Článek
Pravomoci policistů u nás a v USA jsou totiž tak odlišné, že by se dalo říct – i kdybychom chtěli, tak se u nás nikoho netrefíme do kolen tak efektivně, jako je to na obrazovce.
V Americe policista opravdu umí téměř cokoli. Má právo zastavit vás, protože jste prostě šli po ulici divně, protože auto jede o tři míle pod nebo nad rychlostním limitem, nebo protože má špatný výraz ve tváři. Může prohledávat auto, protože „něco mu nesedí“, a pokud to náhodou nekončí dobře, máme tam slovo „reasonable suspicion“, které je tak rozvolněné, že by jím šel vyargumentovat i sousedův špatný pohled. U nás? Policista vás zastaví, nejdřív se vás zeptá, jestli jste v pořádku, a teprve potom začne řešit papíry. Když máte špatný výraz ve tváři, dostanete maximálně pobavený úsměv a doporučení na kávu.
Zbraně. To je kapitola sama o sobě. Americký policista je často ozbrojený jako středověký rytíř a je připravený střílet v každé situaci, která se zdá alespoň trochu podezřelá. U nás policista má zbraň taky, ale využívá ji spíš jako poslední možnost – a spousta českých policistů se spíš směje, než aby někoho střílela kvůli špatnému parkování. Pokud Američan uvidí podezřelého běžet, může to být začátek akčního filmu. U nás by spíš volal: „Pane, zastavte se, prosím, a nezapomeňte na doklady.“
V USA policie také běžně používá „stop and frisk“ – zastavení a prohledání, a to i když jste jen chodili po ulici. To je jedna z věcí, která u nás jednoduše není možná. Český policista musí mít opravdu pádný důvod. A ten pádný důvod většinou znamená, že už někdo skutečně něco provedl. Žádné „to se mi nelíbí, jak se tváří“ tam neprojde. Naopak u nás je výhoda, že policista se musí chovat férově a pokud ne, můžete mu dát „facku“ soudně – alespoň v přeneseném smyslu.
Další zajímavá věc je použití technologií. V USA mají policisté přehled o kamerách, telefonech, autech a všechno je propojené, takže prakticky během minuty vědí, kdo jste, co jste dělali a jaký máte kredit v místní kavárně. U nás máme sice také kamery a evidenci, ale většinou vám zkontrolují doklady a kolik máte bodů v systému. Rychlejší akce než papírování a telefonáty se tu prostě nekonají.
A teď trochu o právních omezeních. V Americe policista často jedná rychle a rozhodně, protože zákony dávají dost volného prostoru. U nás musí dodržovat procesní postupy, zapisovat každý krok a čekat na potvrzení nadřízeného. To může znít nudně, ale zaručuje to, že se nevyskytne tolik „akčních omylů“ jako v Hollywoodu. Někdy se dá říct, že česká policie má spíš administrativní supermoc než akční.
Srovnáme-li tak obě strany, vychází z toho jasný obrázek: americká policie je jako Ferrari – rychlá, efektivní a ne vždy úplně kontrolovatelná. Česká policie je spíš Škoda Favorit – možná to není tak sexy, ale dostanete se tam, kam potřebujete, bezpečně a bez zbytečných incidentů. Samozřejmě, obojí má své místo. Američané potřebují dynamiku, my zase jistotu, že vás někdo nezastřelí jen proto, že jste se zasmáli na ulici.
Nakonec se dá říct, že srovnání je i trochu komické. Když sledujete americké filmy, kroutíte hlavou nad tím, kolik pravomocí má policista. Když jste na ulici u nás, usmějete se, že někdo vůbec někoho zastavuje – a většinou se nic dramatického nestane. A možná je to tak správně. Protože co by byl svět bez trochu humoru a bezpečí, že?
Takže pokud si někdy budete chtít porovnat práva policistů, vzpomeňte si: u nás je policista spíš kancelářský hrdina, u nich akční superstar. A oba mají své místo, jen každý trochu jinak.
