Článek
Krátce po desáté jsme se z vesničky Gravina in Puglia spustili do Matery. Cestu jsme měli za sebou asi za půl hodinky. Už před jedenáctou dopolední jsme se procházeli po Sassi di Matera.
Matera je nádherné městečko, nebo snad vesnička, v oblasti Basilicata. Dříve byla prý ostudou Itálie kvůli bídnému životu tamních obyvatel, v roce 2019 se ale stala ale Evropským hlavním městem kultury.1 Čas už nás tolik netlačil, a tak jsme měli dostatek času si Materu projít. Nejenže je krásná, nabízí i různé možnosti turistického vyžití, a to od muzeí přes zajímavé a nádherné církevní stavby až po romantické restaurace a hotely. Z Matery se zvídavý turista, který má dostatek času, může vydat i na několikakilometrový výlet na protější kopec, odkud musí být nejen na staré kamenné město nádherný pohled.
Sassi di Matera (historické centrum, kamenné město) není velké, samozřejmě by ale vydalo na hodiny projít všechny její uličky. My jsme se po pravém poledni, kdy polovina výletníků byla zmožena vedrem a sluncem odrážejícím se od kamenných staveb, které bodalo do očí i na kůži, a druhá polovina byla zmožena nadšením a hledáním všeho zajímavého, vydali na cestu do Bari.
Matera mě okouzlila. Každý z nás měl na cestě svůj cíl, pro někoho to bylo pobřeží Amalfi, pro někoho Řím, pro jiného Benátky. Pro mě to byla Matera. Trošku jsem se bála, že v internetovém obsahu cíleném na turisty je Matera nadnesena, jak se často stává, ale můj dojem z ní má očekávání naprosto předčil. Je skutečně turisticky exponovaná, na druhou stranu nepraská pod náporem turistů ve švech, v pravé poledne se navíc každý jistě raději ukryl do stínu, a tak uličky byly místy až prázdné.
Bari
Bari mě nadchlo. Hlavní třída vedoucí podél moře měla nádech měst Francouzské riviéry, zároveň mě překvapilo, oproti jiným italským velkým městům, svou čistotou. Domy jsou udržované a po ulicích se neválely odpadky. Celé město voní mořem a mořskými plody, jejichž vůně se line z restaurací, kterých je ve městě spousta.
Bari
V Bari jsme udělali poznávací okruh po centru, zavítali jsme do místní katedrály. Kolem čtvrté odpolední už jsme si každý užíval svou porci mořských potvor a lahvičku místního radleru v rychlém občerstvení.
Po obědě jsme se vydali na městskou pláž. Ta je veliká, ve velkém areálu s dobrým zázemím, nebyli jsme ale nadšení. I v tu pozdní hodinu se mačkala hlava na hlavě a moře bylo špinavé. Vodních radovánek jsme si užili zhruba hodinku a pak jsme zamířili do našeho ubytování v městečku Foggia vzdáleném od Bari asi 70 kilometrů severně.
Příjezd do městečka okořenila již lehce zmíněná zkušenost s místní tísňovou linkou. Na samém jeho kraji jsme zpozorovali hustý dým - přímo u železnice samovolně hořel uschlý porost. Inu zastavili jsme u kraje cesty a vytočili jsme linku 112. Hovor zvedl dispečer, který, bohužel, opět nemluvil anglicky moc dobře. Řekl nám, ať chvíli vyčkáme. Po čtyřech minutách se nám opět ohlásil a lámanou angličtinou se nás doptával, jaký je problém. Sdělili jsme mu, že hoří, sdělili jsme mu i název ulice. Bohužel v okolí nebyly žádné domy, jejichž číslo bychom mu mohli říct. Přítel, který neovládá pravidla italské výslovnosti, mu řekl název ulice, se kterou se ta, u níž se oheň rozšiřoval, křížila. Dispečer jeho výslovnost opravil, poděkoval a zavěsil. Byli jsme trochu překvapeni, ani nevíme, zdali tam pak někdo přijel, ale žádné zprávy o požáru v okolí jsme nepostřehli, takže se zjevně situace vyřešila. Během hovoru kolem nás projela policie, ta se nad doutnajícím porostem ani nepozastavila. Přišlo nám to trošku úsměvné, inu jiný kraj, jiný mrav. A pak jsme pokračovali k místu, kde jsme tu noc měli složit hlavu.
Foggia mohla být moc hezké městečko, neměli jsme ale čas na procházku. Bydleli jsme na jedné z hlavních rušných ulic, kde se scházeli místní a přistěhovalci v četných hospůdkách. Překvapilo a zároveň nás potěšilo, že pan ubytovatel se zajímal o našeho auto, zdali vypadá nově, a kde je zaparkované - nakonec nám kvůli patrně četným krádežím doporučil přesunout vůz z jedné z postranních uliček na hlavní třídu. Snad nám i pomohl a ráno jsme našli auto ve stavu, v jakém jsme ho opouštěli. A pak jsme se na doporučení pana ubytovatele, který byl milý, komunikativní a sdílný, přesunuli na poloostrov Gargano. Původně jsme měli v plánu navštívit Anconu, ale udělali jsme dobře, že jsme plány změnili. Ale o Garganu zase příště.
Předchozí díl příběhu: Drsný jih?
