Článek
Probouzíme se spokojení, ale stále trochu rozlámaní. V půl jedenácté už opouštíme Camporgiano a vyrážíme směr Lucca. Asi 50 kilometrů nám trvá dobrou hodinku a čtvrt, zato jedeme opět hezkou cestou. Toskánsko je nesmírně krásný kraj, teplý, ale ne spálený, stále živý. Příroda nás baví až do první zastávky, kde parkujeme před opevněním Luccy. Všichni napít, namazat! Sluníčko pálí, tak si přeci první dny nezkazíme nepříjemnými spáleninami.
Jdeme se projít do centra města, vzhledem k tomu, že je už před polednem, rozhodujeme se nejprve pro oběd. A bez většího rozmyslu zaplouváme do první restaurace, kterou spatříme. Ceny jsou pochopitelně vyšší, pod 10 euro se v Itálii dostanete málokde. Ale malá porce nás příliš nenasytila. No nic, musíme spěchat. Čeká nás ještě Pisa a Grosseto a cesta k ubytování. A tak letíme, je mi to trochu až líto, snad zvlášť vzhledem k tomu, že už jsem v Lucce byla, a tak jsem věděla, o co se touto rychlou procházkou připravujeme, ale je těžké uspokojit všechny. O Lucce se říká, že prý je to skanzen Itálie. Osobně nejsem tomuto přirovnání nakloněna. Je krásná, zajímavá architektonicky a kunsthistorici by si mohli oči nadšením vykoukat, ale určitě se zde nemísí všechny italské kulturní rozmanitosti.
Lucca
Po rychlé prohlídce Luccy se přesouváme do asi 30 km vzdálené Pisy. I Pisu už jsem v minulosti navštívila, dokonce s úchvatným výkladem, ale na pouhém letmém obhlédnutí šikmé zvonice, katedrály a křtitelnice jsem neshledala nic moc zajímavého. Pisa se zřejmě moc nemění - věž stále stojí, v centru města vám restauratéři nabízejí svá výhodná menu, přistěhovalci nabízejí zaručeně pravé kabelky Gucci nebo Ralph Lauren či brýle Dior nebo Ray Ben za na padělek směšně vysoké částky. Ale pozor! Asi před pěti lety jsem zde usmlouvala pro kamarádku zaručeně pravé Ray Ben brýle z 20 euro na 4. Pokud sháníte nějakou drobnost a je vám jedno, že jde o nekvalitní výrobek, můžete se pokusit smlouvat. Oni vědí, že vy víte. Jen to zkoušejí.
Když v tomto článku vyprávím o Toskánsku, nesmím zapomenout ani na San Gimignano. Nachází se asi 75 kilometrů jihovýchodně od Pisy. Bohužel jsme ho nestíhali navštívit, ale každému cestovateli bych doporučila tento klenot jeho pozornosti. Vesnička se nachází na menším kopci vykláněje se nad zelenou toskánskou krajinu. Když se postavíte na vyhlídku na opevnění, uvidíte vinice a nádherná stromořadí. Mimo to se údajně jedná o kolébku světoznámé pochoutky tiramisu. Už jsem si jednou tiramisu v San Gimignanu dala a pokud na to máte v Toskánsku čas, určitě neprohloupíte, když tak učiníte též.
Grosseto
Grosseto je malinké městečko, na jehož prohlídku jsme nevyčerpali ani vyhrazenou hodinku. Je vcelku čisté, zjevně relativně bohaté. Má moc hezký kostelík a roztomilé náměstí, ale v zásadě není zas tak zajímavé. Má skutečně malé historické centrum, zato spoustu kavárniček a restaurací. Kdybych se po tomhle městečku toulala o trochu déle, určitě bych neodolala.
Před šestou už opět sedíme v autě směr malá vesnička Ficulle, kde jsme měli domluvené ubytování na druhou noc. Cestou jsme se bavili hraním černých historek. Já v roli spolujezdce a vypravěče jsem nepříliš dávala pozor na okolí, když v tu najednou se před námi objevila skála a na ní vesnička Pitigliano. Hned mě napadlo, jaká je škoda, že do ní nestíháme ani nahlédnout. Přirovnání k řecké Meteoře je možná trochu silné, ale na první pohled tak Pitigliano skutečně působí. Později jsem se dozvěděla, že tato vesnička je členem Asociace nejkrásnějších obcí Itálie, což může být skvělou připomínkou pro plánování dalšího výletu po Apeninském poloostrově.
Příjezd do ubytování jsme o dobrou půlhodinu nestihli, nakonec jsme do vesničky dojeli až v půl deváté, ale starý manželský pár, který ubytování poskytoval, byl moc milý a tolerantní. S omluvou jsme předali i láhev českého piva, což pána zjevně potěšilo.
U tohoto ubytovatele se chviličku zastavím. Zatímco Italové, kteří neumějí anglicky, na vás pouze mluví hlasitěji s nadějí, že jim snad porozumíte, tito dva byli jiní. S manžely jsme se přivítali a během check-inu stará paní vytáhla veliký smartphone, všechny instrukce pověděla překladači, který je přeložil do angličtiny, a pak nám je jen ukázala. Celý proces trval sotva dvacet minut, načež jsme si udělali večeři a večer jsme trávili posezením před domečkem. Od ubytovatelů jsme si koupili jejich víno, které nabízeli - ráno jsme i zjistili jeho původ. Přímo na svahu za kouzelným kamenným domečkem se rozprostírala malá vinice.
A příští díl bude o cestě do Říma a jeho prohlídce.
Předchozí díl příběhu: Den plný únavy
Další díl příběhu: Řím, pupek Apenin
