Článek
To se samozřejmě nedá říct především o dceři Alici - zakladatelce ženských spolků a neochvějné strážkyni památky svého otce, stejně jako o Janovi - někdejším ministru zahraničních věcí, jehož smrt v březnu 1948 je dodnes plná otazníků.
Ale do rodiny Masarykových patřily i další děti - talentovaný malíř Herbert, který zemřel už v roce 1915, Eleanora zvaná Hanička, která se dožila pouhých 4 měsíců, a pak nejmladší ze sourozenců - Olga Masaryková.
Prezident Masaryk se svou dcerou Olgou a jejími syny v Topolčiankách, 1926
Poslední dcera se manželům Tomášovi a Charlotte narodila v roce 1891 v Praze, v době, kdy byl Masaryk čerstvě zvoleným poslancem Říšské rady. Už ve svých 22 letech se poprvé provdala za advokátního koncipienta Vendelína Halíka, ale po roce se manželé rozešli. Stalo se tak v bouřlivém roce 1914. Vzápětí Olga odchází se svým otcem do exilu, kde působila coby jeho tajemnice.
Sice se ještě na chvíli po vyhlášení Československé republiky do Prahy vrátila, ale vzápětí odjela znovu. V roce 1920 uzavřela svůj druhý sňatek - tentokrát se švýcarským lékařem Henrim Revilliodem, kterému v rychlém sledu porodila dva syny - Herberta (1921) a Leonarda (1922). Oba se snažila vychovávat v lásce k češtině, dokonce měli i českého preceptora a doma se mluvilo také česky.
Olga se s rodinou pravidelně do Československa vracela - na Vánoce či o prázdninách. Přijala ale švýcarské občanství a v zemi pod Alpami zůstala až do nástupu nacismu. Poté se s rodinou přestěhovala do Anglie, kde její mladší syn Leonard vstoupil do Britského královského letectva (RAF). Zažádal si o převelení do československé perutě, ale byl - jako občan Švýcarska - přidělen k meteorologické letce, která měla za úkol monitorovat oblast severního Atlantiku.
16. srpna 1944 došlo v důsledku mlhy a chybné navigace kontrolní věže ke srážce letadel před přistáním na ostrově Tiree ve Vnitřních Hebridách u skotského pobřeží. Srážku nikdo nepřežil - jednou ze 16 obětí byl i Leonard, kterému v době smrti bylo pouhých 22 let.
Krajina na Tiree, posledním místě, kde žil Leonard Revilliod
Na rozdíl od svého mladšího bratra nenastoupil Herbert z důvodu nepevného zdraví do armády, ale pustil se do studia historie a moderních jazyků na Edinburghské univerzitě. Přitom se věnoval i houslím, pravidelně dojížděl ke svému profesorovi na Royal College of Music do Londýna.
Pak ale přišel šok - 13.2.1945 se objevila zpráva, že půl roku po svém bratrovi je mrtvý i Herbert. Zemřel v edinburské nemocnici a příčinou mělo být patrně střelné poranění v oblasti břicha. Nekrolog v britském tisku uváděl, že zemřel po krátké nemoci, ale objevila se i domněnka, že se mohlo jednat o sebevraždu, byť k ní zdánlivě neměl žádné důvody. Záznamy z nemocnice se dodnes nedochovaly, takže už se pravdu asi nikdy nedozvíme.
Oba vnuci prvního prezidenta byli v předválečném Československu známí z řady fotografií, které je zachycovaly s jejich dědečkem. Dnes bychom tomu možná řekli politický marketing, ale cílem bylo zlidštění od pohledu přísného muže v očích veřejnosti. Na rozdíl od jiných, pečlivě tajených částí jeho osobního života: Po stopách tajné milenky prezidenta Masaryka - Seznam Médium
Leonard a Herbert Revilliodovi z bronzu na pražském Petříně
Až po roce 1989 se veřejnost dozvěděla víc o nešťastném osudu Masarykových vnuků. A také o tom, že Prahu vlastně nikdy neopustili. Jsou tu totiž přítomní v podobě plastik na fontáně Hrající si chlapci, kterou její autor - sochař Karel Dvořák vytvořil pro Seminářskou zahradu na Petříně. Fontána vznikla po válce a velkou zásluhu na ní měla manželka prezidenta Edvarda Beneše Hana, která zaštítila svým jménem veřejnou sbírku na její vznik.
Olga Masaryková sice nesla odchod obou potomků statečně a po válce se vrátila do Švýcarska, ale necítila se tam už tak dobře, jako když byli synové ještě naživu. Neuvažovala ani o návratu do Československa, zvlášť po smrti bratra Jana a nástupu komunistů.
V roce 1953 se spolu s manželem odstěhovala do USA, kde zažádala o americké občanství. Po manželově smrti se přesunula zpět do Evropy. Její osudy mapují stovky dopisů, které psala až do své smrti jak česky, tak i francouzsky a anglicky. Nikdy se ale nenechala přemluvit, aby vstoupila do exilové politiky, zato pomohla radou, kontakty i podporou celé řadě lidí, kteří se v roce 1948 i 1968 rozhodli z Československa odejít.
Nejmladší z dětí Tomáše Garrigue Masaryka Olga zemřela v roce 1978 ve Velké Británii.
Pro podrobnější informace:
Lubuše Paukertová-Leharová: V exilu s Olgou Masarykovou - Revilliodovou, Akropolis, 2007
