Článek
V pravěkých dobách obýval naši planetu nespočet impozantních tvorů, mezi nimiž byl i šavlozubý tygr, známý jako smilodon. Tento fascinující predátor byl jedním z nejděsivějších tvorů, kteří kdy chodili po Zemi. Na druhé straně máme tygra bengálského (tygr indický), jednoho z největších vrcholových predátorů současnosti. Co kdyby se tito dva zabijáci setkali tváří v tvář? Kdo by z tohoto souboje vyšel vítězně?
Anatomie a fyzické předpoklady
Šavlozubý tygr (Smilodon fatalis) je jedním z nejznámějších zástupců čeledi kočkovitých šelem, který žil před více než 10 000 lety. Smilodon byl přibližně 1,2 metru vysoký a vážil i více než 300 kg, tedy byl podobně velký jako dnešní lvi či tygři. Jeho nejvýraznějším rysem byly obrovské špičáky, které dosahovaly délky až 20 cm. Předpokládá se, že své dlouhé špičáky používal ke smrtícímu kousnutí do krku kořisti, případně do oblasti břicha. Podle jiných zdrojů jimi v souboji dokázal prokousnout i lebku jiného smilodona.
Na druhé straně tygr bengálský (Panthera tigris tigris) je současným králem džungle. Tento tygr může vážit až 300 kg a dosahuje délky přes 3 metry včetně ocasu. Je znám svou silou, rychlostí a neuvěřitelnou mrštností. Jeho nesmírně silné čelisti dokážou drtit kosti i velmi velkých zvířat, jako jsou buvoli.
Taktika lovu
Šavlozubý tygr nebyl žádný běžec. Místo toho se spoléhal na svou sílu a krátké intenzivní výpady. Předpokládá se, že číhal v záloze, aby mohl zaútočit na nic netušící kořist. Jeho špičáky byly ideální pro rychlý, přesný smrtící zásah, který ukončil život kořisti během okamžiku. Někteří autoři mylně popisují smilodona jako mrchožrouta, když ho zaměňují za Thylacosmiluse . Nenechte se zmýlit, ne každý šavlozubý je hned tygr (smilodon).
I tygr bengálský je mistr lovu. Svou kořist často stopuje a když se mu podaří ke kořisti dostatečně přiblížit, vyrazí prudkým sprintem a během několika sekund ji skolí. Je také známý svou schopností plavat, což mu dává další výhodu v pohybu v různorodém prostředí. Bengálský tygr má silné končetiny a ostré drápy, které jsou smrtelně efektivní v boji i při lovu. Tygří špičáky mohou dorůstat až do délky 7 cm, což mu umožňuje zabít i mnohem větší kořist, než je sám. Skolit může i gaura, největšího žijícího tura s výškou v kohoutku až 2 metry a vážícího i neuvěřitelných 1000 kg.
Fiktivní souboj
Pokud by se tito dva predátoři střetli, výsledek by závisel na několika faktorech. Šavlozubý tygr by se spoléhal na svůj prvotní výpad a pokusil by se zasadit smrtelné kousnutí. Nicméně, pokud by jeho útok nebyl úspěšný, mohl by se ocitnout v nevýhodě kvůli své nižší rychlosti a menší mrštnosti. Pokud by první útok nemohl být proveden z úkrytu, těžko by bengálského tygra přemohl.
Bengálský tygr by naopak mohl těžit ze své rychlosti a manévrovat kolem svého protivníka. I jeho čelisti by umožnily způsobit smilodonovi smrtelné zranění. Navíc by měl výhodu v případě dlouhotrvajícího boje, kde by se projevila jeho vytrvalost. Náš současný tygr je přizpůsoben více druhům prostředí a není tak závislý na konkrétním místu souboje.
Konečný verdikt
V tomto fiktivním souboji by měl pravděpodobně navrch tygr bengálský. I když je smilodon neuvěřitelně silný a má k dispozici smrtící zbraně v podobě svých ikonických špičáků, tygr bengálský by díky své rychlosti, mrštnosti a loveckým schopnostem pravděpodobně dokázal uniknout prvnímu útoku (pokud by to vůbec bylo potřeba) a svého protivníka přemoci.
Podle některých zdrojů šavlozubí tygři, na rozdíl od dnešního samotářského tygra, mohli žít ve skupinách. Pokud by se nejednalo o souboj jeden na jednoho, mohlo by to samozřejmě dopadnout úplně jinak.
Je však důležité si uvědomit, že každý z těchto lovců byl přizpůsoben svému vlastnímu prostředí a době. Smilodon byl králem své éry, stejně jako je dnes tygr bengálský králem džungle. Fiktivní souboj mezi nimi nám dává zajímavou představu o tom, jak evolučně rozmanité jsou cesty na trůn vrcholového predátora své doby.
