Článek
V rámci festivalu Colours of Ostrava se uskutečnil i rozhovor s prezidentem Petrem Pavlem. Přestože to není tématem mého dnešního článku, musím se zmínit o tom, že rozhovor to byl velice povedený, Libor Bouček jako moderátor si počínal profesionálně a prezident sklidil u publika zasloužený respekt a úspěch. To jen na okraj.
Horší to ovšem bylo, když jste otevřeli sekci komentářů. Tam vyskočila přehlídka zoufalých trollů a pomlouvačů, kteří nadávali, hrozili a uráželi. Prostě tradice od chvíle tristního výsledku posledních sněmovních voleb.
Nicméně zarážející byla jedna věc. Drtivá většina z nich neví, že prezident se jmenuje Petr Pavel, a označují jej jako Pávka.
Jistěže vím, že se jedná o připomenutí minulosti pana prezidenta, kdy mu bylo přiděleno v rámci studia a přípravy na zařazení krycí jméno. Jenže tak jako je pravdou, že opakovaný vtip přestává být vtipem, tak v tomto případě dochází k paradoxu, že opakovaná lež se stává pravdou. Alespoň pro část občanů.
Přesvědčil jsem se, že značná část populace opravdu věří, že jméno prezidenta České republiky je Pávek.
Sice vycházím jen ze zběžné komunikace a dotazů položených i náhodným kolemjdoucím, kteří směřovali k areálu, kde se festival konal, ale pokud vám čtyři z dvanácti dotazovaných odpoví po krátkém zamyšlení, že „snad přece Petr Pávek“, tak ztratíte chuť na večeři i sex. Když k tomu připočtu dotázané na FB, je to známka čehosi velice nedobrého ve společnosti.
Pokud by se jednalo o ojedinělý exces z hlav hlupáků, bylo by možné nad tím mávnout rukou. Jenže tito hlupáci, jak se zdá, zmátli i ty, kteří hloupí snad nejsou. A vytvořili ve společnosti stav, kdy to část občanů přijímá jako skutečnost.
Takže:
Prezident České republiky se jmenuje Petr Pavel (nikoliv Pávek, na kterého narazíte maximálně ve filmu Vesničko má středisková). Nikdy nebyl komunistickým rozvědčíkem, stejně tak jeho žena nebyla politručkou. Prezident Petr Pavel není komunista a ani jeho žena není komunistka. To, že byli členy této strany, neznamená, že souzněli s touto ideologií. V každém případě přítomný čas vylučuje jejich označení za komunisty. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že rčení „jednou komunista, navždy komunista“ je logický i faktický nesmysl. Samotné členství v KSČ z člověka komunistu neudělalo. Tak jako člen Motoristů sobě nemusí být nutně dobrý motorista. Stejně jako mezi členy KDU-ČSL jsou tací, kteří mají ke křesťanským hodnotám na hony daleko. A Olgu Richterovou nebo Zdeňka Hřiba si také neumím představit, jak s páskou na oku brázdí Atlantik na lodi s vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty.
Nikdo nemusí mít prezidenta ani žádného jiného politika v lásce, ale šířit o něm lži, pomluvy a komolit jeho jméno je známka neslušnosti a buranství.
A pro „whataboutisty“: ano, týká se to všech politiků napříč spektrem. Momentálně je ale cílem největších útoků právě prezident, který se jmenuje…
