Článek
Dcera hajného z příhraničních lesů na Znojemsku, která dospívala za války, si chtěla užít něco ze života. Proto zběhla z „knedlíkárny“ neboli rodinné školy a vydala se spolu se svou sestrou do vzdálené Aše, kde šily dámské prádlo. Vzpomínala, jak dostaly „speciální“ zakázku na „bombarďáky“ neboli spodní kalhotky pro paní prezidentovou Martu Gottwaldovou. Prý byly tak široké, že se do nich obě dívky vlezly. Julie byla tehdy dost drobná, ostatně později dostala ve vězení přezdívku „Komár“.
Oč byla menší, o to byla výřečnější a nenechávala si své postřehy o soudruzích jen pro sebe. Za svoje „politické řeči“ dostala vyhazov. Místo studia na vysněné umělecké škole se nadaná malířka musela spokojit s místem v brněnských gumárnách jako dělnice. Právě tam ji poprvé kolega poprosil, jestli by ho nepřevedla přes v té době ještě méně hlídanou rakouskou hranici.
Julie, která znala lesy kolem Vranova nad Dyjí jako svoje boty, souhlasila a zároveň si umínila, že odejde taky.
Místo jednoho ale nakonec stáli o cestu za hranici hned tři muži. Přechod se podařil a Julie uvažovala, že by v cestách přes hranici pokračovala jako agentka. Mezitím se ale seznámila s americkým vojákem Frankem a její budoucností se měla stát rodina.
Už byla v jiném stavu, když se rozhodla, že se vydá zpátky přes „čáru“, aby zjistila, co se stalo s jiným agentem a zároveň se stavila u rodičů pro požehnání k svatbě. Jenže se nepodařilo. Julie byla zatčená v sovětské zóně a skončila na výslechu u StB v Českých Budějovicích.
Výslech dopadl tragicky - Julie sice přežila, ale přišla o dítě. Později se dozvěděla, že prý to měl být syn. Z nemocnice se dostala do obávané brněnské věznice na Cejlu Dějiny brněnské káznice se psaly utrpením, nářkem a krví popravených - Seznam Médium a v roce 1950 dostala u soudu trest 15 let.
Když se díky amnestii vrátila v roce 1960 na svobodu, ještě musela několik let splácet náklady na své věznění, protože „neplnila normu“ při vězeňské práci.
Později si splnila svůj životní sen o malování a večerně vystudovala uměleckoprůmyslovou školu. Živila se šitím a muže úplně vypustila ze svého života. Sice zkoušela kontaktovat „svého“ Franka, ale nebyla úspěšná.
Politické vězeňkyni Julii Hruškové byl 28. 10. 2010 propůjčen prezidentem Václavem Klausem řád Tomáše Garrigue Masaryka 2. třídy. Svůj život, který by vydal na román, prožila na jihu Moravy a zemřela 27. února 2017. Svůj nelehký příběh naštěstí stihla zaznamenat a je dostupný na stránkách Paměti národa.
