Článek
A pokud si myslíte, že do Motola chodí jenom pacienti, kteří potřebují lékařskou pomoc, musím vás zklamat – někdy to jsou i „nemocní“ politici, kteří mají na svědomí zdravotní systém celé země.
Případ Davida Ratha – známý jako „krabice od vína“ – je pro všechny příběhem, který se už stal legendou. Když si někdo dá práci, aby přinesl 7 milionů v hotovosti a schoval je do krabice od vína, musíte si položit otázku: „Jak moc si někdo myslí, že je nad zákonem?“ A co hůř, tato nezapomenutelná část české politické historie, která dnes působí jako černý humor, nebyla jen o vínech a korunách. Bylo to také o páchání trestné činnosti, kde Rath a jeho kolegové proplouvali mezi nákupem a prodejem zdravotnických zakázek, až to nakonec celé vyplulo na povrch.
A co že dostal za svůj „špatný“ výběr – kromě příběhu pro české novináře? Nezbylo mu nic jiného, než ve vězení počítat dny a přemýšlet o tom, jak může být 7 milionů tak těžkých, že je ani neunesl, a přitom všechno skončilo za mřížemi. I když se takové množství peněz v krabici od vína možná může zdát být ideální výbavou pro nějaký mafiánský film, v reálném životě přináší mnohem víc problémů než slávy. A na závěr zůstane trest. Dostal 8,5 roku vězení a našel si místo v panteonu českých politických a korupčních „hrdinů“.
Tak to máme, ačkoliv česká politika není úplně proslulá svojí čistotou, alespoň máme k dispozici řadu příběhů, které nám poskytují cenné ponaučení. Zatímco se teď zajímáme o to, kdo z našich politiků přinesl jaký obnos v krabici, „co se nevidí“ je skutečně smutné. A teď přicházíme na místo, které není o politických skandálech, ale o malých hrdinech – dětech.
A právě Motol, známý svou plicní a dětskou klinikou, se nachází ve světě, kde se snaží bojovat o každou korunu na léčbu dětí. Děti, které často nemají štěstí a musí čelit nemocem, jež nejsou v rámci pojištění pokryté. Představte si, že místo aby vaše dítě dostalo potřebnou péči, je vám řečeno, že pojišťovna nic nehradí a musíte si peníze sehnat jinde. Což, jak asi tušíte, není pro každého rodiče jednoduché. A právě tyto děti – které nevinně čelí všemu, co je zlé v životě – často končí s otázkami, jak to bude dál.
V nemocnici, kde se běžně vybírají dary na tyto malinké bojovníky, se pořádá řada akcí, které mají „přispět na děti, pro které pojišťovna nehradí pojistné“. Je to smutné, že se tady vybírá na základě neúprosného systému, který nemá pro nemocné děti tolik porozumění, jak bychom si přáli. A přitom všechny ty peníze, které byly v minulosti už dávno rozděleny na nesprávná místa, by teď mohly pomoci malým pacientům. Ale jak to v politice bývá – všechno zůstává jaksi „ve vzduchu“, a peníze, které mohly být použity na život zachraňující zákroky, se většinou stejně ocitnou v nesprávných rukách.
Co s tím? Jak můžeme situaci změnit? To, co se děje v Motole, by mělo být výstrahou pro všechny, kdo se pohybují v politických a korupčních kruzích. Když přemýšlíme o všech těch nezákonných činech, které se odehrály mezi politiky, není těžké si představit, jak by mohli být tyto peníze správně využity na podporu nemocnic a dětí, které je nejvíce potřebují. Mohly by zaplatit náklady na léčbu, které jsou dnes pro mnoho rodin příliš vysoké.
A tak, když se děti ve zdravotní péči ocitají v ohrožení, často se nabízí otázka: „Kolik dostanou?“ V tomto smutném světě, kde se místo přímé pomoci nemocným vybírají peníze na jejich léčbu, je to paradoxní. Smutné, ale pravdivé.
Ve finále to vypadá, že politické kauzy jsou jakýmsi osudovým příběhem této země – kde, jak se říká, na konci opravdu zůstane „krabice od vína“. Ale to nejdůležitější, co bychom měli mít na paměti, je, že zatímco politici plní své kapsy, ti nejchudší, tedy naši nemocní a zranitelní, jsou ti, kteří platí nejvyšší cenu. Tak se ptáme znovu: kolik dostanou? Možná by bylo lepší, kdyby místo hledání nových krabic od vína začali hledat způsoby, jak skutečně pomoct těm, kteří to potřebují.
