Článek
Zatím se nerozběhla normalizace, která později přinutila většinu lidí, aby se jmenovitě každý sám za sebe vyjádřili a podepsali, zda souhlasí nebo nesouhlasí se vstupem vojsk 21. srpna 1968 na území Československa, a proto ještě neměla komunistická moc tak pádný zastrašovací bič na vlastní obyvatelstvo. Později už si každý dobře rozmyslel, jak moc dovede být statečný při hrozbě vyhazovu z práce nebo ze školy, případně, zda kvůli jeho občanskému postoji nebudou moc studovat jeho děti.
Soudruzi měli mít volné ruce díky schválení „pendrekového zákona“, ale ten platil až od 22. srpna 1969. Jenže lidé se začali nespokojeně ozývat už dva dny předem. Od 20. srpna se konaly protesty, na které reagovala státní a stranická moc snad nejmasovější perzekucí vlastních občanů, do kterých už nemlátili ani nestříleli Sověti, ale Češi a Slováci z tzv. bezpečnostních složek. Pro udržení klidu v ulicích bylo povoláno 20 tisíc vojáků, 30 tisíc příslušníků Veřejné bezpečnosti (VB) a Státní bezpečnosti (STB, „tajných“) a 40 tisíc lidových milicionářů.
A právě posledně jmenovaní příslušníci Lidových milicí se ukázali jako největší problém. Šlo o dobrovolné polovojenské jednotky složené převážně z dělníků, které vznikly před únorem 1948 jako „soukromá“ armáda Komunistické strany Československa. Tajně byla na příkaz komunistického ministra vnitra Václava Noska vyzbrojena zbraněmi z brněnské Zbrojovky. V srpnu 1969 už nechyběly v jejich výzbroji kromě pušek a pistolí ani samopaly.
Milicionáři sice procházeli pravidelnými školeními, ale chyběl jim řádný vojenský výcvik a návyky přirozené pro vojáky i policisty, kteří měli zbraně v rukou častěji. Když se milicionáři ocitli v „ostré akci“ a dostali se do přímého kontaktu s demonstranty, znervózněli a skončilo to katastrofálně - na ulicích zůstali postřelení a mrtví.
Symbolická rakev všech zabitých ze vzpomínkové akce uspořádané 21.8.2019 před sídlem komunistů v pražské ulici Politických vězňů
Nejmladším byl teprve 14letý Bohumil Siřínek zastřelený na pražském Tylově náměstí, který se jen chtěl ze zvědavosti podívat, co se děje. Postřelen byl milicemi u stánku s občerstvením do břicha a po třech dnech v nemocnici zemřel.
18letý učeň František Kohout byl na náměstí Republiky střelen do hlavy, když milice spustily do davu palbu ze samopalu. Nepřežil ani díky rychlému převozu do nedaleké nemocnice na Františku, stejně jako 19letý Vladimír Kruba, který byl zasažen do srdce.
V Brně byla 18letá vyučená krejčová Danuše Muzikářová zastřelena na Moravském náměstí buď milicionářem nebo policistou, a co je nejhorší, kulka z pistole ji zasáhla do hlavy zezadu, když se utíkala schovat.
27letý Stanislav Valehrach procházel nedalekou Orlí ulici, kde se konala demonstrace. Právě v tu chvíli spustili příslušníci milice výstražnou střelbu na pokyn jednoho z velitelů SNB (Sbor národní bezpečnosti, předchůdce Policie ČR). Ten se pak hájil, že nařídil pouze střílet do vzduchu. Rozkaz nebyl pravděpodobně vyslyšen všemi, protože Valehrach na místě zemřel.
Brněnský park Danuše Muzikářové naproti Janáčkovu divadlu
Všechny oběti spojuje ještě něco - jejich vrazi nebyli nikdy odsouzeni a o vraždách se nesmělo až do roku 1989 vůbec mluvit. Navíc rodiny zabitých byly vystaveny perzekuci a udržovány v neustálém strachu. Až po listopadu 1989 se znovu objevila jména všech mrtvých ve veřejném prostoru - ať už formou článků či rozhlasových a televizních pořadů, nebo prostřednictvím pamětních desek a - v případě Danuše Muzikářové - i nově pojmenovaného parku nedaleko místa, kde vydechla naposledy.
Poslední dvě oběti nebyly přímo zastřeleny, ale také jejich smrt lze přičíst na vrub neklidné situaci v srpnu 1969. Prvním je Bohuslav Mázna, který zemřel na následky střetu s neosvětleným obrněným transportérem.
Spor se vede o poslední oběť, kterou měl být podle historiků pravděpodobně jediný mrtvý na straně bezpečnostních složek. Patrně by se mělo jednat o J. Pavlíka z 1. tankové divize ve Slaném, který měl zemřít při seřazování tanků před výjezdem z kasáren 22. srpna. Nejasné jsou okolnosti smrti - zda šlo o nedbalost, nebo chtěl zabránit výjezdu tanků.
Během srpnových dnů roku 1969 byly stovky zraněných při pouličních střetech demonstrantů s českými a slovenskými vojáky, policisty i milicionáři, ale také 2.500 zatčených skončilo na policejních služebnách.
V důsledku uplatňování „pendrekového zákona“ bylo vyhození více než 10.000 studentů z českých a slovenských vysokých škol a další tisíce lidí z práce. Zpravidla pak sehnali zaměstnání jen na nekvalifikovaných pozicích. Jedním z nejviditelnějších symbolů, jak komunisté s neposlušnými „zatočili“, se stala populární zpěvačka Marta Kubišová.
Pro další informace:
