Článek
V Edenu to zase žilo! V sobotu jsem večer usedl na své oblíbené místo na stadionu a těšil se na „sílu Slávie“. A sešívaní nezklamali! Sotva zápas začal, už v 7. minutě jsme vedli 1:0 díky nekompromisní penaltě od Jurečky. Říkal jsem si: „To bude klidný večer, Slavia jede.“
Ale jak se ukázalo, klidný večer to měl být jen pro nás. Pro sudího to byla místy náročná směna. Verdikty přicházely s tak citelným zpožděním, jako by rozhodčí čekali na pokyn hráčů či diváků. A ten rozhodně vždycky přišel. Mezi nedovoleným zákrokem a jeho odpískáním jsem měl dost času si odskočit pro pivo, dát si ho na ex a ještě si v klidu zkontrolovat soupisku.
A ten out u střídaček? To byl takový highlight. Všichni jsme viděli čí noha míč poslala za čáru, ale u lajny stojící rozhodčí (minimálně dva) asi v zápalu rozhovoru nic neviděli, a míč tak byl připsán Sigmě. Nespokojenost diváků i hráčů Slávie rázně utnul hlavní rozhodčí, který se rozhodl být hlavně rozhodný a hrálo se dál. Sudí se sice občas zdáli být nepřítomní, ale jedno se jim musí nechat: v obraně si hráči nemohli dovolit žádné drsné zákroky. Opratě drželi pevně, a tak jsme neviděli zbytečné fauly ani hrubosti.
Nezasvěcenému divákovi by se mohlo zdát, že tribuny fandí jinému utkání než právě probíhá. Zatímco fanoušci Slavie hřměli své oblíbené chorály s tradičním „pozdravením“ pražské Spartě, v rohovém sektoru hostů se „bučelo“ úplně jiným směrem. Místo podpory Sigmy vyzněla na transparentech kritika směrem k vedení jejich klubu. Spartu ani vedení Olomouce jsem na hřišti neviděl, ale bylo to zajímavé asymetrické střetnutí sdělení skalních fanoušků, které vůbec nebylo vzájemné.
A pak přišla 88. minuta, kdy El Hadji Malick Diouf předvedl akci, při které zaplesala srdíčka všech milovníků fotbalu. Diouf parádní kličkou ve vápně obešel hned dva bránící hráče a s tečí protihrajícího Hadaše dostal míč za záda Stoppena. Byla to opravdu radost sledovat, krásná tečka za povedeným utkáním.
Zápas skončil 2:0, a my můžeme slavit další tři body.
