Řekněte to blinkrem aneb neverbální komunikace v silničním provozu

Silnice jsou velmi specifické prostředí se svými zákonitostmi. Nejde jen o pravidla, na jejichž dodržování dohlíží přísné oko policie. Vedle těchto pravidel, jejichž znalost musí každý řidič prokázat před získáním kýženého oprávnění, tu máme celou řadu dalších zvyklostí a ustálených prostředků komunikace.

Málokdo odchází z autoškoly dostatečně poučen o těchto nadstavbových typech komunikace. Jejich znalost přitom může v mnoha případech usnadnit motoristovi život, dá mu příležitost projevit slušné motoristické vychování, nebo se naopak vyhnout nebezpečnému nepochopení a následnému karambolu. V případě, kdy si neporozumíme vůbec, může to skončit troubícím duelem, nebo – v horším případě – výměnou názorů či rovnou plechových dílů.

Ale mezi těmito extrémy se odehrává spousta jemných nuancí neverbální komunikace, která se stala nedílnou součástí dění na silnicích. Pojďme se podívat na to, jak si nejen na českých silnicích vyměňujeme názory, vyjadřujeme poděkování, varování a občas i mnohem víc, aniž bychom vůbec otevřeli ústa. Nebo přesněji: ústa často otevřeme, ale ten druhý nás neslyší (naštěstí).

Protahující se motorkář už nepřekvapí

Motorkáři jsou zvláštní sorta. Pohodlí automobilu vyměnili za zkrocení výkonné šelmy, vichr ve tváři a za možnost popírat existenci dopravních kolon. Umí tím řidiče v koloně stojících vozidel pěkně potrápit. Jejich tiché zášti pranic nevadí, že v dešti už to taková romantika není. Přesto i motorkáři občas komunikují s řidiči v dobrém. Dělají to svým specifickým způsobem. Když jim například uvolníte cestu, nečekejte, že sepnou ruce a zdvořile poděkují – ne, oni na vás vytasí nohu! Ano, prostě zvednou nohu stranou, což je jejich způsob, jak říct „díky, bro“. Tohle gesto je tak zažité, že kdyby motorkář místo toho zvedl ruku, hrozilo by, že si za ním jedoucí řidič pomyslí, že se právě chystá náhle odbočit a nefunguje mu blinkr. Noha je nejen elegantní, ale i mnohem bezpečnější řešení. Asi byste nechtěli, aby pouštěl řídítka zrovna ve chvíli, kdy se pokouší projet uchem jehly mezi vozy.

Kamiony a jejich světelná show

Řidiči kamionů mají na silnicích svůj vlastní jazyk. Když jeden kamion předjede druhý a potřebuje se bezpečně zařadit zpět do pravého pruhu, druhý kamion mu krátkým probliknutím naznačí, že už je manévr bezpečný. A co udělá předjíždějící kamion na oplátku? Problikne zadními světly ze strany na stranu jako výraz slušného vychování a vděčného poděkování. A když je zapotřebí, promění se některé kamiony v divadelní osvětlovače schopné změnit noc v den. Svítí, dokud se jejich sdělení nedostane náležité pozornosti, což nikdy netrvá příliš dlouho.

Blinkry jako univerzální jazyk

Blinkry jsou samozřejmě k tomu, aby ukazovaly, kam máte v plánu zabočit, ale v české praxi mají i další význam. Krátké zapnutí pravého blinkru po předjetí je poděkování za uvolnění cesty. Někdy se také používá, když vás někdo na dálnici nechá předjet, nebo pokud vám někdo umožní se zařadit do pruhu. Naopak poněkud asertivní (ne-li agresivní) blikání levého blinkru se užívá, když na dálnici chcete hodně předjíždět. To předčí už jen zběsilé „problikávání“ dálkovými světly, které do slušné společnosti nepatří. Nutno podotknout, že stejně tak tam nepatří zbytečné blokování levého pruhu s odůvodněním, že jedu maximálně povolenou rychlostí, tak c o mě má kdo předjíždět.

Naproti tomu, dvojité blinkry – ty, co se běžně používají při zastavení – jsou také způsob, jak ostatní upozornit na blížící se nehybnou kolonu nebo poděkovat ostatním za trpělivost, když se vám konečně povedlo zaparkovat a uvolnit tak jízdní pruh. Velmi často můžeme vidět automobil „na blikačkách“ jak blokuje pravý pruh s pocitem, že když bliká tak může. Říká nám tím, že je hned zpět (však vy to vydržíte), ale takové počínání se snadno může stát cílem oprávněné pokuty ze strany policie.

Varuj, ale neoslepuj

Možná jste si všimli, že když na vás protijedoucí zabliká dálkovými světly, jistě tím nemyslí, že vás chce předjet. Většinou to znamená: „Pozor, něco není v pořádku“ Typickým případem budou vaše stále zapnutá, a tedy oslňující dálková světla, varování před policií, radarem, dopravní nehodou nebo jiným nebezpečím. Může se jednat i o varování, že máte zapnuté mlhovky, nebo že naopak jedete bez světel. Za to se sluší poděkovat, protože se tak dost možná vyhnete pokutě nebo nebezpečné situaci. Jako poděkování postačí většinou správně zareagovat (například zhasnout dálková světla nebo zpomalit), případně zvednutí ruky v autě. S dálkovými světly vždy zacházejte opatrně. Také by se vám nelíbilo, kdyby vás někdo ve snaze upozornit na nebezpečí oslepil tak, že se mu zaručeně nevyhnete.

Zdvihnutí ruky: Omluva nebo pozdrav?

Krátké zdvihnutí ruky je univerzálním způsobem, jak se omluvit za menší přestupek nebo jak poděkovat za laskavost. Pustil vás někdo z vedlejší, kde by vám při čekání na mezeru ve šňůře vozidel propadla STK? Stačí krátce zvednout ruku. Ale pokud na vás někdo mává naštvaně pěstí, je možná lepší nezkoumat, za co vám „děkuje“, a rychle se ztratit. Nezapomeňte, že jako poděkování nebo omluva naprosto postačí jedna ruka. Možná netleská, ale volant nikdy nepouštějte.

Zvednutý palec a jiné prsty

Zvednutý palec je jednoduché gesto, které znamená něco jako „super“ nebo „díky moc“. Funguje skvěle v situacích, kdy není čas na dlouhé ceremonie. Na druhé straně spektra máme zvednutý prostředníček, což je signál, který raději nepoužívejte – ani když vás někdo vytočí. Toto gesto by mohlo snadno způsobit víc škody než užitku. Pamatujte, že nejlepším řešením konfliktu na silnici je pokračovat v jízdě a nechat to být.

Zajímavosti ze zahraničí

Ne vždy je za tím řidič (a řidička)

Pokud se vám zdá chování vozu před vámi podivné, nemusí se hned jednat o zdravotní indispozici nebo snad vliv omamných látek. Na vině mohou být různá pomocná udělátka, které od řidiče přebírají čím dál více jeho úkolů. Mnohé řidiče dokáže přivést k nepříčetnosti adaptivní tempomat před ním jedoucího vozu, který na jeho vkus udržuje příliš velkou mezeru, kam se vždy vejde nějaký ten „drzounek“ zprava. Překvapit také dokáže brzdový asistent, jehož úkolem je předcházet nehodě. Občas „ze strachu“ před nehodou zabrzdí tak usilovně a s překvapivě efektivním účinkem, že se za vámi jedoucí zvědavec do toho kufru nakonec přeci jen podívá. A to u nás nepotkáváme plně autonomní vozidla, která na motoristickou etiketu nehledí vůbec.

Komunikujte s rozumem

Neverbální komunikace na silnicích je fascinující směsí zdvořilosti, lidové tvořivosti, ale občas i frustrace. Gesta, která používáme, mohou ovlivnit nejen pohodu na cestě, ale především její bezpečnost. Ať už jde o poděkování nohou, blikání světel nebo zdvihnutí ruky, je důležité si uvědomit, že i malý signál může mít velký dopad. Nikdy se ale nepouštějte do nebezpečných manévrů, například předjíždění v nepřehledných místech či zatáčkách, jen na základě „něčí laskavosti“. Dost možná nákladní vůz nebliká doprava, že by vám chtěl sdělit, že ho můžete předjíždět, ale že bude odbočovat.

Tak se vždy snažte zachovat chladnou hlavu a jezděte bezpečně!

Zdroj:

https://theconversation.com/driverless-cars-might-follow-the-rules-of-the-road-but-what-about-the-language-of-driving-88824