Článek
Doslova i obrazně. Protože jak se říká v balistice – žádné dvě střely nejsou úplně stejné. A každý výstřel zanechá svůj specifický podpis.
Balistika je tak trochu detektiv mezi vědami. Je to obor, který nechodí kolem horké kaše, ale rovnou kolem hlavně. A ne ledajaké. V kriminalistice se balistika zabývá tím, co se stane s projektily před výstřelem, během něj i po něm. Tedy jak funguje zbraň, jak letí střela vzduchem, a hlavně – co se stane, když dorazí do cíle. Nejspíš to nebude nic příjemného, ale pro vyšetřovatele je to klíč k pochopení toho, co se vlastně stalo.
Zní to možná suše, ale balistika má své kouzlo. Představte si detektiva, který na místě činu najde jedinou kulku. Na první pohled jen kousek kovu. Ale pod mikroskopem? To je jako číst deník. Každá rýha na střele, každý škrábanec od hlavně, každá deformace – to všechno jsou stopy, které mohou vést ke konkrétní zbrani. A tedy i ke konkrétnímu střelci.
Kriminalistická balistika se obvykle dělí na tři části. První je vnitřní balistika – co se děje uvnitř zbraně po zmáčknutí spouště. Jde o chemii, fyziku, tlak, teplotu, a taky pořádný hluk. Pak přichází na řadu vnější balistika, tedy fáze, kdy střela letí vzduchem. Rychlost, rotace, odpor vzduchu – žádné detaily se nevynechávají. No a nakonec to hlavní – cílová balistika, což je, zjednodušeně řečeno, co se stane, když kulka narazí do něčeho (nebo někoho). Zní to morbidně, ale právě tahle část dává vyšetřovatelům odpovědi na otázky typu: odkud se střílelo, pod jakým úhlem, z jaké vzdálenosti a s jakým úmyslem.
Zbraň se totiž chová jako nástroj, který zanechává otisky prstů – ne doslova, ale v přeneseném smyslu. Každá hlaveň je originál. Výrobní vady, opotřebení, rez, a nakonec i samotné používání zanechají na vnitřní straně hlavně mikroskopické stopy. A právě ty se obtisknou na každou střelu, která jí projde. Když pak odborníci porovnávají nábojnice nebo střely z místa činu se zkušebními střelami ze zajištěné zbraně, hledají právě tyto unikátní „otisky“.
Zní to jako scéna z kriminálky? Inu, Hollywood si z balistiky hodně půjčuje. Ale realita je méně dramatická a o dost pomalejší. Odborníci stráví hodiny, někdy dny u mikroskopu, porovnáváním detailů, které běžné oko nikdy nespatří. A ano, existují i databáze, do kterých se stopy zbraní a střel zapisují. Jako taková digitální evidence „kdo, čím a kam“. Třeba v USA se jmenuje NIBIN, u nás balistické databáze spravuje kriminalistický ústav Policie ČR.
Ale není to jen o kulkách. Kriminalistická balistika se zabývá i nábojnicemi, zásahy do různých materiálů, průbojnou silou, fragmentací a spoustou dalších věcí, ze kterých by laikovi šla hlava kolem. Třeba i taková věc, jako je „zpětný odraz střely“, kdy se kulka po nárazu odrazí jinam, než by kdokoli čekal. Výsledkem může být chaos na místě činu, ale pro balistika? Nová hádanka k rozluštění.
Zbraň jako důkaz je velmi silný element u soudu. Pokud ji kriminalisté najdou a dokáží prokázat, že právě z ní byla vystřelena kulka, která způsobila zranění nebo smrt, je to obrovský krok vpřed. Ale pozor – nestačí, že zbraň byla nalezena. Musí být také jednoznačně propojena s konkrétní střelou a s konkrétní situací. A to je právě práce pro balistiky. Ti neřeší emoce, jen stopy. A to doslova s vědeckou precizností.
Přitom balistika není jen záležitostí laboratoří. Na místě činu musí kriminalisté zajistit všechno tak, aby se důkazy neznehodnotily. Sebrat nábojnici? Ano, ale jen v rukavicích. Označit směr výstřelu? Samozřejmě. A co nejpřesněji. I milimetry mohou rozhodnout, zda bude výstřel označen jako nehoda, sebeobrana nebo úkladná vražda.
V dnešní době už existují i 3D simulace, které dokážou zpětně rekonstruovat trajektorii střely podle zásahů v prostředí. A s pomocí moderních technologií je možné vytvořit takřka věrný model celé střelby. To pak pomáhá nejen kriminalistům, ale i soudcům a porotám pochopit, co se na místě vlastně odehrálo. A jestli podezřelý mluví pravdu.
Takže ano – každá střela má svůj příběh. A i když ten příběh většinou nezačíná zrovna šťastně, díky balistice má alespoň šanci na spravedlivé vyústění. Ať už to znamená dopadení pachatele, nebo očištění neprávem obviněného.
A pokud si myslíte, že si balistika nemůže dovolit chybu, máte pravdu. Protože když mluví kulka, měl by být ten, kdo ji poslouchá, opravdu dobrý posluchač. A balistika? Ta slyší i to, co ostatní jen tiše přehlédnou.
