Článek
První setkání se uskutečnilo „uprostřed“ - v Brně. Hostila je vila Tugendhat, která tehdy nebyla přístupná veřejnosti, ale sloužila coby jedna z „vládních vil“.
Šlo zpravidla o luxusní objekty, které během 20. a 30. let vybudovali povětšinou podnikatelé s židovskými kořeny, kteří se při sčítání obyvatel ve 30. letech přihlásili k německé národnosti. Proto byli o své domovy i majetek připraveni Benešovými dekrety, jakkoliv se to zdá vzhledem k represím vůči Židům během 2. světové války postavené na hlavu.
Následně v nich bývali ubytováváni nejen českoslovenští prezidenti (vila Stiassni) či členové vlády, ale i státní zahraniční návštěvy z řad politiků a byznysmenů důležitých pro tehdejší průmysl.
Ostatně, Brno bylo od 50. let pravidelně v centru zájmu nejen spřátelených socialistických států sdružených do Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Na zdejší Mezinárodní strojírenský veletrh se sjížděl doslova celý svět.
Přestože byla vila Tugendhat během česko-slovenského jednání hlídaná ochrankou, podařilo se několika fotografům dostat do takových úhlů, díky kterým pořídili historické snímky důvěrného rozhovoru českého premiéra Václava Klause a slovenského premiéra Vladimíra Mečiara.
Když se totiž dostala jednání delegací uvnitř vily do patové situace, napadlo kohosi, že by možná nebylo od věci vynést pár židlí a stolek přímo do zahrady, aby si to hlavy obou částí Československa vyříkaly o samotě.
Na snímcích z 26. srpna sedí proti sobě oba politici, kteří si neformálně sundali saka a za zády Vladimíra Mečiara se rýsuje mohutný kmen. Dodnes se traduje, že šlo o zvlášť urostlý platan, který je v zahradě i nyní, ale pravda je jinde.
Jerlín japonský v květu
Tím, kdo skláněl větve s hrozny bílých květů, byl bezmála sto let starý jerlín japonský. Nedivte se, že v srpnu kvetl, jde o strom, který v našich podmínkách - na rozdíl od domovské východní Asie - rozkvete opravdu až ke konci léta. I proto je oblíbený zvlášť u chovatelů včel. Jako jeden z posledních totiž nabízí včelám medonosnou pastvu před tím, než se musí začít s jejich dokrmováním. Navíc poměrně rychle dorůstá až do výšky úctyhodných 25 metrů.
Jerlín byl do zahrady vysazený spolu s dalšími stromy nejspíš v roce 1903, kdy se na pozemku zakládala velkoryse pojatá zahrada přináležející k právě dostavěné secesní vile Moritze Fuhrmanna. Patrně nepřekvapí, že šlo o jednoho z brněnských textilních podnikatelů, který na dnešním Cejlu vyráběl plyše, vlněné látky a imitace kožešin. Po jeho smrti se oba synové domluvili, že raději než nákladnou vilu potřebují finance na další rozvoj zděděného podniku, a proto ji nabídli ke koupi.
Zájem o ni projevil v roce 1913 opět textilní podnikatel, Alfred Löw-Beer, který sem právě přesouval část své výroby i rodinu ze Svitávky. Právě pod jeho jménem je také dnes vila známá. A protože se v klidné části Brna naproti parku Lužánky zalíbilo nejen jemu, ale i jeho dětem, postupně se usazovaly i se svými rodinami v sousedství. Svědectvím o jejich životě jsou na dvě desítky „kamenů zmizelých“ neboli Stolpersteine na dnešních ulicích Drobného, Antonína Slavíčka a Černopolní.
Vila Löw-Beer - pohled na zadní trakt s částí zahrady
Nechyběla ani dcera Greta, která se po prvním nevydařeném manželství rozhodla vrátit z Berlína do rodného Brna. Právě jí otec k druhému sňatku věnoval velkorysý svatební dar - horní část zahrady a slib, že zafinancuje na něm postavený nový dům.
Greta se spolu se svým novomanželem Fritzem Tugendhatem rozhodla pro do té doby nevídanou revoluci a přizvala ke spolupráci „zlobivé dítě architektury“ Ludwiga Miese van der Rohe. Vyučený kameník a samouk ve věci architektury byl pozemkem s impozantním výhledem na celé Brno okouzlen a už čtyři měsíce po své návštěvě přestavil novomanželům svůj koncept otevřeného prostoru ztraceného uprostřed zeleně.
V jeho představě měli obyvatelé i návštěvníci zcela přestat vnímat, kde končí interiér a začíná exteriér. Navíc do svého plánu zakomponoval už vzrostlé stromy. Ve stínu větví smuteční vrby vybudoval letní jídelnu, javor mu pro změnu pomohl skrýt svod dešťové vody z horní terasy.
Vrba s letní jídelnou i javor (vpravo) u stěny vily byly už zahrnuty v původním plánu
Už tehdy tu stál i jerlín japonský, stejně jako hustě nasázené tisy kolem plotů, které Tugendhatovým zajišťovaly absolutní soukromí v jejich zahradě. Před lidským zlem je ale uchránit nemohly, proto se rodina rozhodla v roce 1938 po anšlusu Rakouska raději odejít - nejdřív do Švýcarska, později až do Venezuely.
Po válce už se do svého domova měli možnost vrátit jen na sporadické návštěvy coby hosté. Byly to povětšinou návraty smutné, když viděli, jak se z jejich vily stává úplně jiný prostor určený nejdřív na rehabilitaci dětí s vadami páteře, později pro VIP hosty. Až s citlivou rekonstrukcí a následným zpřístupněním návštěvníkům jakoby se sem zase vrátila radost mladé rodiny s třemi malými dětmi, pro které vila vyrostla na černopolním svahu.
Původní jerlín už sice v zahradě nenajdete, ve věku úctyhodných 114 let dožil a musel být odstraněn, ale na jeho místě teď roste do krásy nový jerlín. Mimochodem, i ten už má svou česko-slovenskou historii. Před dvěma lety pod ním seděli a diskutovali prezident Petr Pavel a tehdejší slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Jejich úvahy si do zahrady přišlo poslechnout rekordních 1.500 návštěvníků festivalu Meeting Brno.
Nejen díky tomu už má nový jerlín mnohem pozitivnější československou historii než jeho předchůdce. Ostatně, celá řada návštěvníků, která sem míří na prohlídku Zahradní trilogie brněnských vil, přijíždí zpoza řeky Moravy a pořád se tu cítí jako doma.
Pro další informace:
