Článek
V každém příběhu se občas objevuje zrnko pravdy - Vídeň i Budapešť měly v 19. století v oblibě operety, kde se krásné zpěvačky stávaly baronkami. Nebylo to tak daleko od pravdy, jak by se mohlo zdát, což dokazuje životní pouť Lujzy Blahy, baronky Splényi.
Začít ale musíme ještě dřív - u Lujzina budoucího otce. Sándor Reindl byl původně švarným husarským důstojníkem v c.a k. armádě, který během služby v Nyíregyháze propadl kouzlu krásných černých očí herečky Lujzy Ponti. Jeho rodina z nižší uherské šlechty byla zásadně proti, ale Sándor se rozhodl navzdory zákazu vystoupit z armády a vzít si Lujzu za ženu. Stalo se tak 24. února neklidného roku 1848.
Ještě ani neskončily líbánky a bouřlivák Sándor se rozhodl přidat k uherskému povstání. Na rozdíl od svých souputníků ve zbrani měl po jeho potlačení, ke kterému došlo u Világoše spojenými silami rakouského císaře Františka Josefa a ruského cara Mikuláše I., velké štěstí - přežil a ani neskončil ve vězení jako řada jeho přátel.
Zachránil ho totiž útěk ke kočovné divadelní společnosti, kde dřív působila jeho žena. Coby talentovaný herec a zpěvák s pseudonymem Sándor Várai sklízel ovace napříč celými Uhrami. Rok po osudné bitvě se mu narodila dcera pokřtěná po mamince Lujza. Mohla by z toho být drobná anekdota z uherských dějin, nebýt epidemie cholery, která schvátila urostlého Sándora přímo během představení v Košicích.
Šestnáctiletá Lujza
To už bylo malé Lujze šest let a odbyla si i první vystoupení na divadelních prknech. Osudovým se jí stalo setkání s českým dirigentem Janem Blahou, který v ní rozpoznal mimořádný talent. Rozhodl se jej kultivovat, všemožně jí pomáhat v kariéře - a skončilo to svatbou. Ani ne šestnáctiletá dívka se provdala za sedmatřicetiletého muže, jehož jméno pak nosila až do konce života.
Manželská idyla neměla dlouhého trvání. Už v 19 letech Lujza ovdověla, ale to už byla poměrně etablovanou herečkou, která za sebou měla řadu menších i několik větších rolí. Postupně se z ní stala přední operetní subreta, kterou znaly celé Uhry a dokonce vystupovala i ve Vídni. Od roku 1870 už patřila mezi hvězdy Národního divadla v Budapešti.
V té době se také seznámila s bohatým statkářem Sándorem Soldosem a narodil se jim nemanželský syn, který byl sice pokřtěn po tatínkovi, ale celý život nesl jméno Blaha. O rok později se Lujza za Sándora Soldose provdala a porodila dceru Sári. Mohlo by se zdát, že jako spokojená matka od rodiny už neměla potřebu dál hrát, ale opak byl pravdou. Za svou kariéru ztvárnila na 60 hlavních rolí a v dobových novinách se o ní psalo jako o „národním slavíkovi“.
Půvabná herečka a zpěvačka v některých z mnoha rolí
Sama Lujza byla hrdou Uherkou, takže když přišla nabídka z vídeňského Carelteather, s díky jí odmítla, že chce být raději první ve své zemi, než jednou z mnoha ve Vídni. Diváci ji za to milovali ještě víc a po každém představení ji zahrnovali květinovými koši a dary. Pro herectví nadchla později i svou dceru Sári, syn Sándor dal přednost serióznímu úřednickému místu a v kariéře dosáhl až na státního tajemníka na ministerstvu vnitra.
Ještě před tím ale opět zasáhla smrt a půvabná herečka se stala nedlouho před třicítkou už dvojnásobnou vdovou. Zprvu to vypadalo, že už o muže nebude mít zájem, pak se ale rozhodla zkusit štěstí do třetice. Jejím vyvoleným se stal v roce 1881 policejní rada, baron Ödön Splényi. Prožili spolu osmadvacet let, než Lujza ovdověla potřetí.
V roce 1901 byla jmenována „věčnou členkou národního divadla“, ale zároveň se rozhodla postupně stáhnout z veřejného života. Nejprve přestala hostovat a vystupovat pod širým nebem, po smrti manžela odešla v roce 1909 i ze své domovské scény.
Několikrát ještě vystupovala během 1. světové války v představeních pro vojáky a na dobročinných koncertech v jejich prospěch. Tehdy už s ní hrála a zpívala i její vnučka Gitta Blaha, která později dala přednost filmovému herectví. Její babička se ale nechala slyšet, že se jí film nelíbí, protože nemluví.
Monumentální náhrobek Lujzy Blahy na budapešťském Kerepesi
Naposledy se Lujza Blaha postavila na divadelní prkna v představení bývalých hvězd budapešťského národního divadla v roce 1923. O dva roky později sice přežila nedlouho po svých 75. narozeninách zápal plic, ale následky jí připoutaly trvale na lůžko. Zemřela 18. ledna 1926. Budapešť a Maďarsko na ni ale dodnes nezapomínají.
Kromě impozantního pomníku na hřbitově Kerepesi je po Lujze pojmenováno hned několik ulic napříč celým Maďarskem. Přímo v Budapešti má dokonce celé náměstí, které v loňském roce dostalo moderní tvář, a také je po ní pojmenována stanice metra. Schválně, vzpomenete si, kolika hercům se dostalo takové pocty u nás?
Lujza Blaha tér v Budapešti
Pro další informace:
