Alessia Zecchini zadrží dech na šest minut. Zpackaný ponor stál jejího partnera život

Rekreační potápění a plavání pod vodou je populární prázdninovou kratochvílí, při které se leckterý smrtelník může pokusit o pokoření hranic svého těla. Pro řadu z nás jde o lákavý adrenalinový zážitek: s plným vybavením a pod dohledem zkušeného instruktora obdivujeme podmořský svět a zjišťujeme, že ani s jistotou kyslíkové bomby na zádech a s profesionálem za patami není pohyb pod vodou tak snadný, jak jsme si představovali.

Volné potápění (i u nás masově známé pod anglickým názvem „freediving“) má s rekreačním potápěním s podporou společného jen málo. Jak už název napovídá, je založeno na ponoru bez dýchacího přístroje, pouze se zásobou vzduchu v plicích, kterou freediver získá při nadechnutí nad hladinou. Dech musí zadržet na dlouhé minuty, při kterých se snaží pod vodou dosáhnout co největší délky nebo hloubky. Právě v hloubkovém volném ponoru drží několik desítek světových rekordů rodačka z Říma, dnes jedenatřicetiletá Alessia Zecchini.

Alessia Zecchini (*1992) byla vodou posedlá už jako dítě. Obstojně plavat dokázala už v batolecím věku, v pěti letech se pak plavání začala věnovat i závodně. Trenéři ji hodnotili jako mimořádně nadanou a Alessia měla nakročeno ke slibné plavecké kariéře, jak ale rostla, cítila, že pohyb na hladině sportovního bazénu jí nestačí. Dnes tvrdí, že její kariéru odstartovaly rodinné dovolené u Středozemního moře, na kterých se ke zděšení rodičů čím dál tím častěji nepozorovaně ztrácela pod hladinou. Mladou dívku lákala hloubka, prostor a bezhraničnost vody, se kterou by mohla splynout bez překážek a limitů. Než dosáhla puberty, věděla, že jejím ideálem není bazén, ale oceán.

Ve třinácti letech Alessia dokončila svůj první kurz freedivingu. K rozhodnutí věnovat se volnému potápění ji inspiroval životní příběh legendární ruské freediverky Natalie Molchanove, mnohonásobné mistryně světa a držitelky několika světových rekordů. V patnácti letech se připojila k profesionálnímu klubu freediverů, závodit v nejvyšší kategorii jí ale k její hořkosti dovolili až po dovršení věku osmnácti let. Od roku 2012 je oficiálně součástí italského národního týmu, přestože rallye s týmem se účastnila jako nezletilá už několik let předtím. Ke skutečnému kariérnímu posunu dospěla Alessia roku 2014: tehdy nastoupila do slavné Apnea Academy, kterou založil sám průkopník freedivingu Umberto Pelizzari. Pod jeho vedením rychle rostla její houževnatost i schopnosti a do svých jednatřiceti let se jí na mistrovstvích světa podařilo získat celkem šestnáct zlatých, pět stříbrných a dvě bronzové medaile, což ji katapultovalo mezi světovou špičku. Tři zlaté, šest stříbrných a jeden bronz si odnesla z mistrovství Evropy a celkem jedenatřicetkrát dokázala překonat světový rekord.

I přes mnohořádkový výčet úspěchů pro Alessiu nikdy nebylo volné potápění pouze prostředkem, jak si získat slávu a medaile. Její vášeň je velmi osobní a prožitek z ponoru neporovnatelný s čímkoliv, co by mohla zažít na souši. Od první chvíle je fascinovaná klidem, který lze nalézt jen hluboko pod mořskou hladinou, tichem a tmou vodního světa, ve kterém může nerušeně objevovat samu sebe. Je smutnou hrou osudu, že tato její láska se stala zároveň příčinou obrovské osobní tragédie, která otřásla i jinak stabilními základy její kariéry.

Na jaře roku 2017 se Alessia seznámila s Irem Stephenem Keenanem. Keenan se živil jako trenér a bezpečnostní potápěč a Alessii poskytl odborné vedení po dobu, kdy se na bahamských Long Islands účastnila soutěže Vertical Blue. Vertical Blue pro Alessiu představovalo výzvu, které se zhostila se ctí: celkem třikrát tehdy překonala světový rekord své ikony Molchanove, která se šest let zpátky potopila do hloubky -101 metrů. Alessia dokázala klesnout až 102 metrů pod hladinu. Úspěch sdílela se svým trenérem a jejich profesionální pouto brzy přerostlo v milostný vztah, který Alessia nazvala svým životním partnerstvím. Vydrželo až do doby, kdy se dvojice zapálených freediverů nerozhodla zdolat podmořský závrt Blue Hole (Modrá díra) poblíž egyptského města Dahab.

Ponor v Blue Hole neměl být pro Alessiu z hlediska kariérního posunu ničím výjimečným. Nepřekonala by v něm žádný svůj osobní ani světový rekord, nedotkla by se zde další ze svých hranic. Mělo jít o rekreační, spíše zážitkové potápění, které ale nebylo bez rizika. Tato vyhledávaná potápěčská lokalita je totiž známá tím, že má na svědomí nejvíce úmrtí potápěčů na světě - v posledních deseti letech v ní zemřely až dvě stovky odvážlivců, kteří podcenili zrádnost terénu. Právě sem se v červnu 2017 vydali Alessia se Stephenem, aby zde oslavili život a lásku způsobem, který jim byl oběma blízký.

Alessia se zařadila po bok těch, kteří se nechali ošálit až příliš přátelským vzezřením Blue Hole. Ponor totiž zvenčí vypadá vlídnější, než ve skutečnosti je. Závrt odděluje od otevřeného moře oblouk s tunelem, který je delší, než se zdá být (potápěči udávají zdánlivou délku kolem 10 metrů, přitom podle měření má celých 26 metrů), a neleží s ním ve stejné rovině. Pro nedostatek referenčních bodů a velký jas je těžké se v něm zorientovat, najít cestu do otevřeného moře bývá obtížné i pro zkušené potápěče. Alessia se měla ponořit do nitra Blue Hole bez monoploutve (ploutev připomínající ocas mořské panny, který umožňuje plavat snáz a rychleji), proplavat pod slavným podvodním obloukem a dostat se do otevřeného moře, kde už měl čekat Keenan, aby ji vynesl na hladinu.

I přes pečlivé plánování se Alessia se svým partnerem za obloukem kvůli drobné časové nesrovnalosti nesetkala: k místu setkání se Keenan přiblížil zrovna tehdy, aby uviděl, jak se jeho partnerka nechala zmást a plave opačným směrem. Vydal se za ní a pomohl jí najít správný směr, ponor byl ale až příliš dlouhý. Než vystoupali na hladinu, oba ztratili kvůli nedostatku kyslíku vědomí. Alessia nezemřela jen díky tomu, že Stephenovi se podařilo včas dostat její hlavu do polohy, která zabránila jejímu utonutí. Když se probrala z vlastního bezvědomí, nalezla svého přítele s hlavou pod vodou. Zemřel později v sanitce cestou do nemocnice.

Freediving někteří lidé považují za jeden z nejnebezpečnějších sportů vůbec. Rizikovější je prý jen výstup na Mt. Everest. Potápění bez podpory je ale staré snad jako lidstvo samo - lovce perel, ryb i potápěče, kteří měli z vraků potopených lodí zachránit uvězněné poklady, nalezneme v dějinách napříč kulturami. Také sportovní freediving má překvapivě dlouhou tradici a existuje v mnoha podobách. Pod vodou můžete závodně hrát rugby, střílet na terč nebo soutěžit v lovu s harpunou. Můžete také splývat na hladině s obličejem otočeným ke dnu, nebo navléct ploutev a pokusit se o sto metrů hluboký ponor. Je v tom prý volnost a svoboda, krása a uvolnění mysli - alespoň tak to tvrdí freediveři, když s pohyby ladnými jako pohyb kosatek klesají co nejblíž mořskému dnu.

Čas od času si ale lidské ambice vyberou svou krutou daň. Alessia Zecchini sice kariéru po tragédii v Blue Hole na hřebík nepověsila, z utonutí svého partnera se ale dosud nevzpamatovala. O jejím životním příběhu byl roku 2023 natočen dokumentární film s názvem The Deepest Breath.

ZDROJE:

Liang, John: „Alessia Zecchini Sets New Women's Free Immersion Freediving World Record - DeeperBlue.com“. www.DeeperBlue.com. Deeper Blue. Čteno 9.1.2024

Bower, Edmund (26.8.2017): „Top diver's death casts long shadow over deep beauty of the Blue Hole“. The Observer. Čteno 9.1.2024

„Alessia Zecchini - Beauty of the Depths“. www.ulysse-nardin.com. Čteno 9.1.2024