Článek
Můj seriál o knihách nemá ambice přinášet recenze, zasvěcené rozbory nebo vyčerpávající fakta. Jde výhradně o zavzpomínání na knihy, se kterými člověk kdysi strávil nějaký čas a nyní se jde o své dojmy podělit s dalšími potenciálními čtenáři.
Martin, kterému může být tak 6 let, se se svými rodiči a malou sestřičkou stěhuje z Pardubic na Chlum, což je téměř samota kdesi v horách. Celá Proškovic rodina se těší a ani Martin evidentně netrpí nějakou nostalgií po městském prostředí, které právě opouští. Celou pozitivní atmosféru v autě podtrhuje vousatý řidič, který celou cestu básní o tom, jaký je na Chlumu ráj, jaký je tam klid a jak tam lišky dávají dobrou noc. Jen se obává, že až si tam bude Martin hledat kamarády, nalezne si tam tak nanejvýš koně a krávu.
Při příjezdu vítá Proškovi pan Princ, zřejmě předseda zemědělského družstva, do kterého nastupuje pan Prošek jako traktorista a paní Prošková dostane na starost péči o jalovice. Mezi oběma rodinami vzniká okamžité pevné přátelství a pan Princ se snaží udělat Proškovým zabydlování co nejpříjemnějším. Takže tu jim přiveze slepice a králíky, obstará psa a na konci knihy doveze i prase, aby paní Prošková mohla dělat stejně skvělé škvarkové placky jako paní Princová. Martin se okamžitě spřátelí se stejně starou Růženkou Princovou. Nutno říci, že ti dva se k sobě po celou knihu chovají s takovou galantností a úctou, že by vedle nich Guth - Jarkovský vypadal jako nevycválaný hulvát.
A co se v knize vlastně děje? Celkově vzato, nic. A může být kniha, kde se nic neděje, a zároveň nevyniká nějakou květomlouvou ani uměleckou či lyrickou nadstavbou něčím zajímavá? Za běžných okolností bych asi odpověděl, že ne. Jenže Martin v ráji tento předpoklad obrací naruby. Přestože se celý děj, pokud se to tak dá nazvat, skládá jen ze zabydlování, cest traktorem pro zvířectvo, cest do kravína pro mléko. A jediným momentem s potenciálem minimálního napětí je cesta Růženky a Martina na vzdálený kopec a zpátky, kdy se při setmění ztratí.
Přesto, jak jsem psal už v úvodu, je kniha učiněným balzámem na duši, k čemuž přispívají i hezké ilustrace Zdeňka Mlčocha (jakkoli můžete mít při pohledu na obálku jiný dojem). Když ji budete číst usínajícímu potomkovi, určitě se na vás přenese celá ta idylická atmosféra. Vzhledem k tomu, že Jan Ryska patří k těm významnějším autorům dětské literatury, jejichž knihy byly zpracované i filmaři (Táto, sežeň štěně), není to až takový div.
