Článek
Natáčet filmy byl vždycky drahý špás a ne nadarmo do něj investovali coby do dobrého kanálu prosazování svých ideologií už němečtí nacisté, kteří podporovali jak experimentátorku s obrazem Leni Riefenstahlovou, tak ze státního subvencovali berlínský Babelsberg, ale částečně i pražský Barrandov.
Ani komunisté se nedali zahanbit - ať už šlo o sovětské velkofilmy glorifikující jejich převrat v listopadu 1917 a moc lidu (nejen Ezeštejnovy snímky 10 dní, které otřásly světem, Křižník Potěmkin), ale i další, především válečné filmy. Bok po boku jim po únoru 1948 stáli i českoslovenští soudruzi při natáčení budovatelských snímků ve znárodněných filmových studiích (Nástup, Pokorenie rieky, atp.)
Na druhou stranu to byl právě film, který ukázal změnu ve vnímání povinně pozitivní reality šťastných zítřků. Československá nová vlna se stala synonymem pro pojmenovávání věcí tak, jak ve skutečnosti jsou. Jedním z prvních paprsků se stalo slovenské Slnko v sieti režiséra Štefana Uhra.
Právě po něm je pojmenovaná i slovenská filmařská cena, která se ve čtvrtek rozdávala v Bratislavě. Ještě před samotným udílením se o rozruch postarala ředitelka Slovenské televizie a rozhlasu (STVR), která odmítla tradičně přímým přenosem vysílaný program pustit na obrazovky. Ostatně, jen během března dostal podobný zákaz i záznam udílení hudebních cen Radio-Head Awards.
Jak hudebníci, tak i filmaři se s tím poprali po svém - kreativně. Obě akce se rozhodli poslat za diváky prostřednictvím jiných kanálů, takže z toho paradoxně vytěžili zájem nejen fanoušků, ale i dalších sledujících.
Zvlášť to bylo znát právě u filmového Slnka v sieti, které se živě streamovalo na www.csfd.cz, takže se na něj poprvé mohli přímo dívat i zájemci z České republiky navnazení právě předchozími Českými lvy.
Loňský rok se - do co uvedení slovenských filmů na obou stranách hranice (i na mezinárodních festivalech) dá označit za mimořádný nejen co do kvantity, ale i kvality. Svou roli v tom hraje jak mezinárodní koprodukce, tak nejrůznější pobídky, zejména od Státního fondu audiovize, ale i jednotlivých regionálních fondů, mj. Brno Film Office.
Je to znát na obou stranách kamery - nejen mezi herci, ale i mezi štábem zní často čeština i slovenština, což se projevilo i při oceňování jednotlivých kategorií.
Asi největší pozornost vzbudilo pokračování filmu MIKI nazvané ČERNÁK, které jen do slovenských kin přivedlo rekordních 400.000 diváků. Pozornost na sebe vztáhlo i jako minisérie na obrazovkách České televize v předvelikonočním čase.
Ne náhodou ztvárnil hlavní postavu herecký chameleon a jeden z nejvýraznějších představitelů mužů středního věku Milan Ondrík, který po zásluze získal i cenu herce v hlavní roli.
Ovšem nebylo to za ztvárnění kontroverzního mafiána, ale za ústředního hrdinu jiného filmu OTEC. V něm se ponořil až na dno duše člověka, který vlastní nepozorností zaviní smrt svého dítěte a musí se vyrovnat nejen se svou vinou, ale i reakcemi okolí.
Citlivý a přitom nesmírně hutný příběh je dílem scénáristky a režisérky Doroty Nvotné (dcery herečky Anny Šiškové). I ona za něj dostala své Slnko v sieti, jedno z celkem 5, kterými porotci Otce ocenili. Snímek získal i hlavní cenu pro nejlepší film.
Ovšem nejúspěšnějším co do počtu cen se stal filmový debut scénáristy a režiséra Martina Gondy POTOPA zachycující příběh rusínské vesnice na východě Slovenska, která má kvůli plánované přehradě zmizet pod hladinou, aniž by se jejích obyvatel kdokoliv ptal na jejich názor.
Ačkoliv se příběh odehrává v roce 1980, paralela s dnešním děním na Slovensku je neplánovaně víc než aktuální. S podobným plánem totiž přišel současný ministr životního prostředí Tomáš Taraba s coby strategickým projektem vodní nádrže s přečerpávací elektrárnou Málinec, aniž by o něm hodlal diskutovat s dotčenými samosprávami a farmáři či majiteli nemovitostí ve zvoleném místě.
Mezi silnou konkurencí nezapadl ani NEPELA. Zachycení křehké duše velkého československého krasobruslaře a několikanásobného mistra světa, který musel před soudruhy skrývat svou identitu a bojovat o možnost žít svobodně, si odnesla tři ocenění, mj. i za kostýmy a vizuální efekty.
Pro cenu v podobě skleněné sošky si přišel i režisér pábitelského dokumentu RADĚJI ZEŠÍLET V DIVOČINĚ o svérázných dvojčatech ze Šumavy, který překvapil diváky vítězstvím i na loňském Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
O kontroverzi hned v několika rovinách se postarala žilinská herečka Juliana Brutovská Ol'hová, která si odnesla za svou vedlejší roli v KARAVANU už Českého lva. O tom, že se nedala „převálcovat“ mnohem zkušenější Aňou Geislerovou ani náročným scénářem, svědčí i fakt, že porotci Slnka v sieti ji nominovali proti bez nadsázky brutální konkurenci.
Hned dvě nominace v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli totiž měla jedna z nejvýraznějších současných slovenských hereček Jana Ol´hová, která je nejen členkou silného Geišbergovského hereckého klanu, ale zároveň i matkou Juliany.
Julianino vítězství naznačuje, že jde o herečku nastupující generace, jejíž další kariéru bude dobré sledovat. Zvlášť potom, co se na pódiu s grácií vymezila proti svému otci, básníku Milanu Ol´hovi, který je novým předseda Fondu na podporu umenia. Ten jej svými rozhodnutími spíš staví do pozice nepodpory umění rušením už rozběhnutých grantů či nevypisováním nových v těsné spolupráci s ministryní Martinou Šimkovičovou a jejím tajemníkem Lubošem Machalou.
Jde o stejný fond, který nedávno „přihrál“ 140.000 eur na otevření kavárny v bratislavském nákupním centru pro bývalou maskérku TV Markíza z doby, kdy v ní jako hlasatelka působila i současná ministryně kultury.
Právě ze strachu, že se budou umělci vyjadřovat k neutěšenému stavu slovenské kultury, kde dochází k celé řadě nesystémových kroků v nakládání s financemi i uměleckými díly, k propouštění a narušení chodu zavedených institucí bez plánu na jejich další rozvoj, se ředitelka STVR Flašíková rozhodla porušit tradici vysílání Slnka v sieti.
Tím ovšem ještě víc nasvítila téma čím dál méně skrývané cenzury ve slovenských státních médiích, která jsou po zrušení koncesionářských poplatků plně v moci vládnoucích politiků rozhodujících o jejich financích.
Pro další informace:
