Článek
Jak snadno se rodiče dostanou do mezinárodního sporu?
Představte si následující scénář: máte dítě, které vychováváte s partnerem z ciziny v zahraničí. Vztah se rozpadne, a tak se rozhodnete vrátit s potomkem zpět do Česka – vždyť je to přece i vaše dítě a doma vám bude lépe. Máte tam babičku, dědečka, kamarády. Jenže váš ex-partner s tím nesouhlasí. A není se co divit. Nechce se mu kvůli návštěvám svého dítěte podnikat zahraniční cesty. A najednou se ocitáte ve středu mezinárodního soudního sporu, v němž se kromě dítěte řeší paragrafy, mezinárodní úmluvy a nařízení. Neudělali jste nic zlého, přesto vás mohou označit za únosce.
Vítejte v realitě mezinárodních rodičovských sporů, kde hranice nejsou jen čáry na mapě, ale často i nepřekročitelné překážky. Mezinárodní únos dítěte nezahrnuje černé dodávky a maskované pachatele – často stačí, že se jeden z rodičů rozhodne přestěhovat s dítětem do jiné země bez souhlasu toho druhého. A právě v tu chvíli vstupují do hry mezinárodní dohody, soudy a úřady, jejichž úkolem je zjistit, kde má dítě skutečně žít.
ÚMPOD: Když se rodiče nedohodnou
Česko má v tomto ohledu jednoho hlavního hráče: Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD). Možná jste o něm nikdy neslyšeli, ale právě tento úřad řeší každý rok případy, kdy rodiče přemisťují děti přes hranice bez souhlasu druhé strany. Jak potvrzují data Ministerstva práce a sociálních věcí, počet těchto případů v posledních deseti letech vzrostl . Důvodem je stále větší mobilita lidí, mezinárodní vztahy a častější rozvody smíšených párů.
A jak takový spor vypadá? Pokud se rodiče nedohodnou, rozhodují soudy a mezinárodní úmluvy. Klíčovým dokumentem je Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, která stanoví pravidla pro navrácení dětí do země jejich „obvyklého bydliště“. A tady začíná právní ping-pong – zatímco jeden rodič tvrdí, že dítě je doma v Česku, druhý trvá na tom, že jeho skutečný domov je například ve Francii. Soudy pak musí rozhodnout, co je v nejlepším zájmu dítěte – což je pojem tak vágní, že by se o něm daly psát romány. V případech, kdy je zjevné kde dítě mělo před "únosem"pobyt a kde tedy bylo doma (škola, kamarádi, atd.), nezkoumají soudy či jiné příslušné orgány sociálně-právní ochrany otázku, kde se bude mít dítě lépe. V takové situaci je jejich úkolem rychle rozhodnout o navrácení situace do stavu před únosem. Předmětem takového řízení není otázka svěření do péče ani úprava styku.
Když je právo proti vám: Čekání, soudy a nátlak
Rodiče, kteří své dítě přemístí přes hranice v domnění, že „je to přece normální“, často narazí na tvrdou realitu. Ať už jde o Češku, která se vrátila s dítětem od italského partnera zpět domů, nebo Brita, který chce svého syna zpět z Německa, realita je stejná: mezinárodní soudní řízení jsou přes veškerou snahu pomalá, stresující a nepředvídatelná.
Případy se často táhnou měsíce, někdy i roky. Rodič, který dítě odvezl, se mezitím snaží prokázat, že návrat dítěte by byl „nebezpečný“, zatímco druhý rodič se pokouší dosáhnout jeho okamžitého vydání. Výsledek? Dítě se často stává rukojmím právních procesů. U malých dětí může snadno dojít k tomu, že soud nakonec z důvodu velké časové prodlevy rozhodne o ponechání dítěte, tam kde je, protože „doma by to už nepoznal“.
Brusel IIb: Snaha o rychlejší řešení?
Evropská unie se snaží podobné spory zefektivnit. Nové Nařízení Brusel IIb, které platí od roku 2022, zavádí přísnější lhůty pro soudní řízení, posiluje práva dítěte na vyjádření a omezuje možnosti zneužívání procesních kliček . Jenže realita je složitější. I když soud nařídí návrat dítěte, mnoho zemí ho stejně není schopno vymoci. Například ve Francii neexistuje mechanismus, který by umožnil donutit rodiče vydat dítě druhému rodiči. Sociální pracovníci tam rodinné spory nikdy neřeší silou za asistence policie. A tak se často stává, že dítě i přes pravomocné rozhodnutí soudu zůstává tam, kam ho rodič „unesl“.
Jak se nedostat do problémů?
Co si z toho odnést? Pokud jste v mezinárodním vztahu a máte děti, jakékoli stěhování byste měli důkladně prodiskutovat s druhým rodičem – a nejlépe i s právníkem. Pokud plánujete návrat do Česka, ujistěte se, že máte písemný souhlas druhého rodiče nebo soudní rozhodnutí. Jinak vám hrozí, že se ocitnete ve vleklém sporu, který vám může zkomplikovat život na roky dopředu.
Protože, jak vidíte, únos dítěte nemusí být únos v klasickém slova smyslu. A to je situace, kterou nechce zažít žádný rodič.
Zdroje:
