Článek
Na začátku bych chtěla upozornit, že cílem tohoto textu není degradace veškerých pracovníků bank a zastrašení klientů, aby žádnému bankéři již nikdy nevěřili. Naopak znám řadu lidí, kteří svoji práci dělají dobře, a pokud takového bankéře máte, držte se ho. Na druhou stranu není od věci nahlédnout pod pokličku a objasnit, jak věci fungují z druhé strany. Systém, jaký mají banky nastavený, totiž rozhodně není zdravý ani pro bankéře, a už vůbec ne pro klienty.
Máš maturitu a umíš mluvit? Jsi přijat
Nikdy jsem nestudovala ekonomii ani příbuzný obor, a tudíž mne nenapadlo, že bych se někdy o práci v bance mohla ucházet. Když ale na pobočku jedné nejmenované banky přijali kolegyni, která měla dokonce nižší vzdělání než já, řekla jsem si proč to nezkusit.
První věcí, která mě zpětně měla odradit rovnou, byl fakt, že na výběrovém řízení se mi spíše oni snažili prodat práci v bance, než aby se čekala jakákoliv snaha ode mě. Jako nástupní plat mi tehdy nabídli 30 tisíc hrubého s tím, že když budu mít dobré výsledky, mohu si jednou za čtvrt roku vydělat na bonusech klidně dvakrát tolik.
Obchodní výsledky jsou dalším stěžejním bodem, který je třeba vypíchnout. Práce na přepážce totiž není o tom, že obsluhujete příchozí klienty a řešíte jejich požadavky. Jejich přání jsou vám totiž obvykle úplně k ničemu (rozuměj k ničemu ve smyslu plnění obchodního plánu). Klienti obvykle chodí na pobočku, protože si zablokovali bankovnictví, ztratili platební kartu nebo jsou to starší lidé, co potřebují poslat platbu na papírovém formuláři. Veškeré tyto požadavky sice musíte vyřizovat, ale bance tím navíc nevyděláte ani korunu (maximálně pár desítek korun za ten papírový formulář). Aktivně musíte nabízet všemožné druhy pojištění, investic, hypotéku a další úvěrové produkty. Pokud do banky zavítá babička, u které už je hypotéka vzhledem k věku passé, proč jí nenabídnout alespoň kreditní kartu nebo kontokorent?
Morální zásady, nebo si vydělat peníze?
Zní to trochu jako ve filmu Vlk z Wall Street? Realita není daleko od pravdy. Ke splnění obchodních plánů, které se navíc rok od roku zvyšují, je opravdu potřeba jít přes mrtvoly. Nikoho nezajímá, zda jste na velkém, nebo na malém městě, zda máte v portfoliu mladší, nebo starší klientelu. Obchodní plány jsou pro celou republiku stejné, a pokud neplníš, jsou to jenom výmluvy a „tamhle jsou dveře“.
Vzhledem k nedostatku pracovníků vám dveře samozřejmě hned tak neukážou. Pokud ale neplníte nebo jste se v něčem znelíbili vedení (popř. máte vedení, kde je bossing uplatňován plošně), přichází na řadu mikromanagement ve své nejtvrdší formě.
V bance, ve které jsem pracovala, bylo každý týden potřeba obvolat určité množství klientů a domluvit si požadované množství schůzek. To vše se muselo dodržet opět bez ohledu na to, zda jste seděli na pobočce, kterou za den navštíví pět lidí, nebo tam proudí davy. Stalo se mi například, že jsem v pondělí obsluhovala jednoho klienta za druhým, načež mi odpoledne přišel email s dotazem, zda jsem již obvolala tyto klienty. Když jsem odpověděla, že nikoliv a vysvětlila, proč tomu tak bylo, přišel dotaz, kdy to udělám. Takto to pokračovalo každý den. Pokud jsem obvolala klienty, našlo se něco dalšího, co by mělo být hotovo. Čím více se blížil pátek, tím se stupňoval počet emailů i jejich výhružnost (čím více vykřičníků, tím lépe).
Syndrom vyhoření za tři, dva, jedna
Kromě nutnosti dokázat prodat komukoliv cokoliv a umění přežít pod žraločími manažery, skýtá práce v bance řadu dalších úsilí. Zavřením pobočky často vaše práce nekončí, ale teprve začíná. Pokud vám celý den chodí ke stolu objednaní i neobjednaní klienti, nemáte zkrátka čas vyřídit si administrativu (a že jí v bance je) nebo vůbec odpovědět na emaily. S odchodem úderem páté hodiny domů se tedy můžete rozloučit, a pokud chcete pěkné manažerské bonusy nebo nedej bože povýšení, tak se práce přesčas automaticky předpokládá. Pokud se domníváte, že vám přesčasy alespoň pěkně navýší výdělek, jste na omylu. Údajně jsou proplácené v manažerských bonusech, které se ale neliší, ať jste zůstali v kanceláři déle o hodinu, nebo o tři. Jedná se tudíž o klasický výmysl a přesčas pracujete zcela zdarma.
Vražedné tempo, šikana nadřízených a neustále křivení vlastních morálních hodnot se pochopitelně nedá vydržet dlouhodobě. Jak už jsem psala v úvodu, všimli jste si, že banky neustále nabírají nové pracovníky? Hledají ajťáky nebo pracovníky na přepážku. Kluků a holek v IT je opravdový nedostatek ve všech oborech. Pracovníků na přepážku je nedostatek rovněž, a proto není potřeba mít vystudovanou patřičnou školu a stačí se v zásadě slušně obléct na pohovor a nekoktat. Musíte absolvovat kurzy od ČNB, abyste mohli nabízet veškeré produkty, což je určitá forma selekce, ale ani ty nejsou nijak náročné. Pak už můžete vesele prodávat. Co se týče peněz, nebudete na tom špatně. Je ovšem otázka, zda slušná výplata za vše výše uvedené skutečně stojí.
P.S. Změnila jsem obor a v bance již nepracuji. Vydělávám méně peněz, ale mám klidnější spaní.
