Článek
Josef Lada už se v mém zdejším seriálu objevil, a to přímo se svým opus magnum, tedy Mikešem, kterému jsem věnoval celkem rozsáhlý článek, jak se na životní životopisnou ságu sluší:
Chytrá kmotra liška nám vlastně nabízí podobný postup, rovněž se zde setkáváme se zvířetem, které se naučilo mluvit, navyvádí se spoustu pitomostí, aby nakonec dospělo do záviděníhodné moudrosti a stalo se respektovanou součástí společenství lidí. Jen zde na rozdíl od Mikeše nejde o rozsáhlou ságu mapující doslova život a dílo jednoho génia, ale jde spíše o veselé epizody pro skutečně nejmenší čtenáře. Ale že by byla Chytrá kmotra liška nějakým Mikešovým chudým příbuzným, to se říci nedá.
Ladův specifický jazyk a schopnost vytěžit z jakékoli banální situace veselou příhodu jsou sázkou na jistotu. Jako když si liška, již schopna používat lidský jazyk, vystřelí z navztekaných loveckých psů. A když už je třeba příběhu ještě více pomoci, vždy má Josef Lada po ruce svůj specifický slovník, kde se láteří s miliony brundibárů a dalšími pojmy nahrazujících přirozené nadávky, které by použil člověk tehdejší mluvou neposkvrněný hodlající se vyjádřit naprosto přímočaře.
Na začátku tedy liška tráví čas u hajného Vobinušky, kde se o ni starají děti, zatímco ona se od nich snaží okoukat všechny dovednosti včetně mluvení a čtení. Když rozezlí oba dva psy, kteří s ní sdílejí dvůr, nezbývá jí, než uprchnout do lesa a vybudovat si tam doupě. Poblíž je však další hájovna, kterou obývá s rodinou lesník Březina. A jelikož ten je příznivcem nejrůznějších moderních vymožeností, zásobuje svou rodinu pořizováním vynálezů, jako je telefon či gramofon. Tyto vynálezy zaujmou liščinu pozornost, a tak se jich vždy zmocní a snaží se jich využít ve svůj prospěch. Díky její neohrabanosti a nedostatečnému pochopení jejich funkcí to však vždy skončí nějakým veselým malérem. Přerod nastane právě u telefonu, který liška mistrně využije k tomu, aby si od řezníka v nedalekých Nohavicích objednala šunku, leč na účet nic netušícího hajného. To rozjede konflikt, kdy se liška pokusí řezníka přechytračit ještě několikrát, ale po jejím poctivém vrácení peněženky, kterou řezník ztratil, nastane usmíření. A poslední část knihy se tak věnuje úsilí kmotry lišky stát se hajným na Malinovém vršku.
Kniha ještě více než kterákoli jiná zdůrazňuje i další rys Ladova typického vypravování. Kromě všeho toho pantátování, prokrýlepánovatění, brundibárovatění a další hry se slovy je to časté vracení se k vrcholným zážitkům v příběhu. S každou historkou se tak setkáváme, když ji liška páchá, a znovu pak, když se zajímá, jaké ohlasy její počínání mělo, k čemuž nejprve slouží poslouchání pod oknem hájenky, později dokonce i poslech rádia. Ke vzpomínkám na ty úplně nejvypečenější příhody, jako je zmiňované objednání šunky nebo vyhnání knížete Halapartny (v očích lišky naparáděného panáka bubřiny) z lesa, se pak Lada vrací takřka neustále. A vlastně je to při čtení nejmenším posluchačům docela praktické, člověk si ověří, zda opravdu poslouchají a zda je ty nejveselejší historky také tak zaujaly.
O chytré kmotře lišce je každopádně pohodová kniha, přesně taková, jakou od Josefa Lady čekáme.
Odkazy:
O chytré kmotře lišce na Databázi knih:
Večerníček O chytré kmotře lišce na ČSFD:
Josef Lada - malíř, ilustrátor a spisovatel
Památník Josefa Lady v Hrusicích
