Článek
Sociální sítě a e-mailové schránky se nepřetržitě plní záplavou informací. Čím neuvěřitelnější zpráva, tím rychleji se šíří. Ta tam jsou virální videa s koťátky. Stačí jedna dobře mířená zpráva na sociálních sítích nebo řetězový e-mail a lidé začínají věřit i těm největším nesmyslům. Ideálně když cílí na strach, aktuální starosti nebo jiné negativní emoce. Od „prázdných nemocnic“ během pandemie, očipovaných vakcín až po absurdní tvrzení o Evropské unii, která nás donutí jíst cvrčky. Takové dezinformace dokážou narušit nejen důvěru v oficiální autority, ale také naše vztahy. Nepochopení, hádky a hněv mohou rozvrátit celé rodiny.
Díky projektu Českého rozhlasu má každý možnost poslat k ověření informaci, která se mu nepozdává. Ověřovna má jasný a chvályhodný cíl – oddělovat v informačním prostoru fakta od fikce, vyvracet lži a polopravdy a ztěžovat tak populistům a různým manipulátorům překrucování reality. Nezní to skvěle? Zní, ale může to fungovat? Už jste někdy zkoušeli někomu, kdo byl přesvědčen o zjevné nepravdě, pomoci prostřednictvím faktů?
Kdo „poslouchá“ rozhlas?
Ověřovna je nepochybně užitečný nástroj pro ty, kteří si uvědomují, že informace ze sociálních sítí (stejně jako každé jiné) je třeba podrobit zdravé kritice. Pomáhá těm, kteří jsou ochotni hledat pravdu a nenechat se zlákat první senzací, která se jim objeví ve schránce a kterou je potřeba ještě za tepla poslat dál (než to smažou). Je ale užitečná pro někoho, kdo už dezinformacím podlehl?
V naprosté většině případů bohužel nikoli. Pokud se vám (dez)informace líbí a věříte jí, nemáte potřebu ji ověřovat a jejímu vyvracení se budete přirozeně bránit. Zvlášť pokud se s její myšlenkou vnitřně ztotožňujete. Pokud má někdo například pocit, že mu uprchlíci z Ukrajiny berou práci (kterou ani nechce) nebo mu snižují sociální dávky, ochotně se stane obětí téměř jakékoli dezinformace na „ukrajinský“ účet. I když mu konkrétní dezinformaci vyvrátíte jasným důkazem, na jeho smýšlení to nezmění nic.
Roli také může hrát funkční negramotnost. To je problém lidí, kteří sice umí číst a psát, ale neumí tyto schopnosti prakticky používat. Nejsou schopni si přečíst jízdní řád nebo jednoduchou smlouvu, než ji podepíšou. A když už ji přečtou, stejně jí nerozumí. Nemají tak chuť (ani potřebu) sami cokoli ověřovat. Když jim někdo předloží informaci, která se jim líbí, je z ní „pravda“. Stejně jako podepsaná nevýhodná smlouva, i dezinformace mohou mít fatální dopady na životy lidí.
Není to o vzdělání
Kognitivní schopnosti však nejsou jediný problém. I mnoho vzdělaných lidí podléhá konspiracím a dezinformacím. Nelze proto říci, že vzdělání je samo o sobě účinnou prevencí. Naší achillovou patou je obava, že změnou názoru ztratíme integritu, naše psychická zranitelnost, přirozená potřeba bezpečí a provázání naší identity s našimi názory, různými dogmaty či ideologiemi. Na to je kurz mediální gramotnosti pochopitelně krátký.
Tady je kámen úrazu a limit možností Ověřovny – většina těch, kteří uvízli v dezinformačním kruhu, nejsou těmi, kdo by měli potřebu cokoliv ověřovat. Vždyť pro ně je Český rozhlas součástí problému. Je pro ně symbolem systému, který se snaží zakrývat „skutečnou pravdu“, kterou jim jejich „přátelé“ z facebookové skupinky tak ochotně servírují. Proč se namáhat čtením článku na „kompromitovaném“ iRozhlasu, když instantní „pravda“ se líbí?
Je Ověřovna efektivní?
Ověřovna se snaží lži a dezinformace pracně vyvracet, ale její efektivita je velmi omezená. Ne proto, že by nedělala svou práci dobře, ale proto, že se její cílová skupina jednoduše nepotkává s konzumenty dezinformací. Ověřovna má jistě na část veřejnosti pozitivní vliv, ale tato část už zjevně má základy kritického myšlení. Jinými slovy, Ověřovna spíše posiluje přesvědčení těch, kteří už jsou na „správné straně“, ale nedokáže efektivně proniknout k těm, kteří jsou hluboko ve světě fake news. Pokud z této bubliny sami nevyjdou ven, žádná „ověřovna“ je nepřesvědčí.
Proč fakta a důkazy selhávají?
A tady přichází na řadu problém, kterému čelí nejen Ověřovna, ale všichni, kdo se snaží s dezinformacemi bojovat. Fakta a logika jsou skvělé nástroje – pokud se bavíte s někým, kdo je ochoten naslouchat. Jenže jak ukazuje tzv. „backfire efekt“, čím více argumentů předkládáte někomu, kdo už je přesvědčen o své pravdě, tím silněji se bude držet svého původního přesvědčení. Je to jako nalévat vodu do bezedné sklenice – můžete se snažit, jak chcete, ale výsledek bude vždycky stejný. Neexistují logické konstrukce, důkazy ani argumenty, které by zaručeně fungovaly a byly lékem na tuto nemoc z dezinformačního ozáření.
Prevence je klíč
Co tedy funguje? Prevence. Klíčové je naučit se kriticky myslet dřív, než se člověk stane obětí dezinformací. Studie ukazují, že metody zaměřené na podporu kritického a analytického myšlení mohou být účinné, pokud jsou aplikovány včas – tedy před tím, než se dezinformace stane součástí něčího názoru. Jakmile se někdo uzavře ve své bublině, je velmi obtížné ho přesvědčit o opaku, a to ani pomocí těch nejlepších faktů a argumentů.
Objevují se také snahy dezinformace zakazovat, například prostřednictvím blokování webů se závadným obsahem. Jsem přesvědčen o tom, že pokud je nějaký obsah nelegální (například popírání holocaustu), pak by za jeho šíření měly být postihy. Obecně se však obávám, že zakázané ovoce nejvíc chutná, nehledě na dvojsečnost každého pokusu o moderování internetu.
Má to smysl?
Ověřovna je skvělý nástroj, ale její limity jsou zřejmé. Je jako maják v rozbouřeném moři dezinformací – pro ty, kdo chtějí vidět světlo a vyhnout se nástrahám. Pomáhá těm, kteří jsou ochotni se na informace podívat kriticky. Její důležitá role spočívá také v prevenci a vzdělávání těch, kteří ještě nejsou (zcela) uzamčeni ve svých informačních bublinách. Nelze ovšem očekávat, že pomůže těm, kteří už jedou na dezinformační vlně. Jak ukazují data, efektivní boj proti dezinformacím vyžaduje víc než jen vyvracení lží – je potřeba aktivně pracovat na prevenci a vzdělávání široké veřejnosti, aby se dokázala dezinformacím postavit už v zárodku.
