Článek
Vzhledem k tomu, že jsme byli ubytováni pár kilometrů od Pompejí, zpočátku byla ve hře jejich prohlídka, ale protože Kreveta se poučila z návštěvy Vesuvu a nechtěla se podruhé spálit, během spěšné snídaně zjistila, že by to nebylo o mnoho lepší. Stránky Pompejí jsou o něco přehlednější, ale byl nasnadě závěr, že buď si koupíme lístek za 22 euro a budeme čekat na vstup dlouhé hodiny, nebo si koupíme lístek „skip the line“ za 43 euro a půjdeme v konkrétní čas. Ale vzhledem k tomu, že všechny pro nás vhodné časové termíny byly již vyprodané a rovněž jsme si ani dražší lístek nemohli dovolit, rozhodli jsme se Pompeje vynechat. Bude lepší podívat se tam v zimních měsících a vstupenku si koupit dopředu v momentě, kdy nás taková částka nezasáhne.
Po vyškrtnutí Pompejí z denního itineráře byl plán vcelku jasný. Pobřeží Amalfi. Lákadla v podobě instagramových reels zafungovala a kamarádka, jíž jsem před odjezdem těmito krátkými videi téměř bombardovala, se do kouzelného pobřeží zamilovala. Rozhodli jsme se spustit se na Amalfi, vykoupat se a užít si slunného dne, ale to by to nebyl náš výlet a nebyla by to Itálie, aby nám něco nepřekazilo plány.
Na pobřeží Amalfi jsme se opravdu spustili. Cestou jsme obdivovali krásné vyhlídky na moře a na pobřeží. Asi 10 kilometrů před cílovou vesničkou, po níž je pobřeží pojmenováno, nás ale zaskočila nemilá dopravní zácpa. Pozemní komunikace v Itálii jsou hodně úzké a sebemenší zádrhel v dopravě ji může na dlouhé minuty uzavřít - a to i projíždějící autobus, který musí kličkovat v ostrých serpentinách a zároveň se vyhýbat množství turistů - jak chodcům, tak těch jedoucích na mopedu nebo v autě. My jsme kvůli dopravní nehodě stáli v koloně asi 40 minut. Ne, že by nebylo hezké si vystoupit z auta, procházet se a dívat se na moře, ale v pravé poledne, kdy je slunce nejvýše a ulice je od něho rozpálená a z aut kolem sálá teplo, tato představa pozbývá svou romantiku. Zároveň jsme netušili, co se děje, protože nikdo z okolí nebyl schopen nám cokoliv říct - kvůli komunikační bariéře to zkrátka nebylo možné.
Na Amalfi jsme se ani neohřáli - nebylo kde zaparkovat. Můj přítel, který řídil, se navíc musel vyhýbat všem neopatrným natvrdlým turistům, kteří právě mířili na pláž nebo z ní. V rukou si nesli nacpané plážové tašky, slunečníky a další propriety pro koupání se v moři. Kamarádka byla z pobřeží nadšená a já jí sekunudji v tom, že opravdu bylo kouzelné, ale hezčí by bylo připlout po moři, pobřeží obdivovat z dálky a užívat si vody nezávisle na přeplněných plážích.
Na konci pobřeží Amalfi se nachází město Salerno. Čtyři cestovatelé už se viděli ve vytipované restauraci u svých porcí mořských plodů či ryb, ovšem tato byla zavřená, a tak jsme opět skončili v místním McDonald's. A pak jsme se konečně vykoupali. Moře bylo teplé, ale vzhledem k tomu, jak jsme my byli rozpáleni vlivem odpoledního slunce, nám i tak připadala příjemně osvěžující. Na pláži jsme strávili slabou hodinku a zamířili jsme do městečka Gravina in Puglia. To se nachází asi 30 km nad Materou, jejíž prohlídku jsme měli naplánovanou na další den.
Pohled na město Salerno v odpoledním slunci
Do ubytování jsme dorazili v půl osmé večer. Přivítal nás milý učitel umění. Bohužel jsme se s ním moc nedomluvili a s jeho společníkem, který nás měl na starost, už vůbec. Ten se mi pokoušel sdělit cosi ohledně předání klíčů nadcházející ráno, ale komunikace vypadala tak, že pouze přidával na hlasitosti a doufal, že italštině najednou porozumím, to se ale nestalo. Pak mi dal k uchu našeho ubytovatele, kterému jsem taktéž nerozuměla, ale raději jsem všechno odkývala, capi to.
Po lehké večeři, kterou jsme si v pokoji sami připravili, jsme zamířili do víru městečka. Kamarád našel bar, kde prý čepují našeho českého kozla. Možná už jste si všimli, že pro Italy je otevírací doba jen něčím, co je napsáno na provozovně - i tento bar byl zavřený. Nakonec jsme ochutnali místní pivo v draze vypadající restauraci a odebrali se zpět do pronajatého pokojíku.
Příště o rozpálené Mateře, o Bari a o italské tísňové lince.
Minulý díl příběhu: Krásná je Neapol
Příští díl příběhu: Horké slunce
