Článek
Henry Holmes přišel na svět 16. května 1861. Tenkrát se ale jmenoval Herman Webster Mudgett a byl to úplně obyčejný chlapec. Měl však to „štěstí“, že se narodil do rodiny, již vyznávala jen křesťanství a tvrdou disciplínu. Pro jeho rodiče byly tělesné tresty zcela legitimním nástrojem výchovy – věřili, že pořádný výprask je lepší než možný hřích.
Ve výsledku si však malý Herman místo poslušnosti vypěstoval nedůvěru k lidem a zřejmě i jakýsi nezdravý vztah k fyzickým trestům a bolesti. Neměl kam utéct – doma ho vždy čekal otec s rákoskou a ani mimo domov si nedokázal udělat kamarády – ostatní děti ho považovaly za podivína a jednou ho údajně dokonce zamkly v ordinaci s kostlivcem. Zatímco jiné malé děti by nejspíš křičely strachy, Herman si fascinovaně prohlížel lidskou lebku, žebra a klouby.
Ilustrační fotografie
Brzy začal odchytávat myši a žáby – pitval je a prováděl všelijaké pokusy, aby zjistil, jak funguje život. Vrstevníci se ho začali stranit ještě víc, avšak rodiče rozhodli jeho zájmu využít a poslali ho na medicínu. A právě tam se jeho podivné náklonnosti proměnily v něco opravdu temného a děsivého.
Machinace s mrtvolami
Chytrý totiž byl dost – hodně vynikal mezi ostatními studenty a profesoři ho chválili. Svůj um ale uměl využít i jinde než na operačním sále. Během jedné pitvy dostal nápad za milion dolarů – a to téměř doslova. Začal uzavírat životní pojištění na fiktivní osoby, poté kradl těla určená pro anatomická cvičení, měnil jejich vzhled a fingoval jejich tragický skon.
Henry Howard Holmes
Pojišťovny chtě nechtě musely vyplácet poměrně vysoké částky, protože nikoho ani nenapadlo, že pohledný mladík má vlastní zásobu čerstvých mrtvol. Záhy se tak z chudého študenta stal muž, který si mohl dovolit luxusní oblečení, návštěvu honosných restaurací a drahé knihy. Jak ale víme – s jídlem roste chuť. Nedokázal (a ani nechtěl) se spokojit s málem, a tak rostla jeho odvaha i touha posouvat hranice.
Příjezd do Chicaga
V roce 1884 se přestěhoval do Chicaga, které se zrovna vzpamatovávalo po rozsáhlém požáru – oheň tehdy zničil 30% celé metropole. Holmes ve městě cítil chaos, ale i obrovské množství různých příležitostí.
Ilustrační fotografie
Chicago tenkrát bylo místem, kde se dalo zbohatnout rychleji než jinde, a Holmes mezi jeho obyvateli dokonale zapadl. Chtěl poznat místní lidi a také si vybudovat pověst, která by ho pak trochu chránila před případnými pomluvami. A to se povedlo – mladý doktor místní okouzlil, získal si reputaci intelektuála a uhlazeného profesionála, který vždy přesně ví, co říká a proč. Nikoho by tak ani nenapadlo, že do metropole nepřišel jen mladý lékař, ale člověk, jenž kolem sebe záhy začne budovat prostor přímo stvořený k vraždění. Problémy s pojišťovnami kvůli přemíře mrtvol z jeho předchozího „podnikání“ ho však donutily změnit identitu – a tak se zrodil Henry Howard Holmes.
Zrození Holmese
V Chicagu tak nikdo neznal žádného Hermana Mudgetta, jen elegantního a ochotného pana doktora Holmse. Henryho Holmse. Muže, jemuž lidé bez váhání svěřovali své zdraví, starosti, ale i majetek. Mladý doktor se seznámil s postarším manželským párem Holtonovými – majiteli prosperující lékárny – a díky svému charismatu se brzy stal jejich důvěrníkem. Když doktor Holton zemřel, jeho vdova prodala Holmesovi lékárnu za velice příznivou cenu s podmínkou, že bude moci i nadále bydlet ve stejném domě o patro výš. Holmes samozřejmě na takto výhodnou nabídku kývl – a žena krátce nato zmizela.
Společným známým pak tvrdil, že zarmoucená vdova těžce nesla samotu po smrti svého chotě, a tak odjela za příbuznými do Kalifornie. A lidé tomu věřili, protože proč by jim ten sympatický mladý doktor lhal, že ano? Holmes však už v té době plánoval něco mnohem většího než pouhé míchání prášků na migrénu. Začal kupovat okolní domy i pozemky a připravoval stavbu svého nechvalně proslulého „zámku“.
Hotel pro vraždy
Holmesův „zámek“ bychom mohli označit za architektonického Frankensteina – mladý muž totiž neustále měnil stavební firmy, aby nikdo neviděl celý plán chystané budovy. Stavbu tvořily desítky pokojů s falešnými dveřmi, chodby končící prázdnem, tajné průchody, plynové komory i šachta vedoucí přímo do sklepa. Chicago se tehdy připravovalo na Kolumbovskou výstavu, a tak město zaplavily tisíce turistů, ale také těch, co sem přišli za prací – všechno ideální materiál pro Holmese.
Ilustrační fotografie
V chodbách jeho zámku pak mizeli hosté i zaměstnanci, a občas i náhodní kolemjdoucí, kteří tuto stavbu obdivovali zvenčí. Těla končila v suterénu, kde doktor Henry Holmes všechny tyto nešťastníky s chirurgickou chladnokrevností pitval a prodával jejich kostry školám a univerzitám. Nikdy však nepřiznal, co dělal s masem svých obětí. Tento „hotel smrti“ se stal jedním z nejděsivějších podniků v dějinách americké kriminalistiky.
Úprk z Chicaga a další oběti
Přestože jeho morbidní podnikání přinášelo vysoké zisky, Holmesův životní styl a nároky byly ještě vyšší, a tak se pomalu, ale jistě začal topit v dluzích. Věřitelé se připomínali čím dál hlasitěji a Holmes udělal to, co mu šlo nejlíp – znovu vzal nohy na ramena. Tentokrát zamířil do Texasu, kde okouzlil dvě osamělé majetné sestry, jež brzy „odcestovaly za příbuznými“ stejně náhle jako mnohé ženy před nimi. Holmes dokonce zamýšlel postavit zde další hotel smrti, záhy však pochopil, že místní lidé jsou méně důvěřiví.
Ilustrační fotografie
Začal proto cestovat po Spojených státech a zanechával za sebou stopu zmizelých. USA byla poměrně mladá země, a tak policie jednotlivých států se teprve učily spolupráci. Vraždy a zmizení byly navíc dost dobře promyšlené, a tak je tehdejší šerifové nedokázali spojit dohromady. Každé nové město znamenalo nový příběh, často nové jméno a většinou i další mrtvé.
První zatčení a poslední vraždy
Roku 1894 byl Holmes konečně zatčen – paradoxně kvůli zcela banálnímu podvodu. Ve vězení potkal jistého Benjamina Pitzela a navrhl mu plán na fingování jeho smrti s tím, že si pak podělí o pojistku. Pitzel souhlasil, netušil však, že Holmes zamýšlí opravdovou vraždu. Po Pitzelově smrti prodal Holmes jeho tělo jako anatomický materiál a zároveň přesvědčil jeho bezútěšnou vdovu, že jí pomůže postarat se o děti.
Tři z nich vzal s sebou na cestu napříč Amerikou, kde postupně mizely – a jejich zoufalá matka dostávala jen matoucí dopisy s novými adresami. Nešťastná žena si proto najala slavného detektiva Franka Geyera z agentury Pinkerton, a tak se konečně začal rozplétat skutečný rozsah Holmesova řádění.
Dopadení a soud
Dne 17. listopadu 1894 byl Henry Howard Holmes zatčen v Bostonu a převezen do Filadelfie. Tvrdil, že Pitzel je spolu se svými dětmi naživu – přesvědčoval detektivy, že mu známý lékař poslal v truhle cizí mrtvolu, aby společně s Pitzelem mohli fingovat jeho smrt. Nikdo však Holmsovi neuvěřil, a tak přišel s další historkou – že jsou prý děti i s jeho milenkou v Londýně. Pomocí paní Pitzelové se však detektivům podařilo zmapovat Holmesovu cestu a objevit těla všech tří dětí. Poté policie navštívila Holmesův „zámek smrti“. To, co tam našla, otřáslo celými Spojenými státy.
Ilustrační fotografie
Údajně tu bylo objeveno více než dvě stovky těl. Veřejnost ale šokovala také promyšlenost a zvrácenost Holmesových zločinů. Novináři ho označili za ďábla a denně přinášeli nové podrobnosti o jeho zločinech.
Holmes dokázal těžit i z této neblahé situace – poskytl novinám rozhovor za neuvěřitelných 7500 dolarů a tvrdil, že zabil 27 lidí a že ho vedl Satan. Policii se však podařilo prokázat vraždy jen devíti lidí. U soudu totiž Holmes všechny své výroky popřel a tvářil se klidně až odevzdaně – tvrdil, že byl jen těžce poznamenán svým dětstvím. Porota mu však neuvěřila. Dne 7. května 1896 byl Henry Howard Holmes ve Filadelfii oběšen. Zemřel ve věku pouhých 36 let, jeho příběh však patří k nejtemnějším legendám americké kriminalistiky.
Seznam použitých zdrojů:
https://web.archive.org/web/20190214061603/https://www.history.com/topics/crime/murder-castle
