Článek
Když se řekne slovo komunikace, vybaví se nám sdělení, ale taky cesta z místa A do místa B. Je to úsměvné ale naprosto logické. Je na každém z nás, který z významů nám přijde jako první na mysli a není to důležité. Ale je famózní, že oba tyto významy jsou laděny spojením a propojením. Mám ráda tu hříčku významů a definic a nalezení podstaty shody. Shody, která nemusí být na první moment patrná, ale je tam. Když ale najdu tu podstatu v obsahu, pak se na ty významy usmívám a je mi s nimi dobře a lehce. Proudí mnou taková hřejivá síla. Taková spokojenost. Dalo by se říci taková malá bezvýznamná spokojenost. Ale vlastně není vůbec ani malá a ani bezvýznamná. Naopak. Ta spokojenost je vědomá, je velká a má úžasnou sílu. Sílu spokojeného shledání. Sílu spokojeného nalezení.
Ano, komunikace je cestou vzájemného spojení sdělovaných slov, pocitů, vjemů a přítomnosti zúčastněných. Takto mi připadne naprosto přesná pro mé chápání. Pro mé vnímání. Připadne mi jako pravý základ významu. A co víc. Cesta k sobě samému tu považuji za nejkrásnější komunikaci nejhlubšího významu. Nesmysl? Může se to zdát jako nesmysl, ale jsem přesvědčena, že nesmysl to není. A myslím to naprosto vážně. Připustíme-li její hloubku a magickou sílu, která se v momentech vědomého šuškání v lásce s láskou odehrává, pak ji právem stavíme na piedestal. Navíc, je to jediná komunikace, která se odehrává opravdu za zavřenými dveřmi. Za zavřenými dveřmi uvnitř nás samotných. Jediná komunikace vedoucí vždy ke klidu. Vedoucí k rovnováze. Jediná komunikace, v níž komunikuje bilióny buněk s námi a my s nimi.
Ano, je to nádherná komunikace, která nás dokáže vědomě srovnat, narovnat a vyrovnat. Která nás dokáže postavit na vlastní nohy a ujistí nás, o pevné půdě pod nohama. Která nás dokáže nasměrovat do výšin a dovede nás k rozhledně k nabídnutí obzoru z nadhledu. Komunikace, která nás dokáže prohřát a prosvítit.
Ano, ta komunikace je nádherná. Měla by se učit na školách nebo v parku. Anebo taky ne. Nebo si k ní opravdu musíme dojít na cestě osobního příběhu, v momentě našeho vědomého pochopení a uchopení života, abychom mohli vstoupit do naší nádherné vnitřní síly. Nevím, netuším, co je správně. A asi to v tento moment není důležité. Ale vím, že řeč těla nepotřebuje jazykovou dovednost a nezná jazykovou bariéru, a proto jsme schopni ji porozumět a komunikovat v ní a s ní. Vím, že řeč emocí, pocitů a vjemů je naší největší dokonalostí. Je v nás. V nás, v každém bez rozdílu. Máme ji v sobě a zda s ní a v ní v lásce s láskou začneme komunikovat, to záleží jen na nás. Ale jakmile jednou začneme komunikovat uvnitř sebe sama, pak už nikdy neskončíme. Já ji praktikují denně a její láskyplné pohlazení se nedá ničím nahradit.
A pak že ten život není báječně krásný, když nás učí tolikerému poznání a pochopení. Je a jak!
Krásný den, vaše iv
