Článek
Dnešní článek pojmu trochu jinak než obvykle a soustředím se v něm právě na odlišnosti oproti jednomu z nejoblíbenějších seriálů v historii.
Začneme tím, co knize oproti seriálu chybí. První, co každého napadne, bude dozajista neodmyslitelná hudba Karla Svobody. Tou druhou věcí jsou obličeje, které si můžete k jednotlivým postavám přiřadit. Kdybyste knihu četli bez znalosti seriálu, brzy se v tom obrovském množství postav začnete ztrácet.
Když se na knihu podíváte, je to docela bichle. A při vědomí, z jakého období pochází, vás asi napadne, že spisovatelův jazyk bude o dost těžkopádnější než filmové vyprávění. Ale to byste se mýlili, jazyk je naopak velice hravý, není nouze o zábavné situace a autor vás takřka okamžitě vrhne do víru dění.
Zatímco seriál postupuje chronologicky, aby zachytil šest generací zakladatele cirkusu Carla Humberta, kniha je soustředěna kolem Václava Karase a po krátkém prologu začíná tím, jak jeho otec Antonín nachází práci u cirkusu. Vše, co se v seriálu odehrává v předchozím období, se dozvídáme v retrospektivě. A brzy zjistíme, že scénáristé seriálu se v prvním dílu, který zaznamenává příběh mladého Vendelína Maliny, od knihy odchýlili velmi výrazně. V knize se totiž postava Vendelína Maliny dostává k cirkusu za velmi krkolomných okolností, kdy jej jeho bratr nejprve vezme s sebou do světa, aby ho po nalodění na zaoceánskou loď nechal zcela bezprizorního svému osudu kdesi ve Francii. Vendelín se tak nemůže vydat zpátky k domovu, protože nikdo ve Francii ho samozřejmě nedokáže ani nasměrovat. Až potká Carla Humberta, který ví, kde je Praha, dokonce tam má i namířeno, ale už Vendelínovi neprozradí, že mezitím stihne projet křížem krážem se svým kočovným zvěřincem celou Evropu. A když se Vendelín Malina konečně domů dostane, zjistí, že tam vlastně už nemá co pohledávat. V knize vystupuje jako poněkud prostoduchý, ale zcela oddaný cirkusu, s nímž srostl natolik, že si vybudoval i schopnost nadpřirozených předtuch.
I mnoho dalších postav se dostává k cirkusu trochu jiným způsobem, než který jsme viděli v seriálu. Příchod Anežky a jejího bratrance není zdaleka tak dramatický, v knize nenajdeme ani scénu, kterak kapelník Selnicki lanaří Karase do cirkusu dávno před Kerholcem (ani samotné zlanaření Selnického Berwitzem), rovněž příchod barona Schönsteina se neodehraje tak, že by mu Václav Karas rozmluvil sebevraždu.
Nikdo se asi neubrání tomu, aby při čtení před sebou neviděl seriálové herce, ale kupříkladu seržán Vosátka si v knize přinesl z Ameriky i částečné zmrzačení, ředitel Petr Berwitz tloustne. A asi není třeba nějak rozebírat určité rozdíly ve ztvárnění křehké krasojezdkyně Heleny.
Pečlivý čtenář zaznamená i další drobné rozdíly. Takový Paolo Romeo je v knize mnohem zhýralejší a jeho zkaženost je zde podána s překvapivou přímočarostí a celý příběh jeho neuskutečněné romance s Helenkou je zde mnohem ucelenější. V knize rovněž více vyplouvá na povrch určitá hierarchizace cirkusových profesí, která je v seriálu znázorněna jen jednorázovou přezíravostí Petra Berwitze vůči rodině Achmeta Romea. Zatímco v seriálu Anežka Berwitzová poštvává cirkusovou legendu Vollslägera na svého manžela, v knize mnohem promyšlenější intrikou míří přímo na Vaška. Dozvíme se více o důsledcích sňatku z rozumu mezi Vaškem a Helenkou, naopak romance s Růženkou je v knize až překvapivě useknutá a filmaři jí museli dát hlavu a patu. V knize se dozvíme více o dalších osudech jednotlivých postav, zaujme především trochu nevyjasněný konec seržána Vosátky a popis ztráty schopností dalších stárnoucích postav (v seriálu senilita dostihla především Petra Berwitze), kdy mnohé se navzdory svému celoživotnímu světoběžnictví odebírají strávit sklonek života tam, kde se narodili.
Hlavní postavě románu, Václavu Karasovi, se podíváme trochu hlouběji do duše. Dozvíme se více o jeho manažerských rozhodnutích v době, kdy cirkus (a celá evropská ekonomika) procházel hlubokou krizí a každý nápad byl jen pokusem o oddálení neodvratitelného krachu. Musí se vypořádat nejen s krizí, ale i s fyzickými i duševními limity stárnoucího personálu, kdy i jeho otec patří ke služebně nejmladším. Tyto souvislosti v seriálu trochu chybí, naopak je v něm dáno více prostoru krizi, kterou vyvolala 1. světová válka. Jakkoli je román v podstatě oslavou a pomníkem Václavova aktivního života (kdy je na jeho sklonku uznávanou autoritou napříč celým světem akrobatů a dalších cirkusových umělců), překvapí, s jakou přímočarostí je popisován jeho vztah k synovi Petrovi, který je pro jakoukoli existenci u cirkusu naprosto nepoužitelný a jeho úspěšná dráha profesora matematiky u Václava nikdy nevyrovná pocit, že právě Petr jej připravil o ten styl života, který si vysnil, tedy život u cirkusu, a když dochází na konflikt ohledně kariéry vnučky Lidušky, dá mu to velmi nekompromisně najevo.
Kniha se od seriálu trochu liší i na samém konci, kdy se ke slovu opět dostává rod Palačičů, od kterých kdysi Carlo Humberto získal svůj zakládající pár lipicánů.
Celkově se dá ale říci, že seriál oproti knize v podstatě nic neopomněl a ve veřejnosti dokonce panuje přesvědčení, že knihu dokonce překonal. Má tedy smysl otevřít si pak ještě knihu? Rozhodně ano. O mnoha pohnutkách postav se zkrátka dozvíte víc a celý příběh se mnohem lépe uhnízdí v souvislostech. A i když výtvarná stránka seriálu je obdivuhodná, kniha vás do toho šrumce, který provoz cirkusu obnáší, zkrátka vtáhne ještě intenzivněji. A to jsem seriál viděl tak dvacetkrát a knihu četl třikrát.
Cirkus Humberto na Databázi knih:
Autor Eduard Bass na Wikipedii:
Seriál Cirkus Humberto na ČSFD:
Věděli jste, že skutečný Cirkus Humberto získal své jméno právě podle románu Eduarda Basse a nikoliv naopak?
