Africké jezero Kivu může vybuchnout bez varování. Mrak po explozi by člověka zabil do minuty

Málokterá z afrických krás nabízí tak poutavé výhledy, jako jezero Kivu. Tato majestátní vodní plocha se nachází ve východní Africe, přesně na hranicích Demokratické republiky Kongo a Rwandy, a spolu s šesti dalšími tvoří celek známý pod názvem Velká africká jezera. Výraz „Kivu“ pochází z domorodého jazyka bantu a znamená jednoduše „jezero“. Pro místní obyvatele je Kivu v každém směru jezerem s velkým J; s téměř devadesáti kilometry délky a osmačtyřiceti šířky představuje zásadní zdroj obživy pro téměř dva miliony lidí, kteří žijí v jeho bezprostřední blízkosti. V hlubinách jezera se ale ukrývá i něco jiného, než jen bohaté zásoby vody a ryb: v jeho dně je totiž zachyceno velké množství hořlavých plynů, které mají tendenci se uvolňovat a z Kivu tak dělají doslova časovanou bombu.

Kivu není jen tak obyčejné jezero. Je to geologická anomálie. Jedná se o mnohovrstevnaté jezero s křehkou a komplikovanou strukturou, jehož hlubiny jsou nasyceny skleníkovými plyny - oxidem uhličitým, sirovodíkem a metanem, které sem pronikají ze zemské kůry a koncentrují se na dně. Leží nad tektonicky aktivní oblastí, ze které prosakují vulkanické plyny směrem nahoru: protože je jezero velmi hluboké, jeho vody se nemísí shora dolů v závislosti na sezónních teplotních výkyvech, jak je běžné u mělčích jezer, ale místo toho se hromadí v hustých spodních vrstvách, kde jsou zakončeny pomyslným tlakovým „uzávěrem“. Podle střízlivých odhadů Kivu zadržuje kolem 300 km³ oxidu uhličitého a 60 km³ metanu, což je množství odpovídající asi 5 % celosvětových ročních emisí skleníkových plynů. Pokud se tyto plyny na dně nahromadí do té míry, že začnou tvořit bubliny, mohou způsobit jev, který dobře známe z otevírání lahve šampaňského: bublinkami natlakovaná lahev vystřelí do vzduchu korek a její obsah se začne chrlit ven. Podobně jako korek od šampaňského, tak i „uzávěr“, který poutá nebezpečné plyny na dně Kivu, při přetlakování vystřelí a celé jezero tak doslova exploduje. Tento vzácný přírodní úkaz se odborně nazývá „limnická erupce“ a je skoro tak nepředvídatelný, jako je nebezpečný.

Kivu je jedním z pouhých čtyř jezer na světě, u kterých se předpokládá, že jsou limnických erupcí schopny. Dvě z nich, Nyos a Monoun, leží ve státě Kamerun tisíce kilometrů západně od Konga, poslední, Albanské jezero, najdeme asi čtyřicet minut cesty od Říma v Itálii. Z afrických jezer je Kivu jediným, které dosud neexplodovalo, a zkušenosti z předchozích výbuchů naplňují dnešní africké země obavami. Přestože jsou jezera Monoun i Nyos mnohonásobně menší než Kivu, následky obou explozí byly katastrofální. Už výbuch jezera Monoun v roce 1984 připravil o život 37 lidí, o dva roky později udeřila ještě ničivější silou erupce na Nyosu. Oblak uvolněného plynu stoupal vysoko nad hladinu jezera rychlostí 100km/h a potom, protože byl těžší než vzduch, prudce klesl a snesl se na okolní pole a vesnice. Jedovatý mrak zahubil všechno živé v okruhu 25 kilometrů od epicentra - kromě 1700 lidí zemřelo bezprostředně poté na udušení také 3500 kusů hospodářských zvířat, přes 4000 lidí zůstalo bez domova.

Po katastrofě na Nyosu nechala kamerunská vláda nainstalovat do jezera několik pump, které zajišťují, aby se plyny na dně nehromadily v kritickém množství. Ty jsou dodnes v provozu, ukázalo se ale, že jejich činnost oslabuje přirozenou stěnu jezera. Geologické otřesy, které se v tektonických oblastech nevyhnutelně objevují, by mohly způsobit, že se tato křehká hráz protrhne. Voda nasycená oxidem uhličitým a metanem by pak volně proudila skrz vodní toky až do Nigérie.

Podobná rizika s sebou nese i snaha zkrotit Kivu. Aby zmírnila hrozbu, že se bude událost na Nyosu opakovat v nesrovnatelně větším měřítku (Kivu je oproti Nyosu padesátkrát delší a dvakrát hlubší), pověřila rwandská vláda soukromou společnost KivuWatt, aby z hlubin jezera těžila metan a přeměnila ho na palivo k napájení elektrické sítě v zemi. Tato na první pohled jednoduchá a efektivní metoda má řadu odpůrců: někteří vědci namítají, že i na Kivu postupně dojde k oslabení stěny a že se tím těžbou vláda vydává katastrofě vstříc. Příznivci namítají, že metoda přináší více benefitů než rizik a že jde o šetrné a smysluplné využití přírodních zdrojů pro rozvoj země. Ve hře je hodně: podle odhadů by se z jezera mohl během padesáti let vytěžit metan o celkové hodnotě 42 miliard dolarů.

Odborníci z KivuWatt a Hydragas Energy (společnost, která zajišťuje financování těžby) přiznávají, že u vyrovnání rizik, které stále představuje hromadící se plyny v Kivu, je nezbytný kompromis. Shodně zdůrazňují, že riziko, že dojde k výbuchu, je den ode dne větší.

„Až jezero dosáhne 100% nasycení - v současné době je to někde nad 60 % - pak dojde k spontánnímu výbuchu,“ vyjádřil se Philip Morkel, inženýr a zakladatel Hydragas Energy, na začátku roku 2024 s tím, že výbuch může přijít prakticky kdykoliv a že ostražitost je na místě. „Je to jako vroucí hrnec s vodou: dlouho to vypadá, že se nic neděje, ale pak to najednou začne bublat.“

Podle Morkela by následky limnické erupce byly nedozírné. Jezero Kivu by po výbuchu uvolnilo do atmosféry 2-6 gigatun uhlíku za den (pro srovnání, současné globální emise oxidu uhličitého jsou celkem 38 gigatun ročně). Plyn by byl přitom extrémně toxický:

„Každý, kdo by se ocitl přímo v mraku, by byl do minuty mrtvý,“ varuje Morkel. Mlhavý oblak vyvrženého plynu by se potom nad jezerem a okolím vznášel ještě několik týdnů. V současné době ve Rwandě zuří vášnivé debaty o metodě, kterou se bude plyn z hlubin Kivu extrahovat. Nezbývá, než věřit, že se rizika podaří eliminovat dříve, než se dno v Kiwu nasytí a uzávěr vyletí do vzduchu jako rána z pušky. Tohle šampaňské by Afriku stálo hodně.

ZDROJE:

Jones, Nicola: „How dangerous is Africa’s explosive Lake Kivu?“ (23.9.2021). Nature.com. Čteno 13.10.2024

Mousa, Deena: „This African lake may literally explode—and millions are at risk“ (18.1.2024). National Geographic. Čteno 13.10.2024

Pare, Sascha: „Lake Kivu: The ticking time bomb that could one day explode and unleash a massive, deadly gas cloud“ (26.7.2024). LiveScience.com. Čteno 13.10.2024

Wenz, John: „The African lake with explosive power“ (16.10.2020). BBC. Čteno 13.10.2024

„Life on the edge: geoscientists probe one of the world’s most volatile regions“ (3.10.2023). Unesco.com. Čteno 13.10.2024