Charlieho Chaplina unesli dva měsíce po smrti. Žádost o výkupné pobavila jeho zarmoucenou vdovu

A tenhle znáte? Do baru přijdou dva automechanici - jeden Bulhar, druhý Polák. Protože ani jeden z nich nemá peníze na útratu, domluví se, že společně vykradou hrob.

To, co může znít jako začátek absurdního vtipu, ve skutečnosti popisuje skutečný průběh jednoho z nejbizarnějších zločinů minulého století. V roce 1978 se dva naivní mladí zlodějíčci rozhodli ukrást tělo Charlieho Chaplina, které v té době už dva měsíce odpočívalo na hřbitově ve švýcarské obci Corsier-sur-Vevey. Poté, co vyrabovali hrob, se obrátili na komikovu vdovu se žádostí o výkupné. Věřili, že snadnému výdělku nic nebrání: která příčetná ženská by taky dopustila, aby se mrtvola jejího muže toulala kdovíkde?

Když se o jejich nápadu dozvěděla paní Chaplinová, smála se, až jí tekly slzy.

„Tohle by Charlie považoval za úžasný fór,“ zasnila se a bez okolků předala jejich výhružnou zprávu policii, která se už s oběma delikventy vypořádala po svém.

Charlie Chaplin a jeho žena Oona byli manželé dlouhých 35 let. Seznámili se v roce 1942, kdy jemu bylo čerstvých třiapadesát a ona měla zanedlouho oslavit osmnácté narozeniny. Chaplin původně zvažoval, že dívku, která se teprve chystala prorazit v šoubyznysu, obsadí do svého nového filmu, nakonec se do ní ale zamiloval a místo profesionální spolupráce jí nabídl romantický vztah.

Umělcům lidé odpustí ledascos, zvlášť, pokud jsou tak oblíbení, jako byl tehdy Chaplin. Vztah padesátníka s teenagerkou byl ale i na liberální kalifornské publikum trochu moc a dvojice se stala terčem všeobecného odsouzení. To se na ně snášelo ze všech stran - od veřejnosti, kolegů i od nejbližší rodiny. Oonin otec, vlivný americký dramatik Eugene O'Neill, vztah své dcery nikdy nepřijal a prakticky ji kvůli němu vydědil.

Charlie a Oona nakonec všem kritikům vytřeli zrak. To, co začalo jako skandální románek, totiž přerostlo v pevné a stabilní manželství, které trvalo až do Chaplinovy smrti. Osmnáctiletá Oona se stala Charlieho čtvrtou a poslední manželkou a nejvěrnější ze všech jeho fanynek. Kvůli němu pověsila na hřebík svou vlastní kariéru, stála při něm, když mu americké úřady odebraly povolení k vstupu do země (panovalo podezření, že Chaplin je nejen zarytý antifašista, ale i tak trochu levičák) a následovala ho, když se vyčerpán bojem za svou politickou autonomii natrvalo usadil ve Švýcarsku. Na panství Manor de Bain u Ženevského jezera trávili Oona, Charlie a jejich osm dětí idylické roky plné klidu a rodinného štěstí.

Chaplin zemřel následkem mrtvice ve spánku na Štědrý den roku 1977. Bylo mu 88 let. Pohřeb, který se konal 27. prosince, byl podle jeho přání malý a soukromý. Ooně, která byla jeho smrtí naprosto zdrcená, odkázal majetek ve výši více než 100 milionů dolarů.

V průběhu roku 1977, kdy už se zdravotní stav krále komiků znatelně zhoršoval, se nedaleko Manor de Bain odehrával úplně jiný příběh. Osmatřicetiletý polský automechanik Roman Wardas se v místní hospodě seznámil s o čtrnáct let mladším Gantcho Ganevem, nezaměstnaným bulharským dělníkem, a nad sklenkou kořalky se mu svěřil se všemi svými strastmi. Zjistili, že toho mají hodně společného. Oba měli finanční těžkosti a oba nevěděli, jak z nich ven. Oba také znali příběhy o vykradačích hrobů, kteří ještě před pár desítkami let ve velkém pustošili místní hřbitovy, otevírali rakve a kradli z nich cennosti a šperky. Průbojnější Wardas vymyslel plán, jak snadno přijít k penězům a splnit si sen, který je rovněž spojoval - otevřít si vlastní autoservis s velkou a vybavenou dílnou, bohatým vozovým parkem a stabilní klientelou.

V noci z 1. na 2. března 1978 se Wardas s Ganevem vloupali na hřbitov v Corsier-sur-Vevey. Na pomoc si vzali pochodně a lopaty a oblékli se tak, jak si představovali ideálního zloděje - v černých kuklách, černých čepicích a s černými rukavicemi. Zamířili najisto přímo k hrobu Charlieho Chaplina, který si předtím důkladně prohlédli za denního světla. Trvalo několik hodin nepřetržitého kopání, než odhalili masivní dubové víko, a další desítky minut, než rakev o váze asi 135 kilogramů vytáhli ven. Naložili svůj lup do nákladového prostoru automobilu, který na ně čekal před hřbitovem, a úlevně vydechli.

O tom, že se jim jejich plán zdaří, vůbec nepochybovali. Počkají jen pár dní a pak zavolají vdově a řeknou si o výkupné - co by se mohlo pokazit? Jen jediná věc je trápila a to, co si teď počnou s rakví. Ani jeden z nich nesebral odvahu podívat se dovnitř, tušili ale, že s tělem slavného komika se děje totéž, co se děje s těly všech ostatních smrtelníků - tlejí. Zaparkovali proto auto v kukuřičném poli u vesnice Noville, nedaleko místa, kde řeka Rhôna ústí do Ženevského jezera, vykopali velkou jámu a do ní znovu pohřbili rakev i s tělem.

V Corsier-sur-Vevey se mezitím rozkřiklo, že tělo Charlieho Chaplina zmizelo z jeho hrobu, a mezi lidmi se začaly šířit ty nejdivočejší spekulace. Mají snad tento čin na svědomí lovci suvenýrů? Vrátilo se Chaplinovo tělo do Londýna, jak si on sám kdysi přál? Nebo bylo nakonec pohřbeno tajně na židovském hřbitově, protože byl Chaplin ve skutečnosti žid? Našlo se hodně lidí, kteří chtěli nezištně pomoci s pátráním, a také dost těch, kteří se chtěli na kauze pouze přiživit. Oona obdržela hned několik telefonátů s žádostí o výkupné, což nakonec povzbudilo skutečné únosce, aby i oni prolomili mlčení. Telefonát vdově ale nedopadl zdaleka tak, jak si Wardas s Ganevem představovali. Paní Chaplinovou upřímně rozesmál jejich nervózní, přiškrcený projev i požadavek absurdně vysokého výkupného ve výši 600 tisíc dolarů. Její manžel by to považoval za výborný vtip - a ona sama to brala taky tak.

„Nic vám nedám,“ opáčila do sluchátka pobaveně a zavěsila. Švýcarská policie se bavila o poznání méně. Když dvojice lupičů zaslala jako důkaz fotografii Chaplinovy rakve stojící vedle jámy v kukuřičném poli, napíchli Ooně telefon a iniciovali další telefonát s únosci, ve kterém měla vdova s výkupným naoko souhlasit.

Wardas s Ganevem nevěděli, že tahají za kratší konec lana. Byli to obyčejní chlapi, kteří stáli na okraji společnosti tak dlouho, až přes něj přepadli na špatnou stranu a neměli žádné zkušenosti s velkým zločinem. Loupeží, která mohla svým scénářem hravě konkurovat hollywoodským trhákům, si ukrojili příliš velký krajíc, a od prvního okamžiku sekali jednu školáckou chybu za druhou. Během telefonátů s právníkem rodiny Chaplinových se vyšetřovatelům podařilo zjistit, že únosci volají z telefonních budek pořád ve stejné oblasti. Klec spadla dne 16. května 1978, přesně 76 dní po krádeži těla.

Poté, co dopadli pachatele, chyběla vyšetřovatelům ke štěstí jen maličkost: bylo třeba najít tělo. Wardas a Ganev znovu prokázali, že nepatřili k těm nejchytřejším zločincům na světě - oba totiž zapomněli, v kterém poli tělo pohřbili. Policisté museli celou oblast pročesat s detektory kovů, které nakonec rakev lokalizovaly podle jejích kovových držátek. Následný soud byl rychlý a pachatelé z něj vyvázli s relativně nízkými tresty: byla zohledněna nenásilná povaha jejich činu i fakt, že jednali amatérsky a nepatřili mezi nebezpečné zločince. Za iniciátora byl označen Roman Wardas, který byl odsouzen na 4,5 roku za mřížemi, zatímco Gantcho Ganev dostal podmíněný osmnáctiměsíční trest. Podle všech dostupných informací po této zkušenosti oba pochopili, že svět zločinu není nic pro ně, a po odpykání trestu se vrátili k běžnému způsobu života.

Ostatky Charlieho Chaplina se vrátily na hřbitov Corsier-sur-Vevey a byly znovu pohřbeny v nové celokovové rakvi. Ta byla na příkaz vdovy zalita dvěma metry betonu a přikryta mohutnou betonovou deskou. Oona Chaplin zemřela 27. září 1991 a byla pohřbena po boku svého muže.

ZDROJE:

Michallon, Clémence: „A stolen coffin and $600k ransom: Why two men robbed Charlie Chaplin’s grave“. independent.co.uk. Čteno 9.4.2026

Orsouw, Michael: „When Chaplin’s corpse was kidnapped“. blog.nationalmuseum.ch. Čteno 9.4.2026

„Charlie Chaplin's body snatched from his grave – archive, 1978“. The Guardian - archív. 12.12.1978. Čteno 9.4.2026

„Chaplin Body Stolen From Swiss Gravel“ (3.3.1978). The New York Times. Čteno 9.4.2026