Logika protestů: Volání po svobodě za vlastní nesvobodu?

Propalestinský aktivismus v evropských i amerických městech má své charakteristické rysy. Transparenty, hesla jako „From the river to the sea“, barvy symbolizující krev, spálené vlajky a bezohledný vandalismus. Výrazem solidarity s Palestinou se stává také okupace univerzitních i jiných veřejných budov.

Očividné porušení pravidel bývá interpretováno jako legitimní vzdor, výzvy k intifádě jako volání po spravedlnosti. Forma protestu se tak často překlopí do vandalismu a glorifikace skupin, jejichž přístup ke svobodě projevu by samotné protestující nemile překvapil.

Vandalismus v Evropě

Například na Humboldtově univerzitě v Berlíně došlo 16. dubna 2025, tedy jen před pár dny, k obsazení budovy skupinou aktivistů. Transparenty s hesly jako „Intifáda až do vítězství“, lavice vytrhané z podlahy, na stěně spreji napsaná hesla a symbolika spojená s Hamásem. Rektorka univerzity Julia von Blumenthalová vandalismus odsoudila. Uvedla, že aktivisté překročili červené linie, zejména když otevřeně glorifikovali násilí a vystavovali symboliku teroristické organizace Hamás. Policie objekt ještě téhož večera vyklidila, desítky aktivistů ztotožnila a proti některým z nich je vedeno trestní řízení.

Podobné scénáře se odehrály i jinde. V Cambridgi aktivistka skupiny Palestine Action v březnu 2024 postříkala červenou barvou portrét Arthura Balfoura a „pro jistotu“ jej ještě rozřezala bruskou. Červená barva měla podle aktivistů symbolizovat „krev palestinského lidu prolévanou od vydání Balfourovy deklarace“ z roku 1917, kterou Balfour podpořil zřízení židovského „národního domova“ v Palestině. Britský vicepremiér Oliver Dowden incident označil za „bezohledný vandalismus“ a vzkázal, že viníci mají pocítit plnou sílu zákona.

Je ironií, že zatímco v Evropě mohou demonstranti bez větších obav kritizovat Izrael a občas u toho i poškozovat majetek, v samotných palestinských územích by jakékoli projevy vzdoru proti místním autoritám skončily naprosto jinak. Vládnoucí frakce Hamás v Gaze i Palestinská autonomie na Západním břehu projevům nesouhlasu rozhodně nefandí.

V Pásmu Gazy pod vládou Hamásu

Jakékoli veřejné protesty neschválené Hamásem jsou velmi riskantní. Například v březnu 2019 proběhla v Gaze série demonstrací pod heslem „Chceme žít“ proti rostoucím cenám a špatným životním podmínkám.

Hamás tyto vzácné projevy veřejné nespokojenosti brutálně potlačil – ozbrojené složky rozháněly shromáždění obušky a palbou do vzduchu, desítky neozbrojených protestujících zbily a hromadně pozatýkaly. Většina z nich nebyla nijak napojená na politické strany – šlo o obyčejné občany. Represe se dotkla i novinářů a lidskoprávních monitorovacích týmů.

Jakékoli náznaky „neloajality“ či protestu jsou rychle umlčeny silou, cenzurou nebo obviněními z kolaborace s nepřítelem. Obyvatelé tak mohou otevřeně demonstrovat pouze proti Izraeli, nikoli však proti vlastní vládě nebo za své životní starosti.

Na Západním břehu pod vládou Fatahu (Palestinské autonomie):

Také autoritářská tendence Palestinské samosprávy vedené prezidentem Mahmúdem Abbásem (hnutí Fatah) vede k tvrdému potlačování opozičních projevů. Palestinské úřady na Západním břehu běžně zatýkají novináře, aktivisty a sympatizanty opozičních frakcí (zejména Hamásu nebo kritiků v rámci hnutí Fatah).

V roce 2017 vydala samospráva tzv. elektronický zákon o kriminalitě, který umožňuje za „narušování veřejné harmonie“ na sociálních sítích uložit až 15 let těžkých prací. Tento drakonický zákon byl přijat prezidentským dekretem. Narušování „veřejné harmonie“ v Evropě je pro propalestinské aktivisty přeci jen bezpečnější.

Světová média věnovala pozornost případu Nizára Banáta, prominentního aktivisty a kritika korupce, kterého při zatýkání v červnu 2021 zbily palestinské bezpečnostní složky až k smrti. Banátova smrt vyvolala vlnu demonstrací napříč městy Západního břehu. Bezpečnostní síly Palestinské autonomie však tyto protesty tvrdě rozehnaly – docházelo k bití účastníků, nasazení slzného plynu a cíleným předběžným zatčením organizátorů protestů.

Podle palestinských a mezinárodních lidskoprávních organizací se jedná o systematické omezování svobody projevu a shromažďování. Amnesty International varovala, že postupy jak Abbásovy samosprávy, tak Hamásu vytvářejí „mrazivou atmosféru“ pro svobodu slova a připomínají praktiky policejního státu.

Možnost protestovat proti vlastní vládě je tak v palestinských územích prakticky nulová. Každý, kdo kritizuje Hamás nebo Fatah, riskuje zatčení, vězení a někdy i mučení. Protesty, jak je známe nejen z evropských měst, si na palestinském území beztrestně nikdo nedovolí.

Nabízí se proto otázka

Co je ještě legitimní protest a co už jen destrukce, která má upoutat pozornost za každou cenu? Zatímco aktivisté a jejich zastánci tvrdí, že forma odpovídá závažnosti tématu, kritici upozorňují, že destruktivní jednání shazuje samotnou myšlenku. Zničený obraz ani sprej na zdi nedokáží vyjádřit komplexnost konfliktu. Navíc, když se při tom propagují hesla hnutí, která ve svém vlastním prostředí svobodu tvrdě potlačují, působí to jako chucpe, jako ironie a karikatura lidské hlouposti se kterou někteří glorifikují své vlastní „utlačovatele“.

Studenti v liberální Evropě si mohou v kampusech v klidu protestovat. Za malování po zdech a ničení majetku je policie vyvede, ztotožní a zase pustí. Pak si mohou dojít na svou oblíbenou fair trade kávu či milovaný kebab a sdílet akční fotky na Instagram. V Gaze by se za totéž ocitli v cele minimálně v lehce pochroumaném stavu. Za příspěvek na instagramu by mohli dostat až 15 let hodně mizerné studentské brigády.

A právě tady se láme logika současného aktivismu: svoboda projevu je zneužívána na propagaci těch, kdo ji jiným odpírají.