Článek
Jejich původní cíle, totiž zajistit rukama pracujícím smysluplné žití a slyšitelný hlas, se v průběhu víc než staletí podařilo naplnit, někde dokonce takovou mírou, že se o tom zakládajícím členům nesnilo ani v těch nejodvážnějších fantaziích.
Vypadá to, že se sociálnědemokratické vize nějak vytratily a nová náplň stran, hlásících se v názvech k tomuto směru, ne a ne vzniknout. Bohužel z ušlechtilých ideálů se dnes stávají floskule, na které voliči neslyší. Co je ale čím dál zřejmější, jak někteří politici použili stranu sociálního cítění coby výtah k moci a luxusnímu životu.
Stačí si vzpomenout na někdejšího premiéra a předsedu české sociálnědemokratické strany Jiřího Paroubka, který se před novináři nestydatě holedbal cenou svých svršků s dovětkem „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás to má?“.
Současná sociální demokracie převlečená za SOCDEM za sebou vleče astronomické dluhy po svém někdejším předsedovi Miloši Zemanovi, dalším vyznavači neokázalého luxusu zhmotněného v podobě „malého bungalovu“ v Lánech. Byl to právě Zeman coby předseda někdejší ČSSD, který nechal právníkem Zdeňkem Altnerem vysoudit zpět do majetku strany Lidový dům nebo správněji palác na lukrativní adrese v centru Prahy, načež mu upřel palmáre přislíbené za vítězný verdikt. Celý spor se vede víc než 20 let a pomalu, ale jistě ukusuje nejen z majetku, ale i z energie bývalé vládní strany.
Kromě nedávné volby první ženy do funkce předsedkyně na sebe SOCDEM většinou ničím zajímavým neupozorňuje. Až na nejnovější výrok místopředsedy a dlouholetého politika Lubomíra Zaorálka, který v médiích tvrdí, že by během února měl k sousedům na Slovensko dorazit staronový americký prezident Donald Trump.
Odkud se ta informace vzala a nakolik je relevantní? Připomeňme si, že na Slovensku momentálně vládnou v koalici hned dvě sociálnědemokratické strany - Ficův SMER a HLAS, který vznikl před několika lety odtržením části významných členů původního SMERu. Svého někdejšího předsedu Petera Pellegriniho dokonce vynesl až do prezidentského paláce, kam „doletěl“ soukromým letadlem svého partnera, sociálnědemokratického poslance Petera Náhlika.
Díky tomu nelze nad Zaorálkovým tvrzením jen tak mávnout rukou, může totiž pořád mít své relevantní zdroje, protože slovenské ministerstvo zahraničí aktuálně drží jeden ze zasloužilých SMERáků Juraj Blanár. Ten se za rok ve funkci už stihl před kamerami třikrát přátelsky pozdravit s ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Naposledy při podzimním zasedání OSN v New Yorku, kde se tak nějak „na tajňačku“ vytratil zbytku delegace, a posléze všechny překvapil čerstvým snímkem s ruským kolegou, který je jinak spíš „persona non grata“.
Pro slovenského premiéra by Trumpova návštěva byla dalším důkazem, jak správně dělá svou politiku „na všechny čtyři světové strany“, zvlášť po ostré kritice jeho předvánoční cesty do Moskvy za Putinem a následném dvoutýdenním úniku na neznámé místo, z něhož posílal nevybíravá vyjádření na adresu Ukrajiny i Evropské unie.
Bylo to až strašidelné, zda už se neozývá z nějakého Kremlem propůjčeného paláce, kde byl internován. Naštěstí drobné detaily odhalily, že svůj čas tráví v luxusním apartmá Butterfly v Hanoji, kde jedna noc vyjde na „lidových“ 6.200 euro za noc. Což i po radikálním zvýšení platů slovenských ministrů a přijetí Lex atentát, který premiérovi zaručuje doživotní rentu, pořád koliduje s oficiálními finančními možnostmi Roberta Fica. Vynořuje se spíš spekulace, zda se nejedná o protislužbu za využití slovenského vládního speciálu, jímž byl před několika lety nelegálně dopraven do Vietnamu jeho „nepohodlný“ občan žijící v Evropě.
Tak či tak to vypadá, že od sociálnědemokratického politika, který se rád ukazoval na poli při žních nebo v pekárně při noční směně, se Fico posunul do jiné dimenze vnímání sociálních otázek. Jeho teď už zajímá převážně vlastní sociální status a životní úroveň milionáře, které si míní udržet co možná nejvyšší, i za cenu totálního zostouzení vlastní země a polarizace jejích občanů.
Pro další informace:
