Článek
Tento seriál, který se teď znovu reprízuje, je jako lahvinka dobrého vína – s časem zraje a přináší stále novou radost. Ale místo hroznů máme v tomhle případě vraždy, zločiny a geniální kriminalistické mozky. A je to neskutečně zábavné.
Je až k nevíře, že na přelomu 80. a 90. let vznikl seriál, který může směle konkurovat světové produkci. Dobrodružství kriminalistiky není jen nějaký historický seriál s kostýmy a šermováním. Je to promyšlený detektivní epos. Každá epizoda vás vtáhne do jiné doby a nenásilně vás něco naučí. Třeba o starověké Číně, středověku nebo začátcích moderní kriminalistiky. A najednou si říkáte: „Jo, v 19. století bych to v grafologii dotáhl daleko.“
Celý seriál působí jako mix detektivky, historického dokumentu a dobrodružné výpravy. Každá epizoda se zaměřuje na nějakou přelomovou kriminalistickou metodu – od prvních pokusů s balistikou přes daktyloskopii až po grafologii, která by dnes možná stěží prošla jako důkaz u soudu, ale v tehdejší době to byla naprostá vědecká bomba. Každá epizoda přitom funguje samostatně a vždy vás překvapí nejen zajímavým příběhem, ale i tím, jak moc si tvůrci dali práci s detaily.
A tady je asi největší síla seriálu – on je chytrý. Ale ne takovým tím způsobem, že by vám říkal, že jste hloupí, protože nevíte, jak funguje otisk prstu. Naopak vás vezme za ruku a řekne: „Podívej, jak je tohle zajímavé. Nikdy by tě nenapadlo, že tyhle věci někdo musel vymyslet, že?“ A vy přikyvujete. Protože vás to baví. Navíc herecké výkony jsou excelentní – každá postava, i když se objeví třeba jen na pár minut, má něco do sebe. Ať už jde o charismatické vyšetřovatele, nešťastné oběti nebo padouši, kteří by klidně mohli přednášet na univerzitě, jak spáchat dokonalý zločin (kdyby to ovšem nebylo ilegální).
Režisér Antonín Moskalyk odvedl brilantní práci. Jeho cit pro atmosféru a detail je tady nepřehlédnutelný. Od honosných dobových kulis přes nádherné kostýmy až po hudbu – vše do sebe perfektně zapadá. Navíc je neuvěřitelné, jak vkusně se tvůrci dokázali pohybovat na hraně mezi dokumentárním stylem a dramatem. Divák se ani na chvíli nenudí, protože děj je vždy svižný, ale zároveň neuspěchaný. Každý případ má prostor se rozvinout, aby si divák mohl vychutnat všechny detaily – od zločinu samotného až po triumfální moment, kdy je vrah konečně dopaden.
A víte, co je na tom nejlepší? Seriál je i po více než třiceti letech stále aktuální. Možná se už zločiny neřeší se stejným množstvím papírování a dnešní kriminalisté mají k dispozici DNA analýzu a supermoderní technologie, ale základní principy zůstávají stejné. Navíc je fascinující vidět, jak se kriminalistika vyvíjela – jakou roli hrála náhoda, špetka geniality a obrovské množství trpělivosti.
Dobrodružství kriminalistiky je také překvapivě vtipné. Ne tím, že by snad obsahovalo nějaké prvoplánové fórky, ale spíš takovým tím suchým, inteligentním humorem, který se k tomuhle tématu dokonale hodí. Když třeba starověký čínský soudce s vážnou tváří vysvětluje, proč použil mouchy k vyřešení případu vraždy, nemůžete si pomoct a trochu se pousmějete. Je to takové připomenutí, že i v nejvážnějších situacích je místo pro trochu lidskosti a humoru.
Je jasné, proč si tento seriál získal takovou popularitu. Je to pocta kriminalistice a zároveň skvělý televizní zážitek. Navíc má něco, co se dneska hledá čím dál hůř – je to seriál, který vás nutí přemýšlet, a přitom vás baví. Není jen o zločinech a trestech, ale také o lidské vynalézavosti, důvtipu a touze pochopit svět kolem sebe.
Dobrodružství kriminalistiky si prostě zaslouží reprízovat znovu a znovu, protože je to kousek, který ani po letech neztrácí na kvalitě. Takže pokud jste ho ještě neviděli, nebojte se na něj podívat. A pokud už ho znáte, připomeňte si, proč vás tehdy tak okouzlil. Protože když jde o vraždu a důkazy, tahle série má všechno – napětí, překvapení a hlavně dobrodružství.
