Článek
Alespoň tak to vnímají naše ratolesti. Za každou větou typu „Prosím, dones prádlo do pračky, nakrm zvířata (psa a morčata), prostři, vyluxuj, vynes plasty, vyndejte myčku,…“ se zásadně ozývá rozhořčené: „Mami, ty nás vykořisťuješ!“
Pomocné prázdninové práce (nepočítám v to úklid vlastního pokojíčku) jsou zkrátka utrpením hodným galejí.
Se slzou v oku vzpomínám na dobrého krále Herodesa a mám sto chutí poslat milé děti tak o 200 let zpátky, kdy skutečná dětská práce nevyváděla nikoho z míry a brala se jako fakt.
Jednodušší to měly děti z venkova, které zpravidla dostaly do ruky prut, do kapsy kus chleba a byly odeslány na pastvu se zvířectvem odpovídajícím jejich věku ( malé s husami a kachnami, větší s kozami či krávami).
Na obecní pastvě se sešly děti ze sousedství a při hlídání se dalo podnikat spousta her, průzkumů v okolí a výprav na sousedovi třešně/ jablka/ švestky. Se žněmi přišla pomoc na poli, ale to už patřilo k zaučování se do hospodaření.
Nikdo z dospělých si moc nedělal hlavu, jestli se dítě ztratí, riziko přejetí koňským povozem nebo únosu „cikány“ se počítalo v promile. Pravda, občas se někomu prakem vystřelilo oko, zlomila se ruka nebo noha, ale s tím se více méně počítalo.
Mnohem náročnější to měly děti ve městě. Myslím tím ty, které se nenarodily do bohatých rodin, případně se záhy staly sirotky bez majetku. Sirotčince je bez skrupulí za mírný poplatek pronajímaly do továren, kde se jejich drobné ruce hodily na jemnou práci. Celkem realisticky o tom píše třeba Kateřina Tučková ve své knize Fabrika.
Jednoduché to neměly ani kluci a holky s rodinami - pokud si rodiče nemohli školu pro starší děti dovolit, přišla po osvojení trivia (číst - psát - počítat) doba učení se řemeslu. První roky to ale často vypadalo tak, že jen uklízeli dílnu nebo kolíbali mistrovic děti.
Prababička se takhle učila na začátku minulého století švadlenou, ale co podle svého vyprávění neokoukala, to neuměla. Pan mistr byl žárlivý na všechno a nehodlal si pěstovat konkurenci. Pokud nebyl jeden steh jako druhý, třeba 3× se páralo a šilo znovu - ručně!
Co mne šokovalo - a asi nebudu jediná - je fakt, že pracující děti ve věku od 12 let jsou realitou nejen zemí „třetího světa“, ale i současných Spojených států amerických. Nemyslím tím teď ty, které si přivydělávají roznášením novin nebo prodejem skautských sušenek, aby měly navíc něco ke kapesnému.
Myslím námezdní síly pracující v zemědělství /mj. při sklizni melounů nebo hroznů/ či v továrnách. Jde v téměř 100% případů o děti, které přišly do Ameriky jako uprchlíci z jihu. V lepším případě putují s rodinou a nechávají se příležitostně najmout, což se odráží v jejich nepravidelné docházce do školy a takřka nemožnosti naučit se pořádně anglicky.
Jsou ale i takové, které rodina vyslala přes hranici s převaděči dopředu, aby za nimi mohli později přijet ostatní členové.
Je třeba, aby si děti postupně zvykly na povinnosti, ale vzít jim dětství za mlhavou představu lepšího příští mi přijde ve 21. století s fondem UNICEF a všemi nevládními organizacemi pro podporu uprchlíků naprosto fantasmagorické. Snad se tím bude - a nejen v USA - brzy zabývat někdo natolik kompetentní, aby dětem vrátil radost a naději bez ohledu na to, kde se narodily.
Fakta si poslechněte zde:
