Článek
Keltové obývající pobřeží Normandie kdysi věřili, že sem odcházejí duše jejich mrtvých, a tak skálu uctívali jako „mořský hrob“.
Později - s nástupem křesťanstvím - se zrodila legenda o zjevení archanděla Michaela, který vyzval sv. Auberta ke stavbě kaple právě na „pohanské skále“. Tehdy sem přišli mniši benediktínského řádu, aby založili opatství, a dali tak vzniknout jednomu z nejproslulejších poutních míst v Evropě - Mont st. Michael.
Než ale vznikl vlastní klášter, bylo třeba vybudovat soustavu katakomb, na kterých celý dnešní komplex „sedí“. Benediktíni byli proslulí jako stavitelé – ostatně jejich heslem bylo „modli se a pracuj“, takže dokázali téměř nemožné. Doslova z moře díky nim povstal unikátní kostel s klášterem, kde se dodnes mísí románské a gotické prvky.
Asi nejkrásnější je sloupová síň, ale mým osobním favoritem je jednoznačně rajský dvůr uprostřed kláštera, kde se dodnes pěstují nejrozmanitější bylinky, tak jako před stovkami let. Klášterní výroba léků ve formě tinktur, mastí i povzbuzujících likérů má kořeny právě u benediktýnů a hlavně pak jejich ženských protějšků. Možná i vy už jste si vyzkoušeli účinek proslulých „benediktýnských kapek“.
Po Francouzské revoluci byl klášter zrušen a celý objekt soužil jako internační pevnost neboli vězení. Naštěstí se sem později mohli věřící vrátit a v současnosti žije a pracuje přímo v klášteře 12 bratří a sester. Jen už jim celý klášter neříká „pane“ – jsou tu v nájmu u francouzského státu. Přesto se tu denně slouží bohoslužby a všichni příchozí jsou vnímáni jako poutníci, ať sem míří za vírou, nebo jen ze zvědavosti.
Z hlediska návštěvnosti patří hora svatého Michaela k nejoblíbenějším cílům země galského kohouta. Denně projde bránou opatství na 35.000 zvědavců. Po překonání můstku, občas zalitého mořem, se po točitém chodníku mezi domky, původně určenými pro přespání unavených poutníků a dnes většinou pro nasycení návštěvníků či prodej suvenýrů, dostanou až k samotné bráně opatství.
Na prohlídku je dobré si vyhradit celý den – vystoupat můžete až na věž ke zlaté soše sv. Michaela, ale také se „spustit“ do středověkých katakomb. Je dobré si předem zjistit, kdy nastane příliv a odliv a podle toho přizpůsobit svůj příchod do opatství, aby vám pak celý den nečvachtalo v botách.
A pokud se mohu přimluvit, zkuste si vybrat k návštěvě spíš jarní nebo podzimní měsíce, kdy bývá turistů méně a klášter se stává přece jen autentičtějším místem klidu a rozjímání. Ostatně, svou tajemnou krásu má za každého počasí.
Zdroje
- https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Mont-Saint-Michel
- vlastní zážitky
