Článek
Tak znají náhrobek návštěvníci židenického hřbitova v Brně, kde krásná neznámá už bezmála sedm desítek let chrání pokoj téměř čtyřiceti mužů, žen a dětí - obětí prvního velkého náletu na brněnskou zbrojovku ze srpna 1944.
Právě jim byl v roce 1955 pietně vystavěn pomník ozdobený secesní bronzovou plastikou ležící ženy. Ta sem ale byla přenesena ze zrušeného soukromého hrobu z Ústředního hřbitova. Její původ byl donedávna neznámý, jen o tajemné spící krásce pamětníci tradovali, že bývala kdysi místem dostaveníček brněnských milenců.
Náhrobek je dnes součástí pomníku obětí bombardování Brna
Když se začalo pátrat po původu sochy, vycházelo se jednak z uvedeného roku 1909 a také ze jména v první polovině 20. století proslulého brněnského sochaře Carla Wolleka (1862-1936). Absolvent umělecké školy na zpracování dřeva proslul nejen coby portrétista, ale i výrobce medailí a upomínkových plaket.
V případě náhrobku mělo jít o jedno z jeho ranných děl, díky kterému se později dostal i k dalším zakázkám, mj. i k výzdobě někdejšího výstavního Německého domu na dnešním Moravském náměstí.
Dalším vodítkem bylo jméno Henriette, které se skrývá pod deskou s připomínkou obětí bombardování. Jenže se ukázalo, že v roce 1909 ani 1908 žádná Henriette odpovídající postavě z plastiky v Brně nezemřela.
Muselo se ještě hlouběji do historie, odkud se postupně vynořil celý příběh. Krásnou neznámou byla ve skutečnosti Henriette Smutny, která zemřela už v roce 1904.
Zásluhu na odhalení, komu náhrobek patří, mají badatelé Rostislav Nebola a Jiří Skoupý, kteří podnikli přímo detektivní pátrání. Ve starých rakouských novinách objevili, že za náhrobek Henriette Smutny získal Carl Wollek v roce 1910 ocenění c.a k. ministerstva školství a kultury.
Posléze vyhledali jméno paní Smutny v matrikách, kde zjistili nejen rok jejího úmrtí, ale i to, že se coby 19letá provdala v roce 1885 za obchodníka s dřevem Hugo Smutny a zemřela po dvaceti letech manželství. Dokonce objevili, že spolu pár žil v místech dnešního autobusového nádraží Zvonařka, kdy kdysi stály činžovní domy a vilky.
Právě zápis o sňatku prozradil, že paní Henriette měla pohnutý osud. Jako dvouletého polosirotka bez matky patrně ze Žatce ji adoptovali bezdětní manželé Prokopovi z Brna, kde také vyrůstala.
O jejím smyslu pro krásu svědčí, že byla členkou městské komise pro užité umění a umělecká řemesla a v roce 1887 byla jmenována do správní rady Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Mimoto se v roce 1894 aktivně podílela na přípravě výstavy ženských šperků.
Možná i proto se rozhodl její manžel oslovit po Henriettině smrti sochaře Wolleka, aby jí na památku zvěčnil z bronzu. Díky němu se krásou půvabné schovanky můžeme těšit i po více než sto letech.
Pomník zdobí dvě historické lampy a nově vysazená lípa
Pro další informace:
