Článek
Tam zjistí, že je vlastně „čistý jako lilie“. Zákon říká, že jeho čin je promlčený. A my se ptáme - je to tak správně? Nebo je to absurdní?
Promlčenost trestných činů, včetně vražd, má svoje opodstatnění. S časem totiž mizí důkazy, svědci zapomínají a vzpomínky se rozplývají jako pára nad hrncem. Pokud by se někdo po desítkách let měl ocitnout před soudem, mohlo by to být nespravedlivé. Proto jsme v Česku nastavili hranici pro vraždy na 20 let.
Jenže teď se podívejme za hranice. Tento přístup je totiž dost typicky český: „Máme dost problémů sami se sebou, kdo má čas šťourat se v minulosti?“ V USA by na to měli jiný názor. Tam klidně otevřou případ starý 30, 40 let. A pokud vám to připadá přísné, tak v Německu nemají pro vraždu žádnou promlčecí lhůtu. Prostě nikdy. Můžete být stoletý dědeček, který už ani neví, kde má klíče od dveří, a stejně vás dostanou, pokud najdou nové důkazy.
Případ z USA, který by nám mohl otevřít oči, se stal v roce 2023. Odsoudili muže Warrena Forresta za vraždu spáchanou v roce 1973 – ano, po 50 letech! Důkazem byly nové technologie analýzy DNA. Neexistovalo žádné: „Ale já už si to nepamatuju,“ ani „To už je dávno!“ Spravedlnost tam prostě nezná pojem „čas na zapomnění“. A co my? Tady by to spíš šlo takhle: „Pane Novák, ten váš starý zločin je vlastně dneska jako zlevněný salám v supermarketu – prošlé datum, konec řečí.“
No a u nás Kokořínsko po 20 letech - nic.
Samozřejmě, že USA a Česko nelze úplně srovnávat. Amerika je velká země s miliardovými rozpočty na soudnictví. Ale i tak to nutí k zamyšlení. Necháváme některé vrahy uniknout jen proto, že máme nějakou neviditelnou časomíru? A co když technologie, které dnes máme, dokážou odhalit pravdu i desítky let po spáchání zločinu?
Podle některých právníků je důvod promlčení jednoduchý – státní aparát má odpovědnost jednat rychle a efektivně. Pokud to nezvládne v časovém limitu, měl by mít obžalovaný „právo na klid“. To může dávat smysl u drobnějších zločinů, jako je krádež rohlíků nebo neplacení daní. Ale vražda? To je jiný kalibr. Tady už nejde jen o pachatele a stát – jde o oběť a její rodinu. Pokud oběť nemá promlčecí lhůtu na svoje utrpení, proč by měl mít vrah právo na zapomnění?
Teď si představte, že by podobná logika fungovala i ve vztazích. Partner se vám po 20 letech přizná: „Miláčku, tenkrát na vysoké jsem tě podvedl.“ A vy na to: „Promlčeno, žádný problém.“ Asi těžko, že? Nebo kdyby soused po dvou dekádách vytáhl: „Pamatuješ, jak jsem ti v roce 2003 usekl ten strom? Já to byl.“ Odpustili byste? Tak proč má vražda dostat tohle privilegium?
Možná bychom měli začít debatovat o tom, jestli hranici 20 let nezrušit nebo ji alespoň výrazně neposunout. Moderní technologie – jako DNA analýzy nebo nové způsoby rekonstrukce zločinů – nám umožňují řešit případy i dlouho po jejich spáchání. Pokud dokážeme vraha usvědčit, měl by nést následky. Vrah přece neříká: „Po 20 letech už nikoho nezabiju, takže jsem napravený.“ Tak proč by měl dostat volnou kartu jen díky kalendáři?
Promlčenost vraždy po 20 letech je jako říkat, že staré hříchy mají právo na odpočinek. Ale co když by někdo v USA nebo Německu díky novým důkazům odhalil pravdu? Tamní systém by vraha chytil a odsoudil. Možná je na čase, aby se i české právo podívalo za hranice a uznalo, že vražda – na rozdíl od většiny jiných trestných činů – si zaslouží výjimku. Protože mrtví nemají hlas, ale spravedlnost by za ně měla mluvit.
zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Warren_Forrest
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-pachatel-neznamy-dvojnasobna-vrazda-v-chalupe-na-kokorinsku-byla-letos-promlcena-40501367
