Článek
V knize Už žádné šampaňské: Churchill a jeho peníze autor David Lough popisuje nejen nehorázné Churchillovy výdaje za alkohol, ale i přibližný běžný počet lahví v jeho rezidenci Chartwell v Kentu. Zde jsou údaje z 24. března 1937 (poznámka pod čarou: dle historiků tehdy pil významně méně, než v pozdějších letech).
Jak vypadal Churchillův domácí „mini“ bar?
180 velkých a 30 malých lahví šampaňského Pol Roger
20 velkých a 9 malých lahví šampaňského jiných značek
100+ láhví Bordeaux
117 velkých a 389 malých lahví Barsacu
13 lahví koňaku
5 lahví brandy
7 lahví whisky
Churchillův denní režim
Kolik teda toho vlastně vypil a vykouřil? Mnohem víc, než si dokážete představit. Za den měl v průměru až 10 doutníků a jeho láska k pití byla alarmující i podle měřítek té doby, kdy lidi ke spotřebě alkoholu přistupovali mnohem benevolentněji. Takhle tedy vypadal běžný den Winstona Churchilla (podle Davida Lougha).
Ráno a snídaně
Winston Churchill sám kdysi prohlásil: „Když jsem byl mladší, měl jsem jedno pravidlo: nepít před obědem. Teď mám nové pravidlo: nepít před snídaní.“ Později porušil ale i toto pravidlo: podle Davida Lougha už před snídaní si dával kolem 3 uncí (85 gramů, cca 85 ml) whisky. Jen tak, aby se probral a získal trochu energie - měl to zkrátka místo ranní kávy. Whisky ale poctivě naředil vodou.
Tento (zlo)zvyk Churchill pochytil během své vojenské kariéry v Indické kolonii. Moderní člověk může mít pochyby o tom, zda se voda pomoci whisky opravdu „vydezinfikuje“. Tenkrát v Indii ale žádná alternativa, jak „vydezinfikovat“ místní dost nekvalitní vodu, nebyla. Navíc se věřilo, že whisky chrání proti malárii. Britští důstojníci si tento způsob pití pak přivezli z Indie domů a horlivě ho dodržovali.
Po slušné dávce ranní whisky následovala snídaně. Ta se obešla bez alkoholu.
Oběd
Další známý citát Churchilla zní: „Nejprve šampaňské a teprve potom práce.“ Tato věta by mohla být mottem pro churchillovský oběd. Vždyť není nic lepšího než oslavit poledne láhví sektu. A ano, nepřeslechli jste se. Opravdu se jednalo o láhev. Sice menší, o objemu tzv. imperiální pinty (568 mililitrů), ale přece jenom to byla láhev. Jeden by mohl namítnout, že kvůli bublinkám šampaňské špatně ovlivňuje trávení. To přece vědí všichni. A Churchill to samozřejmě věděl také. Proto si po obědě ještě dopřával sklenku koňaku jako digestivum.
Odpolední klid
A tady jsme možná narazili na Churchillovo tajemství, jak požít tolik alkoholu a zachovat si jasnou mysl. Po hodně sytém obědě si šel na hodinu a půl lehnout. Vstával vždy svěží, plný energie a připravený na velké politické činy.
Čajový dýchánek o páté
Po několika hodinách přišel čas na kratší pauzu. A i když většina Britů nedá na čaj o páté dopustit, Churchill na podobné nesmysly neměl čas. Dal si jen deci nebo dvě whisky (samozřejmě smíchané s vodou, podle staré vojenské tradice). Poté se znovu věnoval práci.
Večeře
Večeře! Úžasná příležitost pro další láhev šampaňského a skleničky koňaku pro lepší trávení. Winston Churchill rád prohlašoval, že „dobrý koňak je jako žena. Není správné brát ho útokem. Hýčkejte si ho, rozehřejte ho ve svých rukou a jemně se ho dotýkejte svými rty.“ Je jasné, že po večeři si mohl koňak vychutnávat o něco déle.
Večer
Ve večerních hodinách, když už si člověk nemusí myslet na práci, není nad to si vydechnout a odpočinout si. Po večerech si Winston Churchill mohl dopřát víno nebo dokonce portské. Kolik? To nikdo přesně neví. Nejspíš celkem dost, s ohledem na stresující povahu jeho práce.
Nikdo (ani nejlepší historici a odborníci na život a práci Winstona Churchilla) nemůže s jistotou říct, jak moc tento životní styl ovlivňoval jeho mysl, schopnost uvažovat a rozhodovat a kognitivní schopnosti jako jsou paměť, koncentrace, pozornost, řečové funkce, rychlost myšlení, schopnost pochopení informací. Churchill sám o sobě rád říkával: „Piju a kouřím a jsem ve formě na 200%.“
A ruku na srdce - jeho politická kariéra dokazuje, že tomu tak opravdu bylo.
Zdroje:
David Lough: No More Champagne: Churchill and His Money, 2015 (Už žádné šampaňské: Churchill a jeho peníze)
