Článek
Bylo léto roku 1976 a Velká Británie právě zažívala jedno z nejhorších období ve své poválečné historii. Vysoká inflace, slábnoucí libra a rostoucí nezaměstnanost uvrhly zemi do ekonomické krize, kterou ještě prohloubila vlna extrémních veder. Mezi březnem a srpnem toho roku prakticky nezapršelo, zemědělská produkce zkolabovala a do probíhající krize přibyl zářez v podobě prudce stoupající ceny potravin. Řeky vysychaly, vřesoviště hořela, voda z kohoutků tekla na příděl a lidé stáli dlouhé fronty na cisterny s vodou. Labouristická vláda v zoufalství požádala Mezinárodní měnový fond o rekordně vysoký záchranný úvěr a nově jmenovaný „ministr pro sucho“ Britům zakázal zalévat jejich pečlivě pěstěné trávníky.
Na konci tohoto parného, vypjatého léta dostal jeden mladý a nepříliš úspěšný fotograf z Birminghamu nápad za milion liber. Popadl svůj fotoaparát značky Nikon, svoji přítelkyni a tašku rekvizit a vydal se na tenisové kurty místního kampusu, kde do nejmenšího detailu naaranžoval scénu, kterou si vymyslel už před několika týdny. Jmenoval se Martin Elliot, bylo mu 30 a právě se chystal nafotit snímek svého života.
Elliot postavil svou přítelkyni zády k objektivu, do pravé ruky jí strčil tenisovou raketu a po kurtu kolem ní rozházel pár míčků. Snad, aby demonstroval, že je opravdu veliké horko, modelce přikázal, aby si na focení svlékla spodní prádlo. Když si pak ve správný moment nadzvedla lem šatů, aby se podrbala na hýždích, zaostřil a zmáčkl spoušť. Tak vznikla fotka s názvem Tennis Girl - autorova celoživotní chlouba a jedna z nejvýdělečnějších plakátových fotografií všech dob.
S nízkým rozpočtem a na jeden film
O Velké Británii se říká, že je to země, která sice vynalezla tenis, ale nikdy ho neuměla pořádně hrát. Je ironií, že fotografie, která na konci 70. let tento sport zviditelnila zvlášť mezi mladými Brity, měla ve skutečnosti s tenisem společného jen málo. Předně: Fiona Butler, Elliotova tehdejší přítelkyně a hlavní protagonistka ikonického snímku, nebyla vůbec tenistka. Tenis nikdy dříve nehrála, nevěnovala se ani modelingu a do záběru se dostala prostě tak, že chodila s fotografem (a můžeme si snadno představit, že to bylo proto, že mu žádná jiná dívka na tak odvážný nápad nekývla). Elliot sám nebyl žádný velký hráč a při sestavování scény musel s omezeným budgetem dost improvizovat - univerzitní sportoviště si vyhlédl proto, že za jeho pronájem nemusel platit, a tenisové míčky, které ve scéně použil, vytáhl z košíku svému psovi.
Nízkorozpočtově se zařídila i Fiona: boty, bílé plátěné tenisky s gumovou podešví (typicky britské plimsolle, které u nás známe jako kecky), si půjčila od otce, šaty jí ušila kamarádka Carol Knotts podle střihu z katalogu společnosti Simplicity Pattern. Carol přidala do balíčku k šatům i vlastní raketu a Fiona se jí za její štědrost odvděčila tím, že jí posléze oboje vrátila s „půjčovným“ v podobě několika tabulek čokolády. Fiona později vyprávěla, že původně byly šaty tak krátké, že když se v nich ohnula v pase, bylo vidět i to, co slušné dívce být vidět nemělo. Když na to nadělení přišla Fionina matka, zhrozila se a prodloužila šaty tím, že na jejich lem přišila pás z krajky, čímž vytvořila jediný ozdobný prvek na jinak jednoduchém modelu z bílé poloprůsvitné látky. Jak moc se jí tím podařilo uchránit dceřinu cudnost, posuďte sami.
Elliot spotřeboval na Fionu jeden jediný film.
„Na fotografa to není moc,“ přiznal. „Mohl jsem jenom doufat, že se mi podařilo to dobře zachytit.“
Výsledek byl technicky překvapivě zdařilý. Kompozice, hra se světlem a stínem, jednoduchá a snadno zapamatovatelná silueta ženského těla a nahota tak právě akorát - to vše přesně podtrhovalo atmosféru, kterou chtěl Elliot vytvořit. Byl se svou prací tak spokojený, že snímek nabídl společnosti Athena, která vyráběla levné plakáty s moderními popkulturními motivy. Odmítli ho. Elliot se obrátil na fotobanku, které fotku prodal s výslovným pokynem, aby nebyla použita jako motiv na plakáty. Ve fotobance ale nedopatřením fotku prodali - a to právě společnosti Athena, která jej roku 1977 publikovala jako součást svého kalendáře k oslavě stříbrného jubilea královny Alžběty II. Stalo se tak ve stejném roce, kdy britská tenistka Virginia Wade získala titul ve wimbledonské ženské dvojhře. Fotka Tennis Girl v tomto kontextu nárazově posílila vztah Britů k jimi „vynalezenému“ sportu a vzbudila takovou pozornost, že Athena ještě toho roku sama oslovila Elliota a vyjednala si s ním licenci na distribuci fotografie ve formě plakátu. Od té doby se ho prodalo přes dva miliony kopií.
Provokativní, ale v mezích
Fiona je dodnes přesvědčená, že to, co Tennis Girl proslavilo po celém světě, je ona přiznaná jednoduchost, která prosakuje z každého pixelu. Dívka na fotce by mohla být jakákoliv dívka odkudkoliv na světě. Faktem je, že ve své době vzbudila pozornost především ta nepatrná plocha odhalené kůže - provokativní moment, který ani v 70. letech, kdy britskou mládež ovládl punk, nebylo běžné ve veřejném prostoru vídat. Fotografie byla považována za lascivní, ale tak nějak britsky - umírněně, akorát. Postupně se dokonce stala jedním ze symbolů typicky britského humoru, který může být košilatý, ale přitom nevinný.
O tom, co je zač ta tenistka s pěkným pozadím, se spekulovalo desítky let. Její identita byla veřejně odhalena až kolem roku 2000, kdy se Fiona sama přihlásila na výzvu z médií. Při té příležitosti také vyšlo najevo, že zatímco Martin Elliot si na snímku nahrabal jmění, Fiona Butler z něj nikdy neměla ani vindru. Nikdy kvůli tomu nezhořkla - jak sama říká, nečekala, že by se snímek mohl dočkat takového úspěchu, a s žádným honorářem nepočítala.
„Byla to jen taková legrace s mým přítelem,“ vzpomínala po letech. „Nikdy jsme si nemysleli, že z toho bude něco velkého.“
Přesto, že na to odpoledne na kurtu Fiona i po téměř padesáti letech vzpomíná s úsměvem a beze špetky studu, nad popularitou Tennis Girl jen nevěřícně kroutí hlavou.
„Nikdy jsem nepochopila, proč je z toho takový hit,“ říká. Dnes je Fiona Butler vdaná paní, matka tří dospělých dětí a babička několika vnoučat. S Martinem Elliotem se rozešla tři roky po vzniku jeho nejslavnější fotografie, krátce pracovala jako učitelka a pak se začala už pod jménem Fiona Walker živit jako ilustrátorka na volné noze.
Martin Elliot zemřel roku 2010 na rakovinu. Do dnešního dne vznikly stovky reprodukcí a uměleckých citací Tennis Girl.
ZDROJE:
Kingsley, Patrick: „From Tennis Girl to Twilight: the posters that have defined the decades“ (23.3.2011). The Guardian. Čteno 24.11.202
Marks, Gary: „White dress from Athena tennis girl poster sells for £15,500“ (5.6.2014). birminghammail.co.uk. Čteno 25.11.2025
Sheppard, Fergus: „70s poster icon is back, so anyone for Tennis Girl?“ (6.7.2007). The Scotsman. Čteno 23.11.2025
„Tennis Girl poster photographer dies“ (2.4.2010). bbc.co.uk. Čteno 23.11.2025
„Photographer’s iconic ‚Tennis Girl‘ back in spotlight“. amateurphotographer.com. Čteno 23.1.2025
