Článek
Milan Kundera patřil bezesporu k opravdovým velikánů literárního nebe. O to víc mne mrzí, že už to musím napsat v minulém čase.
Svět zná z českých spisovatelů a dramatika Jaroslava Haška, Karla Čapka a Václava Havla. Právě k jejich nebeskému stolu dnes zasedl i ten, který už se za svého života stal legendou.
Vždy jsem obdivovala jeho neuvěřitelnou práci se slovy, ať už psal česky nebo po odchodu do exilu francouzský. Ale mým osobním „must read“ je jeho románová prvotina, která vyšla v roce 1967. Jedna drobná pošetilost v podobě pohlednice v něm roztočí taková kola, která semelou lidský život na padrť.
Neméně pozoruhodný je i film Žert, kde jsem pro změnu objevila skutečné herecké mistrovství také nedávno zesnulého Josefa Somra. I když režisér Jaromil Jireš natočil brilantní filmovou báseň, pořád mi z ní neběhá mráz až do konečků prstů, jako z původní knihy.
Milan Kundera měl totiž neuvěřitelný dar slova. A my mu můžeme jen děkovat, že se o něj podělil. A také za odkaz jeho literární pozůstalosti, kterou se svou paní Věrou věnoval nedávno Brnu.
