Článek
Ze sítí už video, na kterém lékařka z ordinace vulgárně vyhazuje pacientku, dorazilo i do mainstreamových médií. Ano, lékařka prokazatelně vybuchla. A ne, nechci ji hájit. Jen bych rád využil této příležitosti a podíval se na situaci z vícero stran.
Možná to znáte taky. Někde vás píchlo nebo rovnou bolí. Pět minut googlení a voilà – máte CPN, boreliózu nebo rovnou zánět tlustého střeva. Když pak přijdete k lékaři, už už taháte seznam požadovaných vyšetření, nárokovaných léků a přání všemožných testů, co o nich psali na webu. Nezapomeňme na žádanku k vyšetření, co měla kamarádka nebo co poradil specialista, protože se žádankou od praktika je on u pojišťovny z obliga.
I ten nejlaskavější lékař v takové chvíli snadno propadá frustraci. Ti nejodolnější vám to laskavým způsobem vysvětlí, ti méně odolní vás prostě jen odmítnou. Pokud se ovšem pacient přes odmítnutí domáhá neústupně svého, konflikt může eskalovat. To co předvedla paní gynekoložka z Líbeznic je samozřejmě nepřijatelný extrém. A co že na tom ty lékaře štve? Copak to není moje právo? Copak si to zdravotnictví všichni neplatíme právě proto, abychom pak na všechno měli nárok? To je tak obtěžuje napsat jeden papír?
Ne, tolik si opravdu neplatíme. Lékaři nejsou automaty na razítka, žádanky či recepty. Nejsou to ani kouzelníci, kteří nám na počkání vystaví všechno, co si přejeme pod stromeček. Za některými léky se skrývají vážná rizika. Za některými požadavky skrytá manipulace a za mnoha žádostmi o žádanku jen něčí dobrý byznys. Pokud pacient přichází ne jako člověk hledající pomoc, ale jako klient vyžadující službu „na přání“, snadno může dojít k jeho rozčarování. A kdo z pacientů má alespoň základní povědomí o systému úhrad z veřejného pojištění? Až pojišťovna strhne lékaři náklady na nadbytečné vyšetření, protože pacient na něj podle pojišťovny neměl nárok, doplatí to pacient zpětně ze svého?
Na druhé straně – není divu, že i pacienti bývají podráždění. Mnozí na vyšetření čekají týdny, v čekárně tráví dlouhé hodiny a nakonec odejdou jen s tím, že „to bude asi viróza“. Mnohým z nich se neuleví, nedostanou odpověď na otázky a ani náznak zájmu. A tak se nelze divit, že hledají jinde – na internetu, na sociálních sítích nebo u „zkušenějších“ známých. A odtamtud si pak nosí přesný seznam toho, co chtějí. Protože co jiného jim zbývá?
O to důležitější je role lékaře jako průvodce, ne jen autority. Správný lékař by měl umět pacientovi srozumitelně a věcně vysvětlit, proč něco není vhodné, proč určitý lék není bezpečný nebo proč dané vyšetření není potřeba. Pacient totiž není jen položka, ale člověk plný nejistoty, obav, často bolesti. Místo slovního pohlavku čeká na vysvětlení, možná i na laskavý tón. Když mu ho lékař poskytne, nebude potřeba křiku ani vulgarit. Bude stačit důvěra – a ta se v ordinaci rodí právě mezi řádky receptů a žádanek.
Možná se z té nelíbezné líbeznické scény můžeme všichni něco naučit. Lékaři si mohou připomenout, že za všech okolností mají být profesionálové. To, že lékař nemá krotkou povahu ho opravdu neomlouvá. Také nám ale připomíná, že lékař není obsluha ve fastfoodu, kde si vybereme z menu a za 5 minut nám to v dalším okénku někdo podá. Nejlépe přímo do auta. V zájmu našeho zdraví s lékařem nebojujme, ale raději spolupracujme. Taková spolupráce samozřejmě vyžaduje slušnost, a to z obou stran.
