Článek
V deset hodin už jsme zase seděli v autě a jeli jsme z Ficulle do Orvieta. Orvieto je krásné město ležící asi 130 km severně od Říma. Vévodí mu impozantní gotická katedrála na náměstí. Já už jsem Orvieto navštívila a když jsem zjistila, že ho máme cestou k hlavnímu městu Itálie, přesvědčila jsem přátele k jeho návštěvě.
Přátelé byli ohromeni. Kamenné městečko, stále zelené, ale už v půl jedenácté patřičně rozpálené jižním sluncem. Italové i turisti vysedávali v kavárnách, ani my jsme neodolali rychlému espressu. Moje kamarádka Orvieto popsala slovy, že „tohle město má hrozně itelskej vibe“, čili atmosféra ji uchvátila. Ještě jsme navštívili nedalekou vyhlídku a zamířili jsme k Římu.
Katedrála v Orvietu
Do Říma jsme se dostali myslím kolem půl čtvrté odpolední - byť cesta po dálnici vyjde na slabé dvě hodinky, zastavili jsme se cestou na oběd v místním McDonald's a na pár rychlých káv, také jsme chvíli trčeli v dopravní koloně.
Bydleli jsme u hlavního římského nádraží - Termini. Z popisu vypadal náš pokoj moc hezky, také moc hezký byl, ale dům, v němž jsme bydleli, už tak krásný nebyl. Bezprostřední okolí Termini je plné podivných existencí, které se obecně kolem nádraží stahují. Všude nás provázel smrad lidských tělních tekutin, všude byly odpadky, i vnitroblok domu byl jimi zcela zaneřáděný. Ale my jsme se jen rychle osprchovali a vyrazili jsme do města.
Colosseum, fontána di Trevi, Panteon a Vatikán. Ještě před dojezdem do ubytování jsme navštívili baziliku sv. Pavla za Hradbami, kousek mimo centrum. Mimo to, že lístky si na řadu míst musíte zarezervovat značně dopředu, k večeru již bylo vše pochopitelně zavřené, a tak jsme památky obdivovali jen zvenku. Před dvěma lety jsem měla to štěstí, že jsem v Římě mohla strávit celý týden i s perfektním výkladem, památky si projít, udělat si obraz o historii města, ale pro mé přátele to byla spíš upoutávka na delší, alespoň třídenní pobyt. Za čtyřhodinovou procházku toho opravdu moc nestihnete.
Cestou k fontáně di Trevi jsme objevili úžasnou gelaterii, kde jsme se osvěžili kopečky sladké dobroty. Já jsem zvolila příchuť tiramisu, kterou jsem srovnávala po celý další pobyt, ale v Římě určitě byla nejlepší.
Na Svatopeterském náměstí, zrovna když jsem přátelům vysvětlovala, že ti muži u baziliky sv. Petra oblečeni do barevných vtipných uniforem, jsou Švýcarská garda, nás oslovil krajan. Toto setkání nás stálo 20 minut a spoustu nervů, kdy nám krajan dával nevyžádané rady proložené světáckými poznámkami typu „Colosseum je fotbalové hřiště“ nebo „nakloněná budka v Pise“.
Po tomto setkání už jsme raději zanechali procházky města a vydali jsme se do vyhlédnuté restaurace na místní carbonara. Kousek od Piazza Navona se skrýval malý gastronomický klenot. Tady jsme trochu naletěli - rozhodnutí konzumace pinot grigia nás vyšla pěkně draho. V jídelním lístku byla uvedena 13 euro za litr, číšník nás ale zřejmě špatně pochopil, přinesl místo litrové karafy láhev o objemu 0.75 litru, s čímž jsme v domnění, že je to naše objednávka, byť modifikovaná, souhlasili. Láhev nás vyšla na 26 euro. Po prvotním rozčarování jsme si z toho ale nic nedělali, účet jsme nerozporovali, protože víno bylo opravdu skvělé a nechtěli jsme ten kouzelný večer pošpiňovat problémy.
Carbonara v Římě
A pak jsme zamířili do malého baru, kde kluci ochutnali místní pivo, ale museli jsme se už vrátit do našeho ubytování - překážkou v pokračování večera byly mé zduřelé bolestivé štípance od hmyzu na obou nohou, které dělaly chůzi značně bolestivou. Kvůli úspoře času a kvůli bezpečnosti, neochotě čekat na římské noční spoje, pro něž platí jízdní řád jen formálně, jsme se rozhodli sehnat si taxi. Taxi nebylo nijak drahé, z centra města na Termini nás vyšlo na 15 euro, přičemž taxikář nám s naším souhlasem zastavil o kousíček dříve s tím, že to tak budeme mít levnější, nakonec jsme tedy platili jenom 13 euro.
Pokud budete v Římě shánět taxi, je dobré hledat řidiče, který vám sdělí cenu. První taxikář, na kterého jsme narazili, nebyl schopný nám ji sdělit. Z obavy, že by nás obral, jsme raději oslovili jiného. Ten nám sdělil přesnou cenu, když Kreveta v autě zpanikařila, že v baru ztratila telefon, ochotně se otočil, aby se záhy otočil zpět, protože jej Kreveta našla, jak je výše psáno, i zkrátil trasu, abychom neplatili tolik, když by to bylo zjevně zbytečné.
A můj dojem z Říma? Nemohu mluvit za přátele. Osobně jsem tuto návštěvu hodně srovnávala s mou první návštěvou města. Tehdy byl únor, odpadků na ulicích se neválelo tolik, smrad nečpěl celým městem. Potřebovala bych se vrátit a dojem si opět trochu vylepšit. Ale jedno je jisté - Řím je pořád krásný.
A příště o Neapoli, o cestě na jih a o zpackaném výletu na Vesuv.
Předchozí díl příběhu: Krásy zeleného Toskánska
Další díl příběhu: Krásná je Neapol
