Barcelonská zastavení

Jak už jistě tušíte, dnes se chci zaměřit na jednotlivé stavby či další, povětšinou turisticky atraktivní, pamětihodnosti. A čím jiným začít než stavbami místního hrdiny-architekta Antonia Gaudího.

Vzhledem k tomu, že je právě on asi nejznámějším představitelem katalánského modernismu, který velmi výrazně formoval tvář Barcelony, tak se za jeho stavbami ročně vypravují tisíce turistů z celého světa. V případě chrámu Sagrada Familia je to asi zcela oprávněné. Tato výjimečná stavba, která se snad svého dokončení dočká v přespříštím roce, bude po dokončení své nejvyšší věže symbolicky také nejvyšší stavbou v Barceloně. Již teď vás však při příletu do města vítá pohled na ni, tedy pokud sedíte na té správné straně letadla.

My jsme kostel zasvěcený Svaté rodině navštívili během časného dopoledne, takže jsme mohli obdivovat hru světel a barev rozehranou dopadajícími paprsky slunce, která spolu se sloupořadím tvořící mystický les doslova vybízí k rozjímání. A pokud se pozdržíte, můžete si poslechnout také hru na varhany, což celému zážitku dodává další rozměr. Na prohlídku kostela navazuje také muzeum, ve kterém se můžete dozvědět o pohnutém osudu této neobyčejné stavby a jejího architekta, anebo můžete nahlédnout pod ruce mistrům sochařům, kteří stále, i po více než sto čtyřiceti letech, pracují na dokončení stavby.

Dalšími Gaudího stavbami, které jsme v rámci našeho výletu navštívili byli Casa Batló a Casa Milà nacházející se blízko sebe. První z uvedených budov jsme navštívili v pozdějším odpoledni, takže dav návštěvníků, jehož jsme pochopitelně také byli součástí, byl opravdu veliký a bohužel na velikost stavby asi trochu nepřiměřený. Nicméně chápu, že vzhledem k obřímu zájmu, kterému tyto stavby čelí, je to asi nevyhnutelné. Bohužel však díky tomu nemá architektura takový prostor vyniknout, ale i přesto to byla zajímavá návštěva.

Jedna z mnoha věcí, která vás na této stavbě zaručeně zaujme, je blankytné komunikační jádro domu, které je velmi vzdušné a přisvětlené denním světlem díky velkému střešnímu světlíku. Zaujme vás zejména díky tomu, že v průběhu cesty vzhůru totiž tak trochu mění svoji barvu. V přízemí vás vítá světlý odstín modři připomínající oblohu horkého letního dne a jak postupně stoupáte domem vzhůru, odstín modré tmavne stejně jako obloha na konci dne.

Po samotné prohlídce domu máte také možnost zažít imerzní zážitek plný tvarů a barev nazvaný „v Antoniho hlavě“. Není to však nic pro ty, kteří špatně snášejí rychlé a intenzivní blikání světla. Ještě si k této stavbě neodpustím poslední poznámku…bez debat se zde nachází ty nejhezčí veřejné toalety, které jsem v Barceloně navštívila.

Casa Milà nebo také trochu pejorativně místními nazývaná La Pedrera (v překladu kamenolom) jsme se naopak rozhodli navštívit až večer, kdy jsou v nabídce speciální prohlídky doplněné o videomapping na střeše domu. Nutno podotknout, že tato večerní prohlídka je ale jedna z dražších a nejsem si úplně jistá, zda se vám za toto vyšší vstupné dostane nějak výjimečného zážitku. Stavba a její příběh je opět velmi poutavý, mimo jiné také díky tomu, že dodnes v ní bydlí lidé, kteří mají nárok na dědičný doživotní pronájem a to pouze za symbolické nájemné. Možná ale právě díky tomu je samotná prohlídka domu poměrně krátká a závěrečný videomapping už jen těžko obhajuje předražené vstupné. Ale aspoň se můžete ze střechy pokochat Sagradou v jiném světle – za tmi v záři reflektorů. Tento „kamenolom“, jak stavbu nazvali nepříliš z návrhu nadšení původní majitelé, však určitě stojí za návštěvu, jen ne nutně v noci.

Nyní už opustíme Gaudího stavby a pomalu se přesuneme k dalším stavbám, které typicky přitahují turisty. Ano, hádáte správně, jedná se o muzea. My jsme během jednoho dne navštívili hned dvě a nemohli jsme vybrat kontrastnější dvojici. Jedná se o muzeum Pabla Picassa a Moco muzeum a ač se obě muzea nacházejí v podstatě hned vedle sebe ve středověkých stavbách, umění, které vystavují už snad nemůže být odlišnější. Picasso muzeum nabízí největší sbírku umělcových raných děl, kterou si dokonce můžete ve vybrané dny prohlédnout zdarma. Je však nutné si i tento volný vstup v dostatečném předstihu zarezervovat na webu. V Moco muzeu pak můžete obdivovat současné umění od umělců jako je například Banksy nebo navštívit výstavní prostor věnovaný NFT umění. Nutno však podotknout, že zde je o poznání méně exponátů než u souseda Picassa.

A na závěr ještě jeden tip pro milovníky architektury – slavný německý pavilon ze Světové výstavy 1929 od neméně slavného architekta Miese van der Rohe. Čeští turisté jistě poznají rukopis architekta, který také navrhl například brněnskou vilu Tugendhat. Pavilon si můžete prohlédnout nedaleko Magické fontány, která je v současnosti zcela tichá a kvůli suchům sužujících Katalánsko, zeje prázdnotou.