Článek
Erotické dobrodružství s kopřivou patrně není pro každého
Ehm, no, ani pro mě úplně není. I když zrovínka mi při tom psaní utekla myšlenka, jestli nezkusit nabídnout čerstvé svazečky kopřivy pro rozproudění jarní vášně sexshopům. Ovšem, rád s kopřivou flirtuji. Někdy na to naladěná je, jindy vůbec. Oba jsme šelmy, dají-li se rostlina a člověk nazvat šelmou, divokost a nespoutanost jsou nám nemálo vlastní. Kolik jen let jsme se sbližovali! Napadá mě až paralela s Evropskou unií nebo s Organizací spojených národů a k současné globální politické situaci, ve které se teď bujaře množí mezistátní ekonomická i sociální nevěra.
Mimomanželský kontakt mívám s rostlinami různými
Tomu se ve farmové agro-podstatě nevyhnu. Mimomanželský vztah mimo kopřivu ovšem neudržuji. I když biotopy na farmě jsou různé. S jinými rostlinami sice v kopřivových populacích v kontaktu nevyhnutelně jsem, ale systematicky je potlačuji, když se pokouší mi můj zemědělsko-průmyslový svazek s kopřivou poškozovat. Každou sezónu se tam objeví nějaký botanický druh, který chce mou kopřivovou permakulturu narušit, ale má příslovečnou smůlu, emocionálně jsem kopřivě věrný už roky a rozhodně nemám v úmyslu na tom cokoliv měnit. Ještěže kopřiva nemá bujnou fantazii, třeba by se z ní vyklubala žárlivka, která by mě žahla při každém pípnutí mobilu, podezřívaje mě z digitální nevěry.
Kopřiva je v připodobněném manželském ohledu polygamní
Tedy je - z hledisek její přirozené, nazvěme, polygynie i polyandrie. Respektive by mohla být asi i polyamorní, kdyby uměla cítit erotickou lásku. Je každopádně dost promiskuitní. Přinejmenším v rámci populace. Tak to prostě je. Ona příroda věděla proč. Genofond je genofond a jestliže má kolektivní druh být úspěšný a reagovat na evoluční dynamiku nezbývá, než svou populaci řídit vhodným mechanizmem. U rychlosti genetických reakcí v její populaci záleží mimo jiné i na tom, zda loňské zralé semínko vůbec vyklíčilo a stihnulo v průběhu sezóny dospět v rostlinu se zralými pohlavními orgány. A tak se nezřídka stává, že pohlavní buňky „dvacetiletého kopřivového samečka“ (i když vyrůstá rok od roku vlastně znova a znova) splynou s pohlavními buňkami teprve „jednoroční kopřivové samičky“ nebo naopak. Pomáhá to kopřivě flexibilně epigeneticky reagovat na environmentální vegetační podmínky.
Je třeba zmínit, že záleží i na okolnostech nevěry
Lze říct, že samičí rostlinka prostě má každoročně své blizny opylené podle toho jak dozrávají vajíčka v semenících jejích květenství a podle toho, jak dozrávají pylová zrnka rostlin samčích na jejich tyčinkách. Neméně při tom záleží na povětrnostních podmínkách. Zda a jak silný vítr vane, odkud, kam, jaká je vzdušná vlhkost apod.
I zde platí, kdo jste bez hříchu, hoďte kamenem jako první
Tak se kopřiva učí ve své populaci žít, dávat zázemí a vzory nejen svému potomstvu, ať už ve svém středu, nebo naopak na okraji biotopu. Tráví s nimi i veškerý svůj volný čas. Stane se, že je potomek sociálně nevěrný a svou populaci opustí. Ať už jakkoliv. A založí populaci novou, vlastní, kde mu nezbývá prostor pro nevěru ekonomickou. Potřebuje totiž živiny i celou ekologickou niku sdílet, pokud chce aby byla nová kolonie populace úspěšná. A i kdyby snad byla kopřiva „A“ naštvaná na kopřivu „B“, že přijala pylová zrnka samčí kopřivové rostliny, ve které se zhlédla, není jí to nic platné. Vlastně se dostane do stejné situace záhy, když jí dozrají další semeníky. Nanovo se bude těšit na pylová zrnka samčí kopřivové rostliny, které jí příroda znova nabídne. Konec konců, chtě nechtě se kopřiva rozejít se svou populací příliš sama od sebe nemůže.
Přestože mi jde kopřiva sice v mnohém příkladem, osobně preferuji vztahovou exkluzivitu v pracovní i osobní rovině. Asi o něco bigotněji, než dříve. Ale ne zas příliš puritánsky. Nakonec v populaci mají „kopřivy i kopřiváci“ svá tradiční místa, ale zároveň jsou si rozhodně přinejmenším morálně a na to návazně rovni.
Image: Shutterstock
