Paříž pro začátečníky

Jeden květnový pátek loňského roku v pravé poledne jsme s kamarádkou přistáli na francouzském letišti Beauvais-Tille, které leží asi hodinu cesty autobusem od Paříže. Poté, co nás autobus vysadil v centru města hned poblíž Vítězného oblouku jsme se rozhodli poobědvat croissant v parku, který leží nedaleko prvního cíle našeho výletu – Fondation Louis Vuitton, muzea moderního a současného umění. Kromě toho, že se bezesporu jedná o architektonicky velmi pozoruhodnou stavbu, je na ní zajímavé také to, že skleněné panely tvořící plášť budovy dodávala česká společnost Sipral a na celé stavbě nenajdete dva, které by byly stejné.

Od muzea jsme pokračovali do obchodní čtvrti La Defense a k modernímu pojetí vítězného oblouku Grande Arche, kde končí šest kilometrů dlouhá urbanistická osa Paříže Grande Axe začínající u skleněné pyramidy v Louvru. Měřítko této stavby je ohromné, což dokazuje také fakt, že by se pod její oblouk vešla celá katedrála Notre Dame.

Odtud jsme se rozhodli vyrazit již na naše ubytování, které jsme měli v 15. pařížském obvodu, a kam jsme vyrazili linkou metra č. 6. Touto linkou se určitě projeďte, i když zrovna třeba nemáte cestu do 15. obvodu, protože mezi zastávkami Passy a Bir-Hakeim se vám naskytne dokonalý výhled na centrum Paříže a na Eiffelovu věž.

Na ubytování jsme se dlouho nezastavovali a rovnou jsme vyrazili k blízkému mrakodrapu Montparnasse, odkud máte celé město jako na dlani. Pokud se nemůžete rozhodnout, zda chcete Paříž vidět z výšky za dne nebo večer, můžete si pořídit vstupenku Day and Night, která vám umožní vstup na vyhlídku hned 2× během 48 hodin.

Z mrakodrapu jsme pokračovali do sousedních Lucemburských zahrad navštívit menší sestru newyorské Sochy Svobody. Kromě ní se zde nachází spousta dalších soch, fontán, ale hlavně také Lucemburský palác s osmibokým jezírkem, u kterého Pařížané odpočívají na typických zelených kovových židličkách anebo si na něm s dětmi pouští plachetnice.

Den jsme se rozhodli zakončit procházkou k mauzoleu Panthéon, které je místem odpočinku mnoha významných francouzských osobností. Když jsme v mapách hledali cestu k němu, zaujala nás jedna věc. Snad ještě výrazněji, než tato pamětihodnost byla v mapě vyznačena budova, v níž bydlí seriálová postava Emily Cooper z netflixovského seriálu Emily in Paris. Vzhledem k tomu, že jsme to měli po cestě, tak jsme se tam také zastavili a cedule na domě „Emily go home“ dává tušit, že Pařížané tuto Američanku v lásce zrovna nemají.

Se spoustou zážitků a v očekávání těch dalších jsme se rozloučili s prvním dnem v Paříži z našeho francouzského balkonku u hotelového pokoje a zjistili jsme, že toto města jednoznačně nejlépe vypadá v růžovém světle těsně po západu slunce.

Jak nejlépe začít den v Paříži? Návštěvou pekařství samozřejmě. A pokud potřebuje bagety, croissanty či pain au chocolat zapít, můžete si například do své láhve dopustit vodu z jednoho z mnoha zelených pítek, které v Paříži jsou. Město se tak snaží snížit počty plastových láhví, které by jinak turisté ve městě vyhodili.

Po snídani jsme rovnou vyrazili k nejznámějšímu symbolu města, k Eiffelově věži. Vzhledem k tomu, že jsme byli ve městě jen na prodloužený víkend, rozhodli jsme se nenavštěvovat nejexponovanější místa, protože jsme chtěli vidět z Paříže více než jen fronty na vstupy. Proto jsme si prohlédly Eiffelovku „jen“ z přilehlého parku Parc du Champ de Mars a následně také z náměstí Trocadéro a pokračovali procházkou podél Seiny.

Po cestě jsme si prohlédli Grand Palais a Petit Palais, což jsou výstavní prostory, které vznikly pro velkou Světovou výstavu na počátku 20. století. Procházkou jsme dorazili až na největší pařížské náměstí Place de la Concorde a rozhodli jsme se dát si malou svačinku v podobě makronek z Ladurée.

Posilněné sladkostmi jsme pokračovali v prozkoumávání města, při kterém jsme se dostali až k Invalidovně, ve které se nachází mimo jiného také Napoleonova hrobka. Na přiléhající promenádě Pelouse de l'avenue de Breteuil jsme se spolu s místními naobědvali a poté jsme vyrazili k obchodnímu domu Galerie Lafayette, na jehož střeše se nachází volně přístupná vyhlídka, z níž si můžete prohlédnout například operu Garnier.

Odpoledne jsme vyrazili do Galerie Dior, kde nás čekala dechberoucí výstava oděvů a doplňků z dílny tohoto módního domu. Zajisté vám na sociálních neunikli fotografie bílého točité schodiště, podél kterého se vinou zmenšeniny modelů v barvách duhy, což je mimochodem místo, kde výstava začíná i končí. Celá tato výstava je naprosto úžasná, ale místnost s couture modely doplněné o videoprojekci s hudbou vám doslova vyrazí dech.

Po nádherném zážitku z výstavy jsme se šli podívat na Paříž opět z výšky. Protože jsme se první den kochali za denního světla, rozhodli jsme se vystoupat na Vítězný oblouk až v čase západu slunce a ty výhledy vás prostě neomrzí.

Den jsme tentokrát zakončili v metru, konkrétně ve vagonu již zmiňované linky 6. Vyrazili jsme se totiž podívat na zářící Eiffelovku, která se ve večerních hodinách, vždy v celou, rozzáří třpytícími se světly.

Naším posledním celým dnem v Paříží byla neděle, den, kdy je nejznámější muzeum města zavřené, tudíž jsme se k němu vyrazili podívat a díky tomu máme fotky Louvru zcela bez ostatních turistů.

Po procházce v přilehlém parku Jardin des Tuileries jsme se přesunuli ke katedrále Notre-Dame, na jejíž opravě usilovně pracovalo nespočet dělníků. V blízkosti katedrály se nachází také zelené náměstí Square René-Viviani – Montebello, kde najdete takovou malou kuriozitu – nejstarší strom v celé Paříži. Jedná se o akát, který byl vysázen před více než čtyři sta lety.

V okolí se také nachází známá pobočka knihkupectví Shakespeare and Company, kterou by určitě měli navštívit všichni knihomolové. A pokud vám, stejně jako nám, po návštěvě knihkupectví vyhládne, můžete si v okolních podnicích dát třeba horkou čokoládu a Crème brûlée.

Po svačině už byl čas na stavbu, která se objevuje snad v každé učebnici architektury – Centre Pompidou. Budova moderního umění je známá především díky netypickému umístění technických rozvodů na fasádě, které díky tomu někteří přezdívají budova „naruby“.

Poslední městskou částí, kterou jsme ve městě navštívili byla čtvrť Montmarte, která se rozkládá na stejnojmenném kopci. Zde můžete navštívit například známý kabaret Moulin Rouge, o kterém se letos v dubnu psalo v souvislosti s pádem lopatek větrného mlýna, symbolu kabaretu.

V této čtvrti v parku Square Jehan-Rictus naleznete také opět stopy již zmiňovaného seriálu o Američance Emily. V jednom z dílů seriálu se objevuje Zeď lásky - Le mur des je t'aime, což je pomník věnovaný lásce a zamilovaným, na kterém je slovní spojení „miluji tě“ napsáno ve 311 jazycích. Češtinu tam můžete také najít.

Ale hlavním důvodem, proč jsme se na vrchol Montmarte vypravili byla samozřejmě Bazilika Sacré-Cœur, která vás láká k návštěvě ze spousty míst Paříže. Tato travertinová stavba bývá často terčem kritiky za svůj vzhled balancující na hraně kýče, neboť vypadá jako „něco vyrobené rukou cukráře“. Pro nás to však bylo to nejlepší místo, jak se s městem rozloučit, protože hned následující ráno náš výlet končí. Ale než nasedneme do letadla a rozloučíme se s Francií, můžeme se kochat výhledem na město lásky za zvuků hudebních nástrojů pouličních umělců. A to je přesně ta chvíle, kdy si říkáte, jak se máte na tom světě dobře.