Článek
Někdy totiž vypadá, že je poskládaný podle pravidel náhodného losování nebo generátoru absurdních trestů. Když si člověk dá vedle sebe některé rozsudky, nestačí se divit. Ale pojďme se na to podívat trochu s nadhledem.
Představte si Pepu. Pepa je normální chlap, co ho bolí klouby a rozhodl se, že místo do lékárny půjde na zahrádku. Vypěstuje sipár rostlinek konopí, ze kterých pak dělá mastičku pro sebe a sousedku paní Květoslavu, která už ve svých letech nemá kyčle, ale historické artefakty. Jenže ouha! Pepa zapomněl, že žije v zemi, kde se na podobné experimenty kouká asi tak přívětivě, jako kdyby na Václaváku zapálil pneumatiku. Policie přijede, zabaví mu tři květináče a následuje proces. Výsledek? Pět let natvrdo za výrobu omamných látek. A paní Květoslava teď místo konopné mastičky může maximálně mazat sebevědomí soudce v důchodu.
Teď si vezměme Frantu. Franta má zvláštní koníček, který je absolutně odporný a normálního člověka by z něj rozbolel žaludek. Dlouhá léta ubližoval své vnučce, než na něj někdo konečně podal trestní oznámení. Soudní proces byl dlouhý, plný výmluv, slz a právnických kliček. Nakonec dostane Franta – podržte se – podmínku. Podmínku! Protože je to starší pán, prý toho už moc nenapáchá, chudáček. A hlavně projevil lítost, což je u soudu něco jako VIP vstupenka do sekce „nebudeme to hrotit“.
A tak tu máme situaci, kdy děda, co mu jen kytičky zpříjemňovaly stáří, jde na pět let do vězení, zatímco děda, který udělal něco neomluvitelného, jde maximálně do sámošky pro rohlíky. Pokud tohle není definice právní relativnosti, tak už nevíme, co by mohlo být.
Podobné příběhy bychom mohli vyprávět do nekonečna. Třeba paní Jana, která ukradla v obchodě máslo, protože jí nevyšel důchod. Chytili ji, odsoudili, a protože už kdysi měla problém s neplacením MHD, padla na ni ruka spravedlnosti celou vahou. Tři roky natvrdo! Mezitím ale podnikatel, co vytuneloval firmu a připravil stovky lidí o úspory, dostane maximálně zákaz podnikání na pár let a na tiskovce řekne, že „se to nepovedlo“.
Nebo pan Aleš, který přišel v hospodě o nervy a jednu vrazil kamarádovi, co mu už dvě hodiny tvrdil, že zaručeně ví, kdo vyhraje volby. Bum! Rvačka, přestupek, možná i podmínka. Mezitím v jiném koutě republiky nějaký týpek sedne pod vlivem alkoholu do auta, srazí dvě holky na přechodu a soud ho nakonec pustí domů, protože „byl ve stresu a došlo k nešťastné shodě okolností“.
Co z toho vyplývá? Pokud v Česku chcete páchat trestnou činnost, vyberte si správnou disciplínu. Krádež rohlíku? Špatný nápad. Podvod za miliardu? V podstatě společenská hra. Domácí pěstování konopí? Prakticky terorismus. Násilný trestný čin? Stačí, když budete mít dobrého právníka a trochu se u soudu rozbrečíte.
Samozřejmě, nechceme tvrdit, že celá justice je špatná. Občas se povede vynést spravedlivý rozsudek. Jenže dokud budou mezi tresty tak absurdní rozdíly, bude si český občan stále klást otázku: „Co mám teda udělat, abych byl správně odsouzen?“ A hlavně – jaká bude sazba za napsání tohohle článku?
