Článek
Každých pár tisíc let zasáhne naši planetu asteroid o velikosti fotbalového hřiště. Každých pár milionů let se v okolí oběžné dráhy Země objeví těleso tak velké, že ohrožuje samotnou existenci života na Zemi. Některé asteroidy vstoupí do zemské atmosféry a zase ji opustí, aniž by po sobě zanechaly spoušť, některé dopadnou na zemský povrch takřka neslyšně. Když v roce 1908 vybuchl nad Tunguskou oblastí v neobydlené části Sibiře dosud největší zaznamenaný meteor, exploze vyvrátila z kořenů 80 milionů stromů a popálila pokožku lidí 70 kilometrů daleko. Přesto, že blesk do nás udeří s větší pravděpodobností, než by nás zasáhl meteorit, střet s mimozemským tělesem nás oprávněně děsí. Jeho následky totiž bývají fatální.
Jasná záře nad Alabamou
Pravděpodobnost, že vás při dopadu na zem zabije meteorit, je 1:700 000. Máte větší šanci, že do vás udeří blesk a tornádo zároveň, ale menší, než že vyhrajete hlavní výhru ve sportce. Američance Ann Hodges se podařilo něco, co ještě nikomu před ní - stala se první a zatím jedinou ženou v historii lidstva, která prokazatelně přežila přímý zásah meteoritu. Takřka přes noc se díky tomu zařadila mezi celebrity - a nejspíš by dala všechno za to, aby ji tato pozoruhodná statistická hříčka minula.
Ann celý život prožila ve své rodné Alabamě. Roku 1954 jí bylo 34 let, byla vdaná a zoufale bezdětná a s manželem Eugenem si pronajímala malý domek v městečku Sylacauga v Talladega County v centrální části Alabamy. 30. listopadu 1954 se stala nevídaná věc. Ve 12:46 místního času prorazil oblohu unaveného maloměsta Sylacauga mimozemský útvar. Meteor se pohyboval rychlostí okolo 200 kilometrů v hodině a byl okem viditelný v Alabamě, Georgii i Mississippi. Svědci uvedli, že viděli „jasné načervenalé světlo“ křižující nebe jako „římská svíčka táhnoucí kouř“. Jiní popisovali, že jim meteor připadal jako velká ohnivá koule nebo kužel jasného světla. Ann Hodges neviděla nic, protože v ten čas klidně podřimovala na gauči v obývacím pokoji svého domu.
Tato odpolední siesta však neměla mít dlouhého trvání. Meteor se během letu rozpadl na tři fragmenty, z nichž jeden kus o váze novorozence a velikosti zralého grapefruitu zamířil přímo na střechu domku manželů Hodgesových. Během několika málo vteřin rozrazil střešní krytinu, ve které nechal skoro metr dlouhou díru, prolétl až do obývacího pokoje, odrazil se od rádia a zasáhl spící Ann do horní části levého stehna a ruky. Ta jako zázrakem vyvázla bez vážných zranění: z neobvyklého střetu si odnesla jen velkou černou modřinou na boku. Zarputile odmítla převoz do nemocnice a o celém incidentu později referovala svému překvapenému muži jako o „kapce vzrušení při nudném dni“.
Mediální humbuk a spor o vlastnictví Ann vyčerpal
S Ann v čas střetu s meteoritem v domě pobývala její matka. Obě ženy si v první chvíli po zásahu myslely, že se zřítil komín, protože všude kolem bylo plno prachu a suti. Jakmile si všimly, že na zemi mezi troskami domu leží podivný černý kámen, ihned zalarmovaly hasiče a policii. Zásahové jednotky na místo povolaly experty z Maxwellovy letecké základny v nedalekém Montgomery, kteří potvrdili, že kámen je ve skutečnosti chondritový (kamenný) meteorit, nejběžnější typ meteoritů, které dopadnou na naši planetu. Není divu, že zpráva se rozšířila rychlostí blesku.
Ann celý ten humbuk nebyl vůbec po chuti. Těžko byste v celé Alabamě hledali méně nápadnou ženu, než byla ona. Byla mírná a tichá a lidem se obvykle stranila. Když ji poprvé přepadli novináři, vyděsilo ji to k smrti: cítila se trapně, protože s nimi neuměla mluvit, a styděla se, protože na ni najednou zuřivě mířily desítky fotoaparátů, jejichž objektivům se kvůli své nadváze už roky vyhýbala. Nešlo přitom jen o novináře; davy lidí kroužily kolem jejího domu v naději, že zahlédnou alespoň kousek toho vesmírného kamene a prohodí pár slov s ženou, která proslavila jejich ospalé městečko po celé zemi. Ann obdržela spoustu dopisů od fanoušků, na něž nikdy neodpověděla, a dokonce ji pozvali do televizní show I've Got a Secret, kterou uváděl oblíbený moderátor Gary Moore. Nejvíce ji znepokojilo, když se dostala do centra soudní pře o vlastnictví meteoritu, kterou inicioval její manžel. Starosta Sylacaugy totiž meteorit daroval univerzitnímu muzeu v Tuscaloose, na což Eugene Hodges reagoval nanejvýš pohotově:
„Myslím, že mám dost důkazů o tom, že ta věc dopadla na můj dům,“ odfrkl s tím, že o vlastnictví meteoritu nemůže být pochyb. Muzeum bylo přinuceno Hodgesovým meteorit vrátit. Protože ale dům, ve kterém žili, měli manželé pouze pronajatý, do sporu se přidal další hráč - jeho majitel Birdie Guy. Guy se s Hodgesovými přetahoval o vlastnictví meteoritu celý rok, až se nakonec dohodli na vyrovnání ve výši 500 dolarů. Ann, která už měla všeho až po krk, si mohla meteorit ponechat.
Fragment Hodgesové
Soudní tahanice plachou Ann úplně vyčerpala. Největší zájem o její osobu už sice pominul, na její křehkou povahu měl ale i ten pouhý rok slávy zdrcující dopad. Z její plachosti se stala sociální fóbie, projevily se u ní deprese a návaly úzkosti, stáhla se z veřejného života a takřka nevycházela z domu. Zažívala stavy, které bychom dnes popsali jako projevy posttraumatické stresové poruchy, v 50. letech ale nic podobného neznali. Změn si u své manželky povšiml i Eugene; více než to, jak se celá situace podepsala na duševním zdraví Ann, ho ale trápilo, že se zájmem o ni klesl i zájem o meteorit. Zatímco v době největší slávy mu za něj nabízeli i 5000 dolarů (tehdy ho ale nemohl kvůli probíhajícím soudům prodat), teď, když ho měla jeho žena konečně v rukou, se nabídky zrovna nehrnuly. Ann se navíc roku 1956 rozhodla meteoritu zbavit: za symbolických 25 dolarů ho ráda přenechala univerzitnímu muzeu.
Manželství Ann a Eugena Hodgesových se rozpadlo roku 1964. Eugene jako důvod rozvodu uvedl, že se jeho žena změnila. Ann zemřela roku 1972 na selhání ledvin v pečovatelském domě v Sylacauze, Eugene ji přežil o celých 40 let. Přesto, že za svého života zazářila jen na malou chvíli (a to ještě proti své vůli), jméno Ann Hodges je navždy zapsáno v análech. Meteorit, který onoho nešťastného dne v listopadu 1954 rozčísl její svět, dostal jméno Sylacauga podle místa svého dopadu, zatímco úlomek meteoritu, který zasáhl Ann, je pojmenován po ní. Fragment Hodgesové si v univerzitním Muzeu přírodní historie v Alabamě můžeme prohlédnout dodnes.
Fragment Hodgesové, Muzeum přírodní historie v Alabamě
ZDROJE:
Butler-Burnette, Cathy: „A Gift Like No Other: Ann Hodges and the Meteorite“ (29.11.2022). The University of Alabama (UA News Center). Čteno 23.11.2024
George, Alice: „In 1954, an Extraterrestrial Bruiser Shocked This Alabama Woman“ (26.11.2019). Smithsonian Magazine. Čteno 23.11.2024
Thompson, Alex: „The Woman Who Was Hit by a Space Rock and Lived“ (30.12.2021). National Space Centre. Čteno 23.11.2024
Tonkin, Sam: „The woman who really WAS hit by a meteorite: How a grapefruit-sized space rock struck Alabama resident Ann Hodges 70 years ago - as experts dismiss claims by French 'victim'“ (22.7.2023). Daily Mail (online). Čteno 23.11.2024
Wilson, Matthew: „In 1954, an Alabama woman became the first known person to be directly hit by a meteorite — here's her strange story“ (29.6.2020). Business Insider. Čteno 23.11.2024
