Článek
Třeba takový podvod – někdo vás obere o celoživotní úspory, zmanipuluje účty, vytuneluje firmu… a nakonec odejde s podmínkou a doporučením, aby příště investoval do poctivého podnikání. Naopak pokud vás chytí s pár gramy marihuany, můžete se dočkat trestu, který vypadá, jako byste plánovali invazi na malé přímořské městečko.
Jasně, zákon má své důvody a legislativa se neopírá o to, kolik lidí si u piva řekne, že „tohle už je moc“. Jenže rozdíl mezi teorií a praxí v české justici je často větší než mezi slibem politika před volbami a jeho projevem po volbách. Statistiky mluví jasně: za hospodářský delikt, který připraví lidi o miliony, si pachatel často odsedí míň než člověk, který měl doma pěstírnu pro vlastní potřebu.
Na soudních chodbách se tak občas potkávají dva velmi odlišné světy. Na jedné straně stojí obžalovaný, který přes složité finanční operace odčerpal firmě peníze, přičemž účetní uzávěrka po jeho zásahu vypadá jako sudoku, které někdo začal a nedokončil. Na druhé straně mladík, který si doma vypěstoval pár kytek pro večerní relax. Ten první často odchází s trestem, který by se dal shrnout jako „příště se snažte méně okatě“, ten druhý má reálnou šanci okusit, jak chutná vězeňská strava.
Důvod? Drogová politika je v Česku tak trochu dinosaurus – přežila několik vlád, ekonomických krizí a módních vln. Zatímco postihy za hospodářské trestné činy se v průběhu let různě upravovaly, drogy zůstaly tvrdým jádrem, které si drží vysoké trestní sazby i pro relativně malé množství. Když se k tomu přidá fakt, že hospodářské kauzy bývají složité, trvají roky a dokazování je pro soudy často noční můra, není divu, že se u podvodů častěji končí u nižších trestů.
A pak tu máme ještě jednu specialitu – českou schopnost rozlišovat mezi „škodou na penězích“ a „škodou na morálce“. U drog se rádo argumentuje prevencí a ochranou společnosti, zatímco u finančních zločinů se mluví o složitosti případu, nutnosti shromáždit důkazy a o tom, že pachatel je „společensky užitečný“. Ano, zní to skoro jako vtip: společensky užitečný zloděj peněz a společensky nebezpečný pěstitel kytek.
České soudy v tom ale nejsou samy – podobné disproporce najdete v mnoha zemích. Jenže u nás to má zvláštní kouzlo. Možná proto, že tu stále rezonují velké kauzy z 90. let, kdy se z podniků stávala prázdná torza a pachatelé se přesunuli do politických funkcí nebo na golfová hřiště. A zatímco tito muži v polobotkách slavili na hřišti birdie, jejich vrstevníci v mikinách dostávali flastry za to, že jim policie našla sušák s konopím.
Představte si, že by se tresty obrátily. Podvodník by dostal deset let natvrdo a pěstitel malou pokutu a domluvu. Soudní síně by vypadaly úplně jinak. Možná by se i motivace lidí změnila – když už riskovat kriminál, tak radši kvůli pěti rostlinkám než kvůli miliardovým machinacím. Ale to je samozřejmě čistá utopie, protože zákony se mění pomalu a jejich výklad ještě pomaleji.
Mezitím ale zůstává fakt, že v Česku můžete zničit firmu, připravit stovky lidí o práci a dostanete trest, který si odpykáte na chalupě. A zároveň můžete skončit za mřížemi jen proto, že jste si řekli, že vlastní sklizeň je lepší než anonymní nákup od dealera. Možná by stálo za to položit si jednoduchou otázku: co je pro společnost větší hrozbou? Člověk, který uvaří čaj z listů vlastní rostliny, nebo ten, kdo z účtů stáhne poslední korunu a nechá zaměstnance na dlažbě?
Odpověď asi tušíme všichni. Ale dokud se trestní politika nezačne více řídit logikou a méně setrvačností, budeme dál žít v zemi, kde je za trávu větší flastr než za podvod. A kde se ironie stala nejen národním sportem, ale i nepsaným doprovodem paragrafů.
