Brodil se ve vodě zamořené hady. Pomocnou ruku mu nabídl orangutan

Před několika lety se sociálními sítěmi samospádem šířila fotografie, kterou pořídil vědecký pracovník a amatérský fotograf Anil Prabhakar v rezervaci pro orangutany na ostrově Borneo. Na spontánním, neumělém snímku zachytil snědého muže v khaki košili, jak stojí v jámě plné kalné vody. Hladina mu dosahuje téměř po prsa a my z něj nevidíme o mnoho více, než jen promáčená záda a zahnutou čepel nástroje, který třímá v ruce. Od hladiny se odráží sluneční světlo a některé z paprsků dopadají na břeh porostlý trávou a břečťanem, na kterém se tyčí mohutné tělo orangutana bornejského. Zvíře se naklání přes okraj břehu a jednu z dlouhých paží natahuje vstříc svému pozorovateli. S mohutným tělem, širokými rameny a srstí s měděným leskem působí majestátně, jeho tvář má ale až dětsky nevinný výraz. Na člověka pod sebou shlíží dojemně a téměř lidsky.

Zdá se, že fotograf neúmyslně zachytil speciální okamžik mezi orangutanem a spřáteleným člověkem. Důležitou část příběhu ale jen z fotografie nevyčteme: okolnosti, za kterých vznikla, vrhají na známý snímek trochu jiné, o dost méně romantické světlo. Muž ve vodě se jmenuje Syarhul a je zaměstnancem Borneo Orangutan Survival Foundation. Zakalená voda, ve které se brodí, je ve skutečnosti plná jedovatých hadů.

V tropických deštných pralesích na Borneu žije zhruba 160 druhů hadů. Řada z nich představuje vážné ohrožení pro kriticky ohrožené orangutany bornejské, kteří přežívají v rezervaci zřízené a spravované organizací Borneo Orangutan Survival Foundation (zkráceně BOSF). Zaměstnanci BOSF se už více než třicet let zasazují o to, aby navrátili orangutany do bornejských pralesů a obnovili jejich vymírající populaci. Na jejich ochranu se BOSF snaží vyčistit řeky od hadů a také naučit orangutany, aby se dokázali sami chránit před nebezpečím, které se v pralese skrývá. K nácviku používají různé kreativní metody - včetně gumových atrap hadů, pomocí kterých učí mláďata mít se před jedovatými plazy na pozoru.

Kromě toho, že BOSF vyvíjí systematickou snahu o reintegraci orangutanů do volné přírody, vybudovala také zázemí pro ty jedince, kteří se do ní z různých důvodů vrátit nemohou. Jde především o zvířata slabá, nemocná nebo ta, která strávila příliš dlouhou dobu v zajetí (často v drsných podmínkách, kde ztratila kromě důvěry k lidem také většinu pudů, které jsou nezbytné pro jejich přežití v divočině). Pro ně byly vystavěny jakési „ostrovy“ - zalesněné oblasti bornejské rezervace, které jsou od sebe vzájemně odděleny pět metrů širokými a až dva metry hlubokými příkopy naplněnými vodou. Na každém z takových ostrovů o rozloze kolem jednoho hektaru žije jeden nebo více orangutanů, pro které je reintegrace do divočiny nemožná. Zde mohou žít v bezpečí pod lidským dohledem a zároveň si užívat volnosti, kterou jim nabízí divoká příroda.

Na ostrově č. 6, kde Anil Prabhakar pořídil svůj snímek, žije samice orangutana bornejského Anih ve společnosti samce s poetickým jménem Romeo. Oba byli už jako mláďata odděleni od svých matek a přišli tak o dovednosti k splnění nejdůležitějšího úkolu, který má volně žijící tvor před sebou: přežít. Anih byla do rezervace přivezena někdy na přelomu tisíciletí; se Syarhulem, svým ošetřovatelem a jedním ze správců rezervace, se zná zhruba stejně tak dlouho.

Onoho dne byl Syarhul upozorněn strážci na zvýšený výskyt hadů v umělých říčkách kolem ostrovů. Vydal se proto udělat to, co v takových případech dělá vždycky: vklouzl do vody a chystal se hady vylovit vlastníma rukama. V jeho těsné blízkosti se toho dne držel i jiný z pracovníků - geolog Anil Prabhakar, který rád fotil a a zvykl si během své práce dokumentovat leccos; rostliny, lidi i zvířecí obyvatele pralesa. Teď, protože měl pár minut volných, využil příležitost, popadl fotoaparát a vyčkával na svůj okamžik.

Ten měl záhy skutečně přijít. Prabhakar si z práce nosil mnoho působivých fotografií, ty dnešní ale měly být opravdu výjimečné. Syarhulovi šla práce hladce, doslova od ruky. Vyčistil už pěkných pár metrů příkopu, když si všiml, že má po svém boku nečekaného návštěvníka. Z břehu na něj měkkým a pátravým pohledem shlížela orangutaní samice Anih.

„Viděl jsem, jak se k Syarhulovi přiblížila a nabídla mu ruku,“ popsal Prabhakar. „Vypadalo to, jako by mu nabízela pomoc, jako by věděla, že vodu zbavuje hadů pro ni. Bylo to velmi emotivní, musel jsem té příležitosti využít.“

Nejnázornější ze vzniklých fotografií záhy sdílel na sociálních sítích. Nestačil se divit tomu, jak velký měla ohlas. Během pár dnů je s pohnutými komentáři sdílely stovky tisíc lidí. Veřejnost uchvátila laskavost zvířete a cit, který prokázalo svému ochránci.

Přestože nijak nepopírají okolnosti, za kterých vznikla, lidé z vedení BOSF jsou k romantizujícím výkladům fotografie poněkud skeptičtí.

„Na základě toho, co o Anih víme, si myslíme, že mohla Syarhula žádat, aby jí dal něco k snědku,“ s úsměvem podotýká Jamartin Sihite, výkonný ředitel BOSF. Dodává ale, že je rád, že fotografie vzbudila pozitivní reakce veřejnosti, a připouští, že orangutani jsou schopni velmi lidských citů - v dobrém, i ve zlém smyslu slova. Dodává ale, že jakkoliv přátelské jsou interakce mezi orangutany a jejich lidmi, lidoopi patří do volné přírody.

„Fotka s Anih je dojemná, ale ukazuje hlavně na to, že se stala na lidech závislou. O to neusilujeme, to nechceme. Člověk orangutanům pomůže nejvíce tím, že jim zachová jejich přirozené prostředí.“

Orangutani sdílejí s lidmi přibližně 97 % jejich DNA. Člověk je přitom přímou příčinou jejich vymírání: kromě lovu ohrožuje orangutany také odlesňování plantáží, kdy se jejich přirozené bydliště mění v plantáže pro pěstování palmy olejné.

ZDROJE:

Adri, N: „More than meets the eye in photo of orangutan ‚offering help‘ to man“ (11.2.2020). The Jakarta Post. Čteno 5.5.2024

Reynolds, Emma: „This orangutan saw a man wading in snake-infested water and decided to offer a helping Hand“ (7.2.2020). CNN. Čteno 5.5.2024

Wagner, Bayliss: „Fact check: Photo of orangutan reaching toward man warms hearts, but story's not quite correct“. USA Today. Čteno 5.5.2024