Článek
Pod zkratkou SIS je míněna Slovenská informační služba, tedy ti, co měli mít oči a uši všude a ochraňovat mladou republiku. Opravdu chránili, jenže především tehdy vládnoucího premiéra Vladimíra Mečiara a jeho spřízněné politiky a podnikatele, kteří profitovali z divoké privatizace slovenských podniků.
Dalo by se říct, nic nového pod sluncem, ale během devadesátek se celá věc doslova vymkla z rukou. O Slovensku se dokonce v té době otevřeně mluvilo jako o „černé díře Evropy“ a zpomalilo to i jeho vstup do NATO, kam se dostalo až s druhou vlnou bývalých sovětských satelitů. Vrcholem všeho řádění byl před 30 lety únos Michala Kováče mladšího, prezidentova syna.
První prezident po vzniku samostatného Slovenska Michal Kováč byl zprvu politický souputník Vladimíra Mečiara, se kterým spoluzakládal stranu HZDS. Po svém zvolení do nejvyšší funkce se začal vůči premiérovi vymezovat a mimo jiné mu odmítl vyhovět při jmenování loajálního Ivana Lexy za ministra a poté i za ředitele SIS. Proto vznikl plán, jak na prezidenta vyvinout tlak, aby zase začal „poslouchat“.
V té době pracoval coby náměstek tajné služby někdejší zpravodajský důstojník STB Jaroslav Svěchota, který měl to „štěstí“, že musel po roce 1968 své místo z důvodů podpory obrodného procesu v komunistické straně opustit. Stal se podnikovým právníkem, stejně jako byl v té době Mečiar, a to mu umetlo cestu zpět do státních struktur po roce 1989. Svěchota si podržel všechny instinkty správného zpravodaje a rychle si udělal přehled o polosvětě, který v té době rozparceloval Slovensko na několik částí vlivu.
Svěchotovi nedělalo problém stýkat se s mafiánskými kmotry a průběžně je proti sobě poštvávat, případně je využívat ve svůj prospěch. To byl i důvod, proč se únos Kováče mladšího stal tak spektakulárním případem, jako z mafiánského filmu. Mladý podnikatel měl problém se svými obchody v zahraničí, údajně měl být - dle svědectví jiného obviněného - jedním z těch, co nezákonně vyvedli peníze z podniku Technopol. Fiktivní faktura za 2 milióny dolarů byla důvodem, proč byl na něj v Německu vystaven mezinárodní zatykač.
Svěchotův „tým“ se rozhodl mladého Kováče vyvézt proti jeho vůli do Rakouska, které by jej pak dál podle předpokladů spiklenců mělo vydat příslušným úřadům do Německa k vyšetřování.
Auto prezidentova syna zablokoval 31. srpna 1995 nedaleko Bratislavy jiný vůz, jehož osádka paralyzovala muže elektrickými šoky. Když se přesto snažil uniknout, nalila do něj násilím dvě láhve tvrdého alkoholu a následně ho v kufru auta převezla do sousední země. Anonym pak zavolal na rakouskou policejní stanici, před kterou auto s uneseným stálo, že mají přímo „pod nosem“ mezinárodně hledanou osobu.
Jenže tady se plány začaly hatit. Rakouská justice vzhledem k okolnostem zadržení vydání nerealizovala, naopak Michala Kováče ml. propustila po několika měsících domů. Když se pak sám vydal německým úřadům, byl shledán nevinným. Ve vězení naopak skončil ten, který ho do celé věci „navezl“, a to mj. i z důvodu nelegálního držení zbraně a podvodů.
Místo vraždy Róberta Remiáše dnes označuje improvizovaný kříž s trnovým věncem
Paralelně se rozběhlo vyšetřování na Slovensku, které i přes překážky ukazovalo pořád jedním směrem - na tajnou službu. Nepomohla ani dvojí výměna vyšetřovatele, ani zastrašování Oskara Fegyverese, bývalého příslušníka SIS a očitého svědka příprav únosu, který se rozhodl o celém případu vypovídat, a proto se po kontaktu s vyšetřovateli a médii ukrýval na neznámém místě.
Prostředníkem mezi Oskarem a okolním světem byl jeho kamarád Róbert Remiáš, bývalý policista, který byl doslova popraven za bílého dne. Ve výbuchu jeho auta v dubnu 1996 v ulicích Bratislavy, při kterém Remiáš uhořel, měl prsty jak Svěchota, tak jemu zavázaní mafiáni.
Přestože byl skutek prokázaný, nikdy se nedostal k soudu. Pomohla tomu Mečiarova amnestie jak na únos, tak i vraždu Roberta Remiáše, o nichž předseda vlády a v té době i zastupující prezidenta Mečiar prohlásil, že „skutek se nestal“.
I když se soudy později snažily amnestii zneplatnit, dodnes nebyl za oba zločiny nikdo potrestaný a pravděpodobně už ani nebude. Svěchota je po smrti a Lexa žije v exilu v Jihoafrické republice. Mečiar se z politiky stáhl a dožívá v klidu ve své luxusní vile Elektra, na kterou si z běžných výdělků nemohl nikdy našetřit.
Vladimír Mečiar v době, kdy působil ve slovenské politice (vlevo)
To vyprovokovalo policejního vyšetřovatele vystupujícího pod literárním pseudonymem Dominik Dán k napsání jeho první knihy Popel všechno zarovná, která více méně věrně popisuje průběh jak příprav, tak i samotných zločinů a jejich pozadí.
Kromě několika dokumentů o tom, jak „funguje“ právo na Slovensku, vznikl i hraný film Únos. Také v něm jsou s určitou uměleckou nadsázkou poměrně pravděpodobně vylíčeny oba zločiny, od kterých letos uběhne 30 a 29 let.
Jaký to má dodnes vliv na současnou slovenskou politickou kulturu, asi není třeba příliš zdůrazňovat.
Pro další informace:
