Článek
Ano, ten přístroj, co ovládá teplotu v obýváku a občas vám samovolně přepne topení na „saharózní peklo“, když jste na dovolené.
V době, kdy už i zubní kartáček má Wi-Fi a umí si stáhnout aktualizaci firmwaru, není vůbec divu, že i hacker s PhD z Temné univerzity může zanechat stopu ve vaší domácnosti. A tím nemyslím flek na gauči. Myslím datovou stopu, digitální pach, prostě něco, co po něm zůstane, když se snaží nenápadně prolézt do systému. A tady přichází na scénu chytrý termostat – moderní hrdina kybernetické bezpečnosti, který kromě toho, že drží teplotu, také udává tempo v boji proti digitálním šmejdům.
Ne že by termostat sám o sobě uměl rozpoznat kyberzločince podle intenzity potu v místnosti. Ale díky tomu, že je připojený k internetu, a často bývá součástí chytré domácnosti, stává se skvělým nástrojem pro sledování neobvyklé aktivity. Tedy pokud víte, co hledáte.
Představte si to jako sci-fi scénu. Sedí si hekr v temném sklepě, zapojený do cizí sítě, snaží se nenápadně stáhnout pár terabajtů citlivých dat, když tu náhle – bum! Termostat zahlásí: „Pozor! Neznámý provoz na portu 443. Přetížení ve 3:17 ráno. Vzrostlá teplota v síťové vrstvě.“ Ne, nemluví, ale pro digitální forenzní experty je tohle jako když Sherlock najde otisk boty v blátě.
Ještě vtipnější je, že hackeři často chytré termostaty sami používají jako vstupní bod. Mají totiž tu geniální vlastnost – být naprosto podceňované. Nikdo totiž neočekává, že se přes zařízení, co reguluje teplotu koupelny, někdo napíchne na podnikový server. Jenže realita je jiná. Víte, kolik hesel do termostatu zůstává „admin123“ nebo „1234“? Téměř tolik, jako kolik lidí si ještě myslí, že „incognito režim“ je totální anonymita.
Když se pak kyberpolicie snaží rozplést stopu útoku, často zjistí, že pachatel vlezl do systému právě přes tenhle nevinný kus plastu s LCD displejem a několika zelenými diodkami. Termostat, chudák, mezitím poslušně hřál a ani netušil, že místo sauny v obýváku se podílel na digitálním loupežném přepadení.
Co je ale na celé věci nejkouzelnější? Že jakmile se bezpečnostní experti naučili tyto zařízení sledovat, začali sbírat tolik dat, že by z nich vystačilo na tři pokračování Matrixu. Přes časová razítka, změny nastavení, neobvyklé přístupy nebo neautorizované aktualizace firmware se začala tvořit digitální mapa pohybu hackerů. Jako když stopujete vlka ve sněhu – ale místo otisků tlapek hledáte nečekané přihlášení z Moldavska přes zařízení, co běžně komunikuje jen se serverem v Německu a občas pošle „ping“ do Kalifornie, protože tam sídlí jeho cloudová duše.
Navíc se ukazuje, že i hacker je jen člověk. A jako každý člověk má sklony k pohodlnosti. Takže když se mu do sítě podaří proniknout, často tam pobývá déle, než by měl – třeba si nechá otevřené zadní vrátka, protože se plánuje vrátit. Nebo si zapíše vlastní IP adresu do whitelistu, aby se nemusel ověřovat. A právě v tu chvíli přichází na řadu hrdina jménem „IoT forenzní analytik“, který s výrazem detektiva z noir filmu řekne: „Tohle je podezřelý požadavek z Bangkoku přes termostat v paneláku v Jablonci.“ A máte ho.
Termostaty dnes tedy nejsou jen prostředkem k tomu, abyste si mohli přes aplikaci zapnout topení, když se vracíte z lyžovačky. Jsou z nich digitální nastrčené uši, neúnavní hlídači provozu a občas i klíčový důkaz v pátrání po digitálním pachatelovi. Není to ironie? Přístroj, který má držet vaši teplotu v normálu, pomáhá chytat někoho, kdo se snaží destabilizovat celý systém.
A poučení? Když si příště budete kupovat chytrý termostat, nedívejte se jen na to, jestli se dá ovládat přes mobil. Zjistěte, jestli umí logovat provoz, detekovat anomálie a posílat hlášení bezpečnostnímu týmu. Protože časy se mění. A zatímco dřív se hackeři chytali přes e-mail a hesla napsaná na papírku pod klávesnicí, dnes je chytíte třeba přes to, že v 5:36 ráno začal váš termostat podezřele komunikovat s ruským serverem.
Svět je zvláštní místo. A chytrý termostat je nová past na digitální šmejdy. Teplo domova? Ano. Ale jen pro toho, kdo nezatahuje do sítě malware.
