Článek
Přitom se jednalo o jednu z nejpilnějších a nejzasloužilejších postav nejen pro českou hudbu ve druhé polovině 19. století v Praze i ve střední Evropě.
Jan Nepomuk se narodil na soutoku Labe a Vltavy šest let před Bedřichem Smetanou a jeho cesta k hudbě byla nepochybně přímočařejší než u skladatele, který si jí musel na svém otci doslova vyvzdorovat.
Maýr měl to štěstí, že se do jeho hudební výchovy kromě rodiny záhy zapojili i hudbymilovní Lobkovicové, kteří na Mělníku sídlí dodnes. S jejich pomocí získal coby výjimečný talent místo v pražském křížovnickém konventu. Na jeho vzdělání se podíleli dva nejlepší hudebníci té doby - varhaník u svatého Víta Rudolf Führer a jeho předchůdce Jan Nepomuk Vitásek, osobní přítel Wolfganga Amadea Mozarta.
Coby osmnáctiletý vyrazil Maýr za dalším rozvojem přímo do Vídně, kde studoval zpěv u profesorů Assmayera a Curciho. Ten také jako první poznal, že lepší polohou pro jeho hlas by byl tenor místo do té doby preferovaného barytonu. Aby si na studia vydělal, dával Maýr hudební lekce v předních šlechtických rodinách.
O tři roky později získal Jan Nepomuk své první angažmá v korutanském Klagenfurtu, odtud se přemístil do Lublaně, poté do Pešti, do Košic, zpět do Vídně a odtud do Cách. Na repertoáru měl jak německé, tak i italské operní kusy.
V roce 1842 nabídl Maýrovi ředitel Stavovského divadla v Praze Johann August Stöger, zda by nechtěl coby pěvec znalý češtiny vystupovat v právě otevíraném Novém divadle v Růžové ulici. Poprvé se představil před pražským publikem v Donizettiho Nápoji lásky a sklidil velký úspěch nejen pro svůj bravurní zpěv, ale i líbivý vzhled. Brzy se stal jedním z pěveckých idolů své doby.
To už byl Maýr pět let ženatý s Emilií rozenou Ujkovou, překladatelkou operních libret z němčiny a italštiny, a na světě byli i první tři z celkem pěti synů. Možná i proto pěvec souhlasil se stěhováním zpět do Prahy. Nebylo to zatím definitivní, už o dva roky později se nechal angažovat v Dvorním divadle v Darmstadtu.
K návratu do Prahy jej vyzval jeho velký příznivec František Ladislav Rieger, který mu zprostředkoval angažmá ve Stavovském divadle. Ještě dva roky vystupoval Jan Nepomuk coby pěvec, ale postupně se přeorientovával na pozici dirigenta.
Stavovské divadlo - scéna, která se stala svědkem přerodu tenoristy v dirigenta
V rušných revolučních letech kolem roku 1848 se Maýr postavil jednoznačně na českou stranu a uspořádal hned několik koncertů s českým repertoárem, mj. i na počest Slovanského sjezdu či při odhalování Máchova pomníku v Litoměřicích. Přesto se mu nepodařilo obhájit existenci českého souboru ve Stavovském divadle.
Po jeho zrušení sice ještě nějaký čas dirigoval i německá představení, ale později se rozhodl pokračovat v kariéře jako ředitel kůru v několika pražských kostelech. Jeho srdeční záležitostí se stal chrám Panny Marie Sněžné na dnešním Jungmannově náměstí, pro který složil své nejznámější duchovní skladby a zůstal mu věrný až do své smrti.
Další z jeho profesních poloh byla pedagogická. V roce 1854 získal povolení pro zřízení třetí pražské hudební školy, kde vyučoval především zpěv. Mimoto se realizoval i při skládání hudebního doprovodu k českým hrám včetně Tylových, ať už na nápěvy lidových písní nebo vlastní tvorbou. Je autorem i dvou, bohužel nedochovaných oper - Horymírův skok a Jaromír, vojvoda český. S druhou se účastnil i hrabětem Harrachem vypsané soutěže o původní českou operu, kterou ale s přehledem vyhrál Bedřich Smetana se svými Branibory v Čechách.
Maýr byl - na rozdíl od Smetany - v Praze u všeho, co se týkalo realizace budoucího Národního divadla. Proto nepřišlo nikomu divné, že byl v roce 1861 pověřen Riegrem přípravou a vedením orchestru a pěvců Prozatímního divadla, kde po jeho otevření o rok později zaujal i místo dirigenta.
Zajímavý je zrod orchestru, který byl Maýr sestavil z hudebníků Komzákovy kapely. Ta pod vedením svého zakladatele a další nepřehlédnutelné hudební persony 19. století Karla Komzáka staršího vystupovala na soukromých i veřejných slavnostech, včetně promenádních koncertů na Střeleckém ostrově a na Žofíně. Pěvci byli rekrutováni i z řad činoherců, kteří prošli Maýrovým školením a z nejednoho se stal úspěšný interpret operních rolí. Během čtyř let Maýr nastudoval a řídil v Prozatímním divadle sedmapadesát osvědčených operních a operetních titulů.
Při takovém tempu zákonitě časem sklouzl do určitého rutinérství, což začalo být o to patrnější, když se do Čech vrátil ze svého působení ve Švédsku Bedřich Smetana. O to větší šok musel pro Jana Nepomuka být fakt, když byl v roce 1866 právě Smetanou vystřídán na postu dirigenta první české scény. S ním se dostaly do repertoáru v té době moderní kusy Bizeta, Wagnera či Gounoda, které tradicionalistou Maýrem vychovaní posluchači museli postupně vstřebávat. Další ranou pro ekonomiku divadla bylo Smetanovým zásahem téměř úplné potlačení oblíbeného operetního repertoáru, což vedlo k finančním obtížím.
Problémy násobily Smetanovy zdravotní problémy, které vyvrcholily úplnou ztrátou sluchu. Proto se vedení Prozatímního divadla obrátilo s prosbou opět na Jana Nepomuka Maýra, který po menším váhání nastoupil od 1.11.1874 do funkce ředitele a posléze i uměleckého vedoucího. Jeho hlavním úkolem bylo dát především do pořádku neutěšené finance, což vedlo k razantnímu šetření a propouštění. Jedním z postižených byl i oblíbený operní pěvec Ludvík Souček, který na výpověď reagoval sebevraždou. Jeho pohřeb těsně před Vánocemi se stal demonstrací proti Maýrovi a staročechům vedeným Riegrem.
Maýr se - opět kvůli ekonomickým problémům - do divadla vracel ještě jednou, kdy se stal v roce 1880 ředitelem Národního divadla. Kvůli požáru už ale nestihl realizovat své plány a byl nahrazen mladočeským nominantem Františkem Adolfem Šubertem, který první scénu řídil až do roku 1900.
Ačkoliv byl jeho prvním ředitelem, v Národním divadle už své plány nestihl Jan Nepomuk Maýr příliš realizovat
Jan Nepomuk Maýr se stáhl do soukromí, věnoval se své milované chrámové hudbě a zemřel v Praze 25. října 1888. Z jeho pěti potomků se stejnou hudební cestou vydal jen jeho syn Jiří, který se rovněž soustředil coby dirigent převážně na církevní hudbu.
Pro další informace:
