Vzpomínky na Barcelonu

Jak již nadpis napovídá, jedná se o vzpomínky na loňské léto a výlet do Barcelony, kam jsem vyrazila se svým dlouholetým kamarádem na 10 dní nabitých poznáváním města a jeho pláží. Tohle je dle mého názoru jedna z mnoha věcí, která činí Barcelonu tak atraktivní. Můžete během jediného dne zažít jak atmosféru oblíbené evropské metropole, tak i odpočinek u moře na pláži.

A pokud se vydáte i na jinou pláž než na proslavenou Barcelonetu, tak si ten pobyt u Baleárského moře užijete ještě o něco víc. Barceloneta, asi zejména díky své poloze, tak trochu trpí velkou popularitou, tudíž i s tím souvisejícími negativy, jako je značné množství odpadků, větší počet lidí, a ještě více nelegálních prodejců v podstatě čehokoliv.

Díky tomu, že jsme v Barceloně strávili více dní než obvyklý prodloužený víkend, vyrazili jsme se podívat také do Badalony na pláž del Coco. Což sice již není Barcelona, ale až tam pohodlně dojedete metrem. Pokud budete mít větší štěstí než my, tak se třeba budete také moci projít po molu Pont del Petroli a kochat se výhledem na moře z vyhlídkové plošiny na jeho konci. My jsme to štěstí sice neměli, protože zrovna v té době byla vyhlídková plošina demontována a celé molo uzavřeno, ale i tak jsme se na tuto pláž opakovaně vraceli.

Pokud však dáváte před výhledem na moře přednost výhledům na město, tak vám Barcelona nabízí nepřeberné množství možností. Naše nejoblíbenější místo v tomto ohledu byly jednoznačně válečné bunkry ve čtvrti Carmel. Kromě dechberoucích výhledů tohle místo nabízí také prostor k rozjímaní. Přestože jsme sem zavítali během našeho výletu hned několikrát, pokaždé jsme narazili jen na hrstku lidí. Takže kromě specifické, nebála bych se říct až tajuplné atmosféry, které posprejované pozůstatky bunkru vytváří, zde celou atmosféru potrhuje pro toto město až neuvěřitelné ticho. V této „mystické“ atmosféře pod sebou sledujete živoucí a hlasitou Barcelonu, ale tady jako by se zastavil čas.

Snad ještě palčivěji tento kontrast pocítíte, když se sem vydáte rovnou z nedalekého parku Güell. Přestože je Gaudího park také krásné místo s pěknými výhledy a zákoutími, díky své popularitě je oproti bunkrům místo značně hlasité. Nestojí za tím však pouze lidští návštěvníci, nýbrž do značné míry také místní papoušci, kteří své serenády spouští hned v brzkých ranních hodinách. My jsme právě park Güell navštívili poměrně brzy, takže jsme si mohli návštěvu užít v té příjemné denní době, kdy ve vzduchu cítíte příslib dalšího horkého dne, ale teď je ještě dokonalé počasí na to obdivovat symbiózu architektury s přírodou za zvuku papouščího zpěvu. To vše ještě za přítomnosti přijatelného množství ostatních turistů. Tím, jak čas plyne se do parku, a zejména pak do míst, kde vznikají ikonické fotky, nahrne mnohem větší množství lidí, které už začíná být pro toto místo až příliš velké.

V tu dobu se jako nejlepší možnost jeví park opustit a jít objevovat jiná místa, která Barcelona nabízí. Jednou z mnoha možností může být například botanická zahrada, kam je vstupné oproti jiným pamětihodnostem takřka symbolické, a navíc se můžete kochat zase úplně jiným výhledem na Barcelonu. My jsme z botanické zahrady, kam jsme utekli před davy v parku Güell, pokračovali příjemnou procházkou až na vrchol kopce Montjuïc, konkrétně na pevnost, ze které můžete pozorovat nejen město, ale i Baleárské moře.

Nyní mi přijde jako vhodný moment uvést jeden drobný typ, pokud se i vy chystáte Barcelonu navštívit. Řada míst má několik dní v měsíci vstup zcela zdarma, takže se vyplatí ověřit, zda tam zrovna v některý z těch dnů neplánujete být. Například právě Hrad Montjuïc nabízí volné vstupné každou neděli od 15 hodin.

Den se hodí zakončit vyhlídkou na město z věže Torre Glòries. Nejenže uvidíte Barcelonu při západu slunce zase v jiném světle, ale po odchodu z mrakodrapu, který zavírá své brány ve 21 hodin, také uvidíte v jiných barvách i tuto stavbu. Ta se po setmění rozzáří modrými a červenými světly. Což je také znamení, že Barcelona začíná žít nočním životem, ale o tom a spoustě dalšího třeba zase někdy příště.